Polodovolená 1 – Bez komplikací nám nic neprojde

(21.5.2019 Sèvres, 19°C, polojasno)

Asi tři dny po tom, co jsme se nastěhovali do bytu, měl Péťa možnost jet na týden na jih Francie cosi zachraňovat na projektu. Že bysme mohli jet s ním, podívat se k moři. Já měla ale cestování plný zuby, navíc jsem byla ráda, že Naty to docela zvládá, nechtěla jsem jí působit další šoky. Cestu jsem teda odmítla s tím, že je moc brzo, že kdyby to bylo třeba v květnu, tak bych jela, ale takhle… No a najednou ke konci dubna mi Péťa volá z práce, že víš, jak jsi říkala, že bys v květnu jela na jih, zase se něco semlelo, a měl bych tam jet. A tak jsme teda jeli. 😊

Velikonoční víkend

(26.4.2019 Sèvres, 14°C, polojasno)

Protože jsme ve Francii, má Péťa volno podle Francouzů. A ti mají na Velikonoce státňoš pouze v pondělí. Místo čtyř dnů prázdnin jsme tím pádem měli jen tři, ale lepší než drátem do oka. 😉 Vynahradíme si to zase jindy. Vyšlo i krásné počasí. Z mikin a bund jsme šli rovnou do kraťasů a triček. Celé tři dny krásně svítilo sluníčko a bylo 26°C. Až jsem z toho dostala vyrážku. 😄

Mumie, větráky a Mona Lisa

(25.4.2019 Sèvres, 16°C, zataženo)

Pro tento víkend jsme si k výletování vybrali Louvre. Minule jsme měli zvířátka a obchody, tak si tentokrát dáme trochu historie a umění. Louvre jistě všichni znáte. Je to jedno z největších muzeí na světě, najdete v něm cca 35 000 děl. 😮 Podle jednoho průvodce byste potřebovali minimálně 9 měsíců na to, abyste tahle díla shlédli úplně všechny.

Komerční víkend

(16.4.2019 Sèvres, 13°C, zataženo)

Příroda a památky jsou moc hezký a naplňující, občas se ale musí prostřídat s něčím povrchním, aby byly uspokojeny i ty méně poetické zákoutí dušičky lačnící po konzumu. 😄 Proto jsme na tento víkend naplánovali nákupy všeho druhu a návštěvu akvária. To jsme ještě netušili, že Notre-Dame shoří a už ho nestihneme vidět. 😢 Byl v plánu za 14 dní. 😕

Procházka v zahradách

(8.4.2019 Sèvres, 16°C, jasno)

Bydlíme kousek od Versailles, tak by byla škoda toho nevyužít. Navíc na Eiffelovku jsou vstupenky pořád vyprodaný. Počasí má být krásné, ideální na venkovní výlet.

Schody, schody,…schody

(27.3.2019 Sèvres, 12°C, polojasno)

V sobotu jsme byli na prvním větším výletě. Původně jsme chtěli jet na Eiffelovku. Kam taky jinam v Paříži? 😉 Ale zjistili jsme, že vstupenky na horní vyhlídku jsou vyprodané, tak jsme museli zvolit náhradní plán. Vítězný oblouk ještě pořád okupují demonstranti, proto jsme vybrali neméně známý Sacré Cœur. Z něj taky bude krásný výhled na Paříž. Ale jestli to takhle půjde dál, budu za chvíli vyběhaná jak koroptev. 😀

Bydlení

(25.3.2019 Sèvres, 12°C, jasno)

Hned jak jsme se dozvěděli, že jedeme na rok do Paříže, začali jsme si hledat bydlení. Od firmy jsme dostali finanční limit, kolik měsíčně můžeme dát za nájem. Paříž je dost drahá, takže jsme mohli hledat bydlení do 3500€ měsíčně. 😲 Jako fakt hustý. Dovedete si představit platit za nájem 90 tis. Kč? Myslela jsem, že s tímhle limitem to bude brnkačka, ale ani moc nebyla.

Nomádi

(19.3.2019 Sèvres, 12°C, polojasno)

Když byl Péťa v Paříži ty tři první týdny sám, snažil se nám sehnat bydlení, abychom se po příjezdu mohli rovnou nastěhovat. Případně ještě líp, aby se nastěhoval, ještě než odjede zpět pro nás. Nemáme pořád jen štěstí, takže se bohužel nepovedlo.

Nad očekávání

(16.3.2019 Sèvres, 13°C, polojasno, vítr)

Po několika odsunech odjezdu, kdy jsme původně měli jet v pondělí 4. března, jsme se konečně 10.března v neděli vydali na cestu. Hlavní balení jsme si nechali až na sobotu a v pohodě jsme vše zvládli. Na hromadu jsme nanosili jen to opravdu nejnutnější, bez čeho se neobejdeme a co v takové dálavě určitě neprodávají (např. 3 balení tablet na praní nebo 6 flašek kojenecké vody 😉). Po několika přeskládáních kufru u auta bylo k naší spokojenosti všechno uvnitř. Ráno jsme ještě dobalili poslední kousky věcí, poklidili, rozloučili se (někteří s brekem, jako vždycky já, někteří bez, jako vždycky Péťa 😉) a mohli jsme vyrazit na hororovou cestu.

Dolů a nahoru…a pak zase dolů…a zase nahoru

(28.2.2019 Hrušovany u Brna, 15°C, jasno)

Palce jste asi moc nedrželi, neboť po oznámení našeho stěhování na rodinném sletu vypukla třetí světová. Čekala jsem, že nebudou moc nadšení, ale až takový drámo mě teda nenapadlo. 😱 No, nebudu to tady podrobně rozepisovat, ale vyslechla jsem si spoustu věcí a na výhružky a vydírání došlo samozřejmě také. 😕

Už je to tu zase!

(12.2.2019 Hrušovany u Brna, 3°C, kosa)

Tentokrát mi nebylo sděleno, že odjíždíme, přes telefon, ale osobně. Na šoku to ale neubralo. Nečekala jsem, že by se něco podobnýho mohlo semlít a už vůbec ne, tak rychle. 😲 Pravda, že po dvou letech v ČR už jsme se dost nudili, vadila a chyběla nám tady spousta věcí a já si nepřestala stýskat po Americe. Doufala jsem, že Péťu zase pošlou, aspoň na půl roku, ale pořád nic. A najednou ze dne na den, že prý odjíždíme.

Tadydádydá……to je konec!

(26.6.2018 Hrušovany u Brna, 20°C, jasno)

Všechno jednou končí a i naše dobrodružství po téměř dvou letech dospělo do konce. Už nás nečekal žádný výlet, jen úklid, balení, zařizování a let domů. Původně jsem si myslela, jak si projdu všechna teď už známá místa, jak se s nima rozloučím, naposledy nasaju tu atmosféru, možná si i trochu poplaču (nakonec jsem víc sentimentální teď, až když to píšu 😉), ale všechno bylo jinak. Odjezd byl stejně hektický jako náš příjezd sem, takže jsme poslední měsíc jeli jak tryskomyše a do letadla padli totálně vyřízení bez jakéhokoliv loučení. Ale možná taky dobře, aspoň jsem zbytečně nedrásala svou citlivou dušičku.😉

Jiný kraj, jiný mrav

(20.6.2018 Hrušovany u Brna, 28°C, jasno)

Dokud se člověk nevydá za hranice rodného města, nedokáže si představit, že by lidi žili jinak. Ale je to tak. Stačí přejet jen z Moravy do Prahy a hned vidíte rozdíly. A co teprve, když je ta vzdálenost ještě větší. Třeba až na jiný kontinent. To se potom občas nestačíte divit. 😲 Ale zase ne všechno jiné je špatné. Naopak je spousta věcí, za kterých bychom si měli vzít příklad. A v čem jsou Amíci oproti nám „jiní“?

Pokleslá zábava

(11.6.2018 Hrušovany u Brna, 28°C, jasno)

Samozřejmě, že jsme velmi sečtělí, každý týden navštěvujeme muzea a do kina chodíme pouze na nezávislé snímky, ale občas se i nám stalo, že jsme v televizi zahlédli nějaký komerční pořad. 😉 Hahaha. Neee, my jsme pravej mainstream. 😁 Sečtělí sice jsme, do muzea občas zajdeme, ale s těma nezávislýma snímkama to moc neklape. Na telku čučíme rádi a český divák by mohl jen tiše závidět, co všechno nabízí americká televize.😎

Čím naplnit pupky

(31.5.2018 Hrušovany u Brna, 29°C, jasno)

Když už člověka netěší v životě nic, v práci ho to se.e, děti jsou nevděčné o manželovi ani nemluvě, vždycky je tu jedna věc, která vás nezklame. A to jídlo. 😋 Já mám k jídlu vztah velice kladný, možná až moc. 😉 Ale za to nemůžu, máme to v rodině. Jak se jinde chlastá, tak u nás se žere. 😄 Péťa taky není žádný anorektik, takže si v jídle libujeme oba. Ať už v ČR nebo v Americe.

Kde utratit těžce vydělaný tyčky

(27.5.2018 Hrušovany u Brna, 24°C, jasno)

Nakupování je moje oblíbená činnost. I tady v ČR chodím do obchodů ráda. Ani nemusím nutně něco koupit, stačí mi se jenom dívat. No, ale když si i něco odnesu, tím líp. 😎 V Americe je nakupování ještě o level výš. 😄 Cokoli chcete, to seženete. A nejlepší na tom je, že to v naprosté většině případů ani moc nestojí.

Přibližovadla

(16.5.2018 Hrušovany u Brna, 14°C, oblačno)

Než jsme odjížděli do USA, tak mě auta nijak zvlášť nebraly. Asi i proto, že manuál jsem nezvládala řídit, tak mi to bylo jedno, čím se vezu. A vždycky lepší auto, i třeba starý a slabý, než autobus. 😉 Doma jsme měli Opel Corsu, r.v. 2002 s výkonem motoru 943 kW (ani ne litr, takže dost slabota 😉), ale měli jsme ji rádi. Dovezla nás všude, kam jsme potřebovali. Dokonce jsme v ní přestěhovali půlku věcí včetně nábytku do našeho nového domu. Stačila nám. Ale pak jsme odjeli do Ameriky…

Aktivní i pasivní sportovci

(27.4.2018 Hrušovany u Brna, 17°C, jasno)

I když na to postavou úplně nevypadám (kdo by to byl řekl, že jsem 3 roky chodila do baletu 😎), mám sporty docela ráda. Jak koukání na různé zápasy, tak aktivní účast na nějakém tom pohybu. Žádný přeborník ale nejsem. 😉 Míčové hry mi nešly nikdy, kromě jednoho školního mače v baseballu, kdy jsem dala homerun (ale taky odhozenou pálkou trefila dvě spoluhráčky), běh je pro mě utrpení a týmovýho ducha taky moc nemám. 😄 Ale nějaké ty sólo akce jako plavání nebo zumba mi docela sedí. Takže jsme si občas prohýbali tělo i v Americe a když se nechtělo nám samotným, šli jsme se podívat, jak se snaží jiní. 😊

Další a další akce

(15.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Ještě pořád to není všechno. 😎 Kromě dlouhých vícedenních výletů a kratších pěších jednodenních výletů jsme byli i na spoustě akcí v Phoenixu a jeho nejbližším okolí. Byly to akce většinou zážitkové nebo kulturní. Na ty jsou Amíci machři. Vše mají vošéfovaný do posledního detailu, takže člověk si jen může dosyta užívat všeho, co nabízejí. 👍

Arizona pěšky

(4.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Mysleli jste si, že když byl blog „Poslední velký výlet“, že už to bylo i poslední vyprávění? Neeeee. Nebojte, ještě mám pár věcí, o kterých bych chtěla napsat, takže ještě nekončím. 😉 Třeba zrovna dnešní článek by byla škoda nenapsat a tím pádem vás ochudit. Nejezdili jsme jen na dlouhé výlety, ale i na spoustu krátkých jednodenních, kde se toho třeba moc neudálo, ale jsou to moc hezká místa, který by nebylo dobré vynechat