Letecká show

(27.6.2019 Sèvres, 29°C, jasno)

Péťa má letadla jako profesní zájem a mě, i když jsem poprvé letěla až v roce 2013, letadla taky velmi baví. Je to fascinující sledovat, jak se obří kolos vznáší ve vzduchu. Uvědomit si kolik práce a úsilí to dalo, aby vše fungovalo tak jak má. Navíc mi stačí kouknout se nahoru na oblohu, kde je letadly namalovaných spousta čar a hned to ve mně vyvolává touhy po cestování. Být na rušném letišti, vznést se do vzduchu, protrpět si let na maličkém sedadle a přistát, kde jen člověk bude chtít. Dalo by se říct taková srdeční záležitost. 😊

Už v Americe jsme se jedné air show zúčastnili a bylo to super, takže když mi Péťa řekl, že bude v červnu i jedna v Paříži, začala jsem se těšit. Ale schválně jsem se netěšila moc, kdyby se něco přihodilo, nemoc nebo tak a my nemohli jít. 😉 Naštěstí jsme nikde nic nechytili, ani se neobjevila žádná jiná překážka a dokonce si Péťa vzal v pátek dovolenou (o víkendu to asi bylo maso 😮), takže jsem ráno přes net koupila vstupenky (jedna za 15€, Naty nic) a kolem desáté jsme vyrazili.

Jeli jsme MHD, protože nám bylo jasné, že autem se tady v Evropě nechytáme. A bylo to úplně v pohodě, teda aspoň cesta tam. Dostali jsme se hned do druhýho kyvadlovýho autobusu. Potom jsme museli projít kontrolou zavazadel, tělesnou prohlídkou (chlapi do jedné fronty na ošahání od chlapa, ženské do druhé na ošahání od ženské) a kontrolou vstupenek. Naty dostala na ruku náramek, kam jsme napsali náš telefon, kdyby se náhodou ztratila. Dobře vymyšlené.

Jako první jsme prošli výstaviště, ale to nás moc nezaujalo, protože tam byli vystavující technické firmy, které dělají součástky do letadel. Péťu zajímaly spíš firmy softwarové. Ty jsme našli až ve druhé budově a samozřejmě jsme nejdřív hledali společnost, se kterou teď Péťa spolupracuje. Přímo to letadlo, na kterém dělá, tam nebylo, ale byly tam ostatní, které taky zná, a navíc představovali nový bojový letoun.

Na výstavišti

Co to v tom plánku píšou za ptákoviny? 😉😄

Po vystání asi půlhodinové fronty na magnetku v giftshopu a první svačině (bageta s masem a pepřovou omáčkou – Naty vyjedla maso, já s Péťou jsme měli suchou bagetu 😄) jsme šli na venkovní vystavovací plochu. K prohlídce letadel jsme se ale dostali až po další bagetě (jejíž rozdělení dopadlo stejně jak u předchozí), protože naše dítě je zřejmě bezedné.

Počasí nám přálo, jasná obloha, svítilo sluníčko, ale ještě nebyl takový pařák. Obešli jsme všechny vystavená letadla, vrtulníky a bojové vozy a říkali jsme si „Hmmm, no moc pěkný, ale to je všechno? V Tucsonu toho teda bylo asi o milion víc. 😩“. Navíc dovnitř do letadel pouštěli jen protekční lidi plus ty, co si asi s půlročním předstihem koupili speciální vstupenky. V Tucsonu byly volně přístupný všechny letadla. Byli jsme zklamaní a přemýšleli, jestli tam budeme stát na betoně a čekat na ty letecký ukázky, nebo jestli to zabalíme a pojedeme domů. Pak jsme nahlídli ještě za roh a zjistili, že je tam další asi 10x taková vystavovací plocha. Uuuuuuf. 😌

Air tučňák

Business jet

Vrtulník a pokreslený letadýlko

Vojenská výbava

Prohlídli jsme poctivě všechny letadla. Nejvíc se mi líbilo růžový s plameňákem, pak takový maličký, co se dá převážet na autě (ale tím bych teda letět nechtěla) a taky letadla americké armády. Kromě francouzských a amerických letadel byly vystavená i letadla z Pakistánu, Ruska, Izraele, Turecka,… Během téhle asi dvouhodinové prohlídky Naty usnula a probudila se, až jsme byli skoro na konci. Byli jsme rádi, že se i v tom všem hluku a mumraji aspoň trochu prospala a nebude tím pádem protivná z únavy.

Jakýsi podivný bezpilotní letoun

Až budu bohatá, tak si ho koupím.

Americká armáda nesmí chybět.

Naty usne všude

Hodně se nám líbila i prezentace Boeingu. Momentálně mají docela průser, ale Amíci tu show prostě umí. Stáli jsme obklopení 4 oblýma obrazovkama, celý program jsme zhlídli dvakrát a byli jsme úplně uchvácení. Člověk leze ven a říká si, Boeing je nejlepší firma na světě a s připitomělým úsměvem odchází. Dokonce se to líbilo i Naty, koukala s otevřenou pusou a nechtěla se od tama vzdálit.

V Boeingu

Venku už mezitím probíhaly letecké ukázky. Tak jsme zakempili na trávě, bylo spousta volného místa, protože většina lidí seděla na tribunách. Prvně lítaly vrtulníky – stály ve vzduchu, dělaly prudké obraty, nakláněly se, až málem přepadly na záda. Další byly akrobatická letadla. Z těch vývrtek mi bylo šoufl i takhle na dálku. Nechápu, jak to lidský organismus může vydržet bez poblinkání. U stíhaček jsme Natálce zacpávali ouška, protože s burácení prolítávaly tam a zpět, vystoupaly vzhůru a střemhlav zase letěly k zemi, plus samozřejmě další otočky a obrátky. Nádherné byly i ukázky velkých dopravních letadel, kdy se člověk diví, jaký s takovým 130-ti tunovým kolosem dělají psí kusy. Vrcholem programu bylo vystoupení 8 stíhaček francouzského armádního letectva. Vyvářely různé obrazce, lítaly proti sobě, vypouštěly barevný kouř. Bylo to opravdu efektní a byli jsme úplně nadšení. V tu chvíli jsem si říkala: „Tohle je ono. To je jeden z důvodů, proč tady jsme a nenechám si to vzít. Sedět na zahradě v Hrušovanech můžu, až mi bude třeba 70. 😛“. Jediný, koho to úplně neoslovilo, byla naše Naty. Letadla neletadla, víc ji zajímaly palačinky k svačině. 😎

Vrtulník se staví na nos

Stíhačka

Dopravní letadlo

Vrcholné číslo

Palačinka je prostě top

Po této ukázce začali lidi masově odcházet, i když program ještě pokračoval. My ale před koncem nikdy neodcházíme. 😉 Lítaly další akrobatický letadýlka, vrtulníky a stíhačky. Byl i jeden souboj novodobé a historické stíhačky. Prošli jsme se podívat ještě za roh, kudy se lezlo na tribuny. Tady byla spousta dalšího občerstvení, tak si Péťa koupil pivo. Pak už jsme se i my otočili a šli zpět k východu. To ale nešlo tak rychle. Bylo to, tipuju, tak dva kiláky a než jsme po cestě prohlídli všechny letadla na druhý straně, než jsme si koupili ovocný pitíčko a maso k večeři, bylo už hodně po šesté, když jsme vycházeli z areálu ven.

Na nástupišti na kyvadlový autobus bylo asi milion lidí a zrovna na ten náš směr jich čekalo úplně nejvíc a další a další přicházeli. Vypadalo to, že bysme se dostali tak do dvacátého autobusu a to ještě kdo ví jestli. Tak jsme naskočili do prvního, co sice jel jinam, ale byl celkem prázdný. Navigo pass máme na celou Paříž, tak se nějak dostaneme. Trvalo to přes hodinu, mačkali jsme se postupně v pěti dopravních prostředcích (autobus, metro 7, metro 4, vlak RER A a vlak L) v podvečerní páteční zácpě, ale v pořádku jsme dorazili domů. Bylo to fakt úplně super a už se těším, co dalšího zajímavého nám pobyt tady přinese. 💖