Colorado – pondělí a úterý

( 17.10.2015 Phoenix, 31°C, zataženo)

V pondělí po snídani (opět typické americké) jsme jeli do ZOO. Bez toho by návštěva Colorada byla neúplná. Trefili jsme napoprvé, zaparkovali a koupili si vstupenku. Paní se nás ptala, odkud jsme, ona byla z Německa, tak ČR samozřejmě znala. Tato ZOO se specializuje na žirafy – Péťovo nejoblíbenější zvíře. V současnosti mají stádo cca o 20 kusech a za posledních 50 let odchovali přes 200 mláďat. 😄

Tady ještě s žirafí sochou

Za mnou už opravdické žirafy

Za 3 dolary prodávali salát (5 listů), že můžeš žirafy nakrmit, tak jsem se Péti tentokrát ani neptala a rovnou jsem mu to krmení koupila. On by zase vyměkl a vysuchařil a nic by si nekoupil. 😉 Ale bylo vidět, že je mooooc rád. 😊 Zamával listem nad zábradlím, nejbližší žirafa po něm loupla okem, zatvářila se jako že nic, pak se podívala podruhé a houpavým krokem se vydala k nám. Krátce čuchla, omotala list jazykem a už byl sežranej. Péťa chtěl zapózovat pro focení, tak trochu poodstoupil, ale žirafa vyplázla jazyk pěkně do daleka a už měla vcuclej další list. Já si to taky vyzkoušela, bylo to super. 😍

Skoro jako krmit králíky v králíkárně 😄

Jen trošku větší 😄

ZOO je v kopci, jako brněnská, ale mají to tady dobře vymyšlený. Chodí se po rovině a pak, když se má jít do další úrovně, tak jsou tam schody a pro kočárky a postižený výtah. Pak se zase chodí po rovině a pak se zase vyleze po schodech. Myslím, že je to tak lepší, než se celou dobu plazit do kopce, protože těch pár schodů člověk jednoduše vykluše a pak už se prochází na rovno. Taky mají od spodu ZOO až nahoru nataženou sedačkovou lanovku, takže jsme se samozřejmě svezli (za 4 doláče jeden). Ale až nakonec, projeli jsme si to tam i zpátky.  Jede se přímo nad výběhama se zvířaty. Třeba nad tygrama. Takže kdo vypadne, toho mají k večeři. 😉

Jedeme na lanovce

Moc se nám líbilo miminko orangutana, chtělo nahoru pro listy, tak zatahalo mámu za pačesy, naskočilo na záda a už se jelo. 😊 Taky jsem si v teráriu pohladila ještěra a viděli jsme páva, jak normálně mezi lidma venčil 4 kuřátka. Zblízka jsme si prohlídli losa, byl úplně obrovskej. Byla to moc pěkná ZOO, zejména ten zážitek s krmením žiraf. 👍 Nakonec jsem si v obchodě se suvenýrama koupila plyšovýho opičáka. Je krásně barevný a jmenuje se Colorad. Jsem si ho prohlížela a nebyla na něm cena. Paní pokladní si mě všimla a volala na mě, že je jen za 5 dolarů. Tak jsem udělala oči na Péťu, tak mi ho dovolil. Paní u pokladny pak říkala, jestli mi ho koupil jen proto, že stojí jen těch 5 doláčů, tak jsem jí to odkývala, že jo, že jinak je to děsnej lakomec a za 6 už by mi ho nekoupil.😄

Pávice s kuřátky na vycházce

Náš nový kamarád Colorad

V Colorado Springs jsem měla vyhlídlou ještě jednu atrakci – Manitou Cliff Dwellings. Původní indiánskou vesnici ve skále. Docela jsme bloudili, měli to naprd označený, ale nakonec jsme to trefili. Vstupné bylo pro oba necelých 20 doláčů. Prvně jsme si prohlídli výstavu indiánských věcí – různé košíky, deky, boty, oblečení, nástroje a zbraně. Obchod se suvenýry byl skoro jako další muzeum. Nakonec jsme si prolezli i samotnou vesnici. Dalo se chodit i dovnitř, prolézat po žebřících nebo okny. Já samozřejmě vlezla všude a Péťa (taky samozřejmě) nevlezl nikam, kam by se nevydal dospělák na úrovni. 😉 Takže si nechal uniknout třeba kurník pro krocany, který byl hned vedle ložnice. 😮 Asi aby to neměli daleko, když je v noci přepadl hlad. 😄

U Indošů v obýváku 😉

Odvážně lezu všude

Po prohlídce jsme rovnou vyrazili na další dalekou cestu. Čekalo nás zase 5 hodin. Ale už jsme zkušení cestovatelé, a pokud chceme něco vidět, tak ty ohromný vzdálenosti k tomu prostě patří. Po cestě jsme viděli stádo bizonů, projížděli jsme lyžařským střediskem a nakonec jsme se vyšplhali až do výšky 14 500 feetů (tj. něco kolem 4500 m). Do hotelu jsme dojeli už za tmy, zblajzli burgera k večeři a šli spát.

Snídaně byla na můj vkus trochu moc honosná. Uvedli nás ke stolu, vybírali jsme z jídelního lístku, kuchař to uvařil, servírky nás obsloužily, chodily se ptát, jestli je všechno v pořádku a pak samozřejmě chtěly dýško. Já mám radši anonymitu, sám si nakýblit na talíř, sám si to v klidu sníst, sám si poklidit a nepozorovaně se vytratit.😉

Poslední atrakcí Colorádského výletu byl Colorado National Monument. Opět průjezdný park se zastávkama na prohlížení panorámat. Vyjížděli jsme hodně vysoko, takže jsme celé okolí měli jak na dlani. Bylo tam úplně nádherně. Bylo totiž dost časně, takže tam ještě nebylo moc lidí, bylo tam úplně nádherné ticho, jen občas zakřičel nějaký dravec nad kaňonem a foukal krásně svěží vítr. No prostě balzám na duši. A ty výhledy. 😍 To se musí vidět, protože takhle na sucho popsat to nejde. Jediná smutná příhoda byla, že nám hned za bránou vběhl přímo pod kola králíček, tak to dvakrát ošklivě křuplo a bylo po králíčkovi. 😭 Bylo to hrozný, ale opravdu se nedalo nic dělat. Vlítl tam zboku, ani nezpomalil. Ale nakonec jsme byli rádi, že máme na kontě jen tohohle jednoho králíčka, protože tam všechny zvířata trpěly sebevražednými sklony a skákali nám přímo před auto snad co 5 minut. Tydýti. 😒

Prostě nádhera

Nikde nikdo

Úplný balzám na duši

😍

Pak už nás čekala jen devítihodinová cesta zpátky. 😲 Zvládli jsme to docela v pohodě. Nejprve řídil 3 hodiny Péťa, pak 3 hodiny já a poslední 3 hodiny zase Péťa. Nevím, jak bysme tyhle dlouhý štreky zvládali, kdybych se řídit neodhodlala. Po cestě se nepřihodilo nic zvláštního. Dojeli jsme do Phoenixu už za tmy, kolem osmé večer, vylezli z auta a dostali horkou pecku. Ještě tou dobou bylo 35°C. 😲 My už byli krásně navyklí na Colorádských 7°C ráno a zhruba 25°C přes den a najednou zase tohle. Ach jo. Já se tady asi uvařím.😉