Náš nový domov

(27.4.2015 Phoenix, 29°C, jasno)

Konečně bydlíme ve svém. 😊 Už mě to v hotelu vážně nebavilo. Chyběla mi hlavně kuchyň, protože na pokoji sice byla lednice, ale ne mikrovlnka, natož trouba nebo aspoň vařič. Pořád jsme jedli burgry a vzpomínali na normální jídlo. Péťa na koprovku, já na špagety, francouzský brambory a rýži s nějakou hnědou omáčkou. Na hamburgery jsem se těšila, ale po třech týdnech se i dobrota přejí. Druhá věc, co se mi nelíbila, byly uklízecí Chuanity. Člověk nikdy nevěděl, kdy přijdou. Už jsem z nich měla úplně žaludeční vředy. A když jsem si dala „Nerušit“, tak mi dávaly za kliku cedulku, že chtěly uklízet a že jsem jim to znemožnila. 😧 Otravy. Takže konečně mám kuchyň a soukromí. Hurrrrrrrá!

Déšť letos vyšel na 24. dubna

(24.4.2015 Phoenix, 23°C, polojasno)

Pár obrázků, že i v poušti občas prší. Ale nebojte se. Ve čtvrtek už zase čekáme „krásných“ 38°C.😊

ZOO

(16.4.2015 Phoenix, 22°C, jasno, větrno)

Konečně už jsem se vylízala ze všech chorob a tak jsme mohli o víkendu vyrazit na výlet. Tentokrát jsme si vybrali ZOO Phoenix. ZOO máme moc rádi. I kdybychom za celý rok nejeli na žádný výlet, aspoň jednu ZOO bychom určitě stihli.

V Americe je blaze, ale jen pokud člověk není pořád na lopatě

(14.4.2015 Phoenix, 26°C, jasno)

Kdybychom tady byli třeba jen na tři týdny, tak bych byla dost naštvaná. Hned od druhého dne po příjezdu totiž bojuju se samýma nemocema. 😧 Takže zatím z asi dvaceti dnů, co jsme tady, jsem nebyla zdravá asi 16 dnů. A prostonat celý pobyt a pak fičet domů? To by mě teda fakt kleplo. Ještěže mám vyhlídku na trochu víc dnů. 😉

Motýli

(13.4.2015 Phoenix, 30°C, jasno)

4. dubna v sobotu jsme se vypravili na další výlet. Když už jsme tady, tak ať z toho něco máme, no ne? 😉 Vyrazili jsme dopoledne a ještě o pár sjezdů z rychlovky dál než včera k fontáně. Zaplatili nekřesťanských cca 40 dolarů (čehož dodatečně ani trochu nelituju) a vstoupili do světa nádhery.😄

První výlet

(10.4.2015 Phoenix, 21°C, jasno)

Na náš první výlet jsme se vydali 3. dubna v pátek. Péťa měl totiž volno v práci, protože byly Velikonoce. V ČR je volno v pondělí, ale tady měly některé firmy volno místo toho v pátek a některé v neděli, takže vlastně vůbec. Vydali jsme se do Fountain Hills. I když jsem žena, mám hodně vyvinutý orientační smysl. To bude asi tím, že jsem tři roky chodila do zeměpisného kroužku. 😉 Ani nepotřebujeme navigaci, vždycky kouknu do mapy na Googlu, když je to dál tak si udělám poznámky a frčíme. Zatím jsme se ani jednou neztratili. I tentokrát jsme díky mému bezchybnému 😎 navigování dorazili na místo. Jeli jsme asi hodinu, a to jsme pořád byli v Phoenixu. Phoenix má rozlohu cca 1000 čtverečních mil, tj. asi 2600 km². Takže jsme vlastně jeli jen do vedlejší čtvrtě.😉

Kde budeme bydlet

(9.4.2015 Phoenix, 24°C – nějak se nám ochladilo :-), jasno)

Jooooo, tak to je otázka za milion. Sice tady máme všechno placený, ale sehnat a domluvit si to musíme sami. Máme daný měsíční limit a musíme se do něj vejít se všemi náklady na bydlení (nájem apartmánu, nájem nábytku, energie, pojištění, internet,…). Ostatní se rovnou nahlásili do Aspiru, protože se tam přece bydlí vždycky (suchaři 😛 ). Já jsem si ale řekla, že přece nepodepíšeme něco, co jsme neviděli a radši se porozhlídneme i jinde. Takže máme na měsíc zaplacený hotel a až něco najedeme, tak se přestěhujeme.

Maraton 2

(2.4.2015 Phoenix, 30°C, polojasno)

Ještě pořád neběhám. 😉 Tentokrát myslím maraton cestovní. Vstávala jsem už ve tři hodiny v noci. Budík jsem sice měla až na 4, ale chytla mě cestovní nervóza, takže jsem se potichu vykradla z ložnice a začala s přípravama. Nakonec jsem tomu byla ráda, protože jsem všechno stihla tak tak. Jinak by mi ta hodina chyběla. Péťa v klidu chrupkal až do 4:15. Žádný stres, ne? Vždyť jenom odjíždíme na 2 roky.😱

Maraton

(26.3.2015 Phoenix, 23°C – je teprve 8 ráno, jasno)

Ne, nebojte. Nedala jsem se na běhání. Zatím. 😉 Myslím totiž zařizovací maraton. Když se člověk rozhoduje, jestli se vydá do světa, vůbec nemá představu, co to všechno obnáší. Jen tak si sbalit batůžek a vyrazit prostě nejde, když už je člověk v nějakém tom vyšším věku a má na sebe navázané různé povinnosti a majetky. 😊 Zejména když většina výdajů je placená firmou a nejde jednoduše sednout na net a objednat letenky a hotel.

Příběhy z internetu a Dostanu vůbec vízum?

(5.3.2015 Hrušovany u Brna, 6°C, jasno nebo zataženo – menší apríl už v březnu)

Asi jedeme do Ameriky. Píšu „asi“ protože mi chybí jedna docela podstatná věc, a to vízum. Je to na prd, ale na druhou stranu se Amíkům vůbec nedivím, že si do země každého nepustí. Jak to tak čtu na různých blogách, existuje spousta naivních lidí, co si myslí, že USA jsou země zaslíbená a každý tam na ně čeká s otevřenou náručí. Hodně ráda tyhle články/diskuze čtu, protože mě naivita některých jedinců vážně baví. 😄 Nejradši mám dotazy typu:

Jedeme :-O

(19.2.2015 Hrušovany u Brna, 4°C, polojasno, docela mrazivý vítr)

„Btw. Ted mi bylo oznameno ze me berou do apps academy“ sdělil mi Péťa  Whatsupem jen tak mezi řečí o tom, kdy přijede domů a co budeme večeřet. Bylo 29. ledna 15:21. To jako vážně? Takže jedeme? Do Ameriky? Na 21 měsíců? 😲 Jsem v šoku. Nečekala jsem, že to vyjde. Mám 1000 otázek. Ale jako by se nechumelilo, že prý zbytek poví doma, protože má moc práce. Jako vždycky.