Japonský turista hadr, morové veverky a smrtící střevní obtíže

(15.12.2015 Phoenix, 13°C, jasno)

Arizona má přezdívku „The Grand Canyon State“. Proto každý, kdo se octne v Arizoně, prostě MUSÍ navštívit Grand Canyon. My už jsme ho viděli, ale naše návštěva ještě ne, takže cíl dalšího výletu byl jasný. A když už jsme tam, sfoukneme při jednom i Bearizonu (o Bearizoně už jsem psala v jednom z předchozích článků ZDE).

Halloween

(9.12.2015 Phoenix, 22°C, oblačno)

Pokud bychom se v ČR měli inspirovat nějakým americkým svátkem, hlasovala bych pro Halloween. Oproti našim zachmuřeným Dušičkám, se jedná o záležitost veskrze veselou. No a taky trochu strašidelnou. 🎃 Ale tím nechci říct, že naše Dušičky zrušíme a nahradíme Haloweenem. Myslím, že by klidně mohly fungovat oba svátky najednou.

Přijela pouť

(8.12.2015 Phoenix, 23°C, jasno)

V televizi jsme viděli reklamu, že bude v Phoenixu pouť, tak jsme si řekli proč ne. Zkusíme vyrazit a uvidíme, jak taková pravá americká pouť vypadá. Protože jsme v Americe tak se samozřejmě jednalo o velkou akci. I když já teda třeba Matějskou v Praze nikdy nenavštívila, takže nemůžu porovnat. Akce trvala necelý měsíc a kromě typických adrenalinových atrakcí, stánků s občerstvením a novodobých střelnic, nabízela i spoustu koncertů, vystoupení, výstav,…

Americký fotbal

(7.12.2015 Phoenix, 25°C, oblačno)

Americký fotbal – takové americké specifikum, kdy se horda obřích chlapíků v elasťákách pere s druhou hordou obřích chlapíků v elasťákách jiné barvy. 😉 V ostatních zemích mají normální fotbal, ten ale Američanům zřejmě nešel, tak si vymysleli vlastní verzi. Akorát nechápu, proč se tomu říká fotbal (anglicky football, foot = noha), když se to nehraje nohama, jak řekl Péťa. A vlastně má pravdu. Ale ještěže Amíci neumí česky, protože kdyby si přečetli, jak ošklivě o jejich nejoblíbenějším sportu píšu, asi by mě dali doživotní zákaz cestovat do USA. 😊

Chlupatá radost

(2.12.2015 Phoenix, 21°C, jasno)

Jako malá jsem se strašně bála psů. Byla jsem schopná obejít půlku města, jen abych nemusela projít kolem volně pobíhajícího psa na ulici. Před očima mi jely divoké scénáře, jak se mi ta dravá bestie zakusuje do lýtka nebo do krku. Pokud to šlo, tak jsem se občas snažila utéct, což je samozřejmě nesmysl. Dneska už vím, že ti psi si mysleli, že si s nimi takhle hraju a pronásledovali mě o to víc. Zlomil to ve mně až Dikoušek. 💗 Jezevčík, kterého měl Péťa. Od té doby jsem se otočila o 180°. Stal se ze mě naprostý milovník psů, domů jsme si pořídili útulkáčka Alfičku 💖, ze které se vyklubal kříženec rottweilera. Plemeno pro mé původní já naprosto nepřípustné. 😉 Ale dneska už je pro mě naopak strašně těžké být bez pejska. Takže když jsme odjeli, nestýskalo se mi jen po lidech, ale i po Alfičce.

Slibuji, že se napravím

(2.12.2015 Phooenix, 21°C, jasno)

Jak jste si jistě všimli, dlouho tady nepřibyl žádný příspěvek. Kaju se a děsně se stydím, ale vůůůůbec jsem neměla čas a možná ani síly. Nejprve jsme měli téměř měsíční návštěvu a pak jsem to tady (i sebe) musela dát trochu do kupy. Teď už je to ale v cajku, takže další povídaní připravím coby dup. 😄