Schody, schody,…schody

(27.3.2019 Sèvres, 12°C, polojasno)

V sobotu jsme byli na prvním větším výletě. Původně jsme chtěli jet na Eiffelovku. Kam taky jinam v Paříži? 😉 Ale zjistili jsme, že vstupenky na horní vyhlídku jsou vyprodané, tak jsme museli zvolit náhradní plán. Vítězný oblouk ještě pořád okupují demonstranti, proto jsme vybrali neméně známý Sacré Cœur. Z něj taky bude krásný výhled na Paříž. Ale jestli to takhle půjde dál, budu za chvíli vyběhaná jak koroptev. 😀

Bydlení

(25.3.2019 Sèvres, 12°C, jasno)

Hned jak jsme se dozvěděli, že jedeme na rok do Paříže, začali jsme si hledat bydlení. Od firmy jsme dostali finanční limit, kolik měsíčně můžeme dát za nájem. Paříž je dost drahá, takže jsme mohli hledat bydlení do 3500€ měsíčně. 😲 Jako fakt hustý. Dovedete si představit platit za nájem 90 tis. Kč? Myslela jsem, že s tímhle limitem to bude brnkačka, ale ani moc nebyla.

Nomádi

(19.3.2019 Sèvres, 12°C, polojasno)

Když byl Péťa v Paříži ty tři první týdny sám, snažil se nám sehnat bydlení, abychom se po příjezdu mohli rovnou nastěhovat. Případně ještě líp, aby se nastěhoval, ještě než odjede zpět pro nás. Nemáme pořád jen štěstí, takže se bohužel nepovedlo.

Nad očekávání

(16.3.2019 Sèvres, 13°C, polojasno, vítr)

Po několika odsunech odjezdu, kdy jsme původně měli jet v pondělí 4. března, jsme se konečně 10.března v neděli vydali na cestu. Hlavní balení jsme si nechali až na sobotu a v pohodě jsme vše zvládli. Na hromadu jsme nanosili jen to opravdu nejnutnější, bez čeho se neobejdeme a co v takové dálavě určitě neprodávají (např. 3 balení tablet na praní nebo 6 flašek kojenecké vody 😉). Po několika přeskládáních kufru u auta bylo k naší spokojenosti všechno uvnitř. Ráno jsme ještě dobalili poslední kousky věcí, poklidili, rozloučili se (někteří s brekem, jako vždycky já, někteří bez, jako vždycky Péťa 😉) a mohli jsme vyrazit na hororovou cestu.

Dolů a nahoru…a pak zase dolů…a zase nahoru

(28.2.2019 Hrušovany u Brna, 15°C, jasno)

Palce jste asi moc nedrželi, neboť po oznámení našeho stěhování na rodinném sletu vypukla třetí světová. Čekala jsem, že nebudou moc nadšení, ale až takový drámo mě teda nenapadlo. 😱 No, nebudu to tady podrobně rozepisovat, ale vyslechla jsem si spoustu věcí a na výhružky a vydírání došlo samozřejmě také. 😕

Už je to tu zase!

(12.2.2019 Hrušovany u Brna, 3°C, kosa)

Tentokrát mi nebylo sděleno, že odjíždíme, přes telefon, ale osobně. Na šoku to ale neubralo. Nečekala jsem, že by se něco podobnýho mohlo semlít a už vůbec ne, tak rychle. 😲 Pravda, že po dvou letech v ČR už jsme se dost nudili, vadila a chyběla nám tady spousta věcí a já si nepřestala stýskat po Americe. Doufala jsem, že Péťu zase pošlou, aspoň na půl roku, ale pořád nic. A najednou ze dne na den, že prý odjíždíme.

Tadydádydá……to je konec!

(26.6.2018 Hrušovany u Brna, 20°C, jasno)

Všechno jednou končí a i naše dobrodružství po téměř dvou letech dospělo do konce. Už nás nečekal žádný výlet, jen úklid, balení, zařizování a let domů. Původně jsem si myslela, jak si projdu všechna teď už známá místa, jak se s nima rozloučím, naposledy nasaju tu atmosféru, možná si i trochu poplaču (nakonec jsem víc sentimentální teď, až když to píšu 😉), ale všechno bylo jinak. Odjezd byl stejně hektický jako náš příjezd sem, takže jsme poslední měsíc jeli jak tryskomyše a do letadla padli totálně vyřízení bez jakéhokoliv loučení. Ale možná taky dobře, aspoň jsem zbytečně nedrásala svou citlivou dušičku.😉

Jiný kraj, jiný mrav

(20.6.2018 Hrušovany u Brna, 28°C, jasno)

Dokud se člověk nevydá za hranice rodného města, nedokáže si představit, že by lidi žili jinak. Ale je to tak. Stačí přejet jen z Moravy do Prahy a hned vidíte rozdíly. A co teprve, když je ta vzdálenost ještě větší. Třeba až na jiný kontinent. To se potom občas nestačíte divit. 😲 Ale zase ne všechno jiné je špatné. Naopak je spousta věcí, za kterých bychom si měli vzít příklad. A v čem jsou Amíci oproti nám „jiní“?

Pokleslá zábava

(11.6.2018 Hrušovany u Brna, 28°C, jasno)

Samozřejmě, že jsme velmi sečtělí, každý týden navštěvujeme muzea a do kina chodíme pouze na nezávislé snímky, ale občas se i nám stalo, že jsme v televizi zahlédli nějaký komerční pořad. 😉 Hahaha. Neee, my jsme pravej mainstream. 😁 Sečtělí sice jsme, do muzea občas zajdeme, ale s těma nezávislýma snímkama to moc neklape. Na telku čučíme rádi a český divák by mohl jen tiše závidět, co všechno nabízí americká televize.😎

Čím naplnit pupky

(31.5.2018 Hrušovany u Brna, 29°C, jasno)

Když už člověka netěší v životě nic, v práci ho to se.e, děti jsou nevděčné o manželovi ani nemluvě, vždycky je tu jedna věc, která vás nezklame. A to jídlo. 😋 Já mám k jídlu vztah velice kladný, možná až moc. 😉 Ale za to nemůžu, máme to v rodině. Jak se jinde chlastá, tak u nás se žere. 😄 Péťa taky není žádný anorektik, takže si v jídle libujeme oba. Ať už v ČR nebo v Americe.

Kde utratit těžce vydělaný tyčky

(27.5.2018 Hrušovany u Brna, 24°C, jasno)

Nakupování je moje oblíbená činnost. I tady v ČR chodím do obchodů ráda. Ani nemusím nutně něco koupit, stačí mi se jenom dívat. No, ale když si i něco odnesu, tím líp. 😎 V Americe je nakupování ještě o level výš. 😄 Cokoli chcete, to seženete. A nejlepší na tom je, že to v naprosté většině případů ani moc nestojí.

Přibližovadla

(16.5.2018 Hrušovany u Brna, 14°C, oblačno)

Než jsme odjížděli do USA, tak mě auta nijak zvlášť nebraly. Asi i proto, že manuál jsem nezvládala řídit, tak mi to bylo jedno, čím se vezu. A vždycky lepší auto, i třeba starý a slabý, než autobus. 😉 Doma jsme měli Opel Corsu, r.v. 2002 s výkonem motoru 943 kW (ani ne litr, takže dost slabota 😉), ale měli jsme ji rádi. Dovezla nás všude, kam jsme potřebovali. Dokonce jsme v ní přestěhovali půlku věcí včetně nábytku do našeho nového domu. Stačila nám. Ale pak jsme odjeli do Ameriky…

Aktivní i pasivní sportovci

(27.4.2018 Hrušovany u Brna, 17°C, jasno)

I když na to postavou úplně nevypadám (kdo by to byl řekl, že jsem 3 roky chodila do baletu 😎), mám sporty docela ráda. Jak koukání na různé zápasy, tak aktivní účast na nějakém tom pohybu. Žádný přeborník ale nejsem. 😉 Míčové hry mi nešly nikdy, kromě jednoho školního mače v baseballu, kdy jsem dala homerun (ale taky odhozenou pálkou trefila dvě spoluhráčky), běh je pro mě utrpení a týmovýho ducha taky moc nemám. 😄 Ale nějaké ty sólo akce jako plavání nebo zumba mi docela sedí. Takže jsme si občas prohýbali tělo i v Americe a když se nechtělo nám samotným, šli jsme se podívat, jak se snaží jiní. 😊

Další a další akce

(15.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Ještě pořád to není všechno. 😎 Kromě dlouhých vícedenních výletů a kratších pěších jednodenních výletů jsme byli i na spoustě akcí v Phoenixu a jeho nejbližším okolí. Byly to akce většinou zážitkové nebo kulturní. Na ty jsou Amíci machři. Vše mají vošéfovaný do posledního detailu, takže člověk si jen může dosyta užívat všeho, co nabízejí. 👍

Arizona pěšky

(4.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Mysleli jste si, že když byl blog „Poslední velký výlet“, že už to bylo i poslední vyprávění? Neeeee. Nebojte, ještě mám pár věcí, o kterých bych chtěla napsat, takže ještě nekončím. 😉 Třeba zrovna dnešní článek by byla škoda nenapsat a tím pádem vás ochudit. Nejezdili jsme jen na dlouhé výlety, ale i na spoustu krátkých jednodenních, kde se toho třeba moc neudálo, ale jsou to moc hezká místa, který by nebylo dobré vynechat

Poslední velký výlet

(22.3.2018 Hrušovany u Brna, 0°C, jasno)

Náš pobyt v Americe se nachýlil ke konci, takže nás čekal poslední velký výlet. Na pár jednodenních jsme se samozřejmě ještě vydali, ale přes noc už jsme nikde nebyli. Jak taky jistě víte z jednoho z předchozích blogů (ZDE), v této době už jsem byla těhotná a na nějaký velký cestování jsem si moc netroufala. Taky se nám ani nechtělo příliš daleko, proto jsme se rozhodli pro Nové Mexiko. Jednou už jsme tam byli (v Albuquerque) a moc se nám tam líbilo, i když to není zrovna turisty nejvyhledávanější místo. No, možná právě proto. 😉

Severní Kalifornie II – bezďáci, zácpa a sovy v mazutu

(5.3.2018 Hrušovany u Brna, 0°C, zataženo)

Náš výlet pokračoval další den návštěvou San Francisca. Podle mnohých jednoho z nejkrásnějších měst. Bylo to zajímavé, ale jako nejkrásnější bych ho teda opravdu nenazvala. Asi hodně záleží, kam přesně se člověk dostane.

Severní Kalifornie I – velikáni, nekonečná štreka a nepokoje

(25.2.2018 Hrušovany u Brna, -10°C, jasno)

V okolí Phoenixu už jsme viděli skoro všechno, musíme se vydat trochu dál. Proto si Péťa vzal 3 dny dovolené (+ 2 víkendové) a vyrazili jsme na trochu delší cestu. Tentokrát jsme si vybrali severní Kalifornii. Na jihu jsme byli už třikrát – 2x v San Diegu a 1x v Los Angeles, takže bylo na čase se pustit trochu dál do neprozkoumaných míst. Ale vůbec ne méně známých nebo zajímavých. V Severní Kalifornii totiž najdete například národní park Yosemite nebo třeba velmi populární a podle jakési statistiky i jedno z měst s nejdražšími nemovitostmi – San Francisco. A to vůbec není všechno. 😊

Viva Las Vegas

(5.2.2018 Hrušovany u Brna, 1°C, oblačno)

What happens in Vegas, stays in Vegas (Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas). Tohle heslo už jste určitě někdy slyšeli. Zejména pokud jste viděli film Pařba v Las Vegas. Pro Amíky je tohle město synonymem pro obrovskou party pařbu, kdy se všichni opijou, zalaškujou se spoře oděnými děvčaty/muži a utratí své těžce vydělané úspory v některém kasinu. Ráno je pak čeká tvrdé vystřízlivění a radši by už nikdy o předchozím večeru nemluvili (zejména ne s manželkama/ manželama). No a asi proto to heslo. Je to vlastně taková povolenka, že když jedete do Vegas, můžete se pořádně odvázat a nikdo vás pak nebude soudit a vyptávat se. Já jsem ale nikdy nebyla moc party typ, takže vám s klidným svědomím popíšu, jak jsme si užili Las Vegas my. 😊

San Diego

(17.1.2018 Hrušovany u Brna, 2°C, sníh, hnusně)

Jeden z dalších delších výletů, které jsme podnikli, byla návštěva San Diega. Byli jsme tam už jednou, když jsem byla v roce 2013 v USA poprvé a moc se nám tam líbilo. Tak jsme si řekli, že není důvod si takovou pěknou akcičku nezopakovat a navíc jsme měli návštěvu, která si přála zrovna tohle město vidět, tak jsme sbalili batůžky a vydali se na dlouhou cestu.