Maraton

(26.3.2015 Phoenix, 23°C – je teprve 8 ráno, jasno)

Ne, nebojte. Nedala jsem se na běhání. Zatím. 😉 Myslím totiž zařizovací maraton. Když se člověk rozhoduje, jestli se vydá do světa, vůbec nemá představu, co to všechno obnáší. Jen tak si sbalit batůžek a vyrazit prostě nejde, když už je člověk v nějakém tom vyšším věku a má na sebe navázané různé povinnosti a majetky. 😊 Zejména když většina výdajů je placená firmou a nejde jednoduše sednout na net a objednat letenky a hotel.

Všechno musí být „zprocesované“. Miluju tohle slovo. 😙 Poslední dobou jsem ho slyšela docela často. Hlavně když už jsem měla záchvaty zuřivosti a paniky, že už za dva dny máme letět a pořád nemáme pojištění. Například. Nebo potvrzené ubytování. To si jako někdo myslí, že budu spát v autě? 😭

Jediný štěstí, že jsem pečlivá, praktická, mám organizační talent, domýšlím důsledky,… Všichni, kdo mě znají, jistě potvrdí. 😎 A jistě přidají i pár dalších kladných vlastností. Třeba skromnost. 😇 Začala jsem totiž zařizovat hned ode dne, kdy bylo s jistotou potvrzeno, že jedeme. Měla jsem tudíž dostatek času všechno vymyslet, zařídit a co se muselo „zprocesovat“, tak pošikanovat Péťu, aby pošikanoval někoho v práci a nedal pokoj, dokud to nebylo zařízeno. V jejich firmě mají ke všemu dost laxní přístup a nechat to na nich, tak fakt pod tím mostem spíme. Za ty dva měsíce se to stihlo tak tak. Nevím, co bysme dělali, kdyby to bylo za kratší čas. Protože jeden Péťův kolega se dozvěděl, že jede, jen 14 dnů předem. A to teprve musel být svistot. 😲

Takže naše každodenní rozhovory na různá témata po Péťovým příchodu z práce probíhaly asi takto:

Já: Už máme booklý ty letenky?

On: Noooo, ještě ne. Jsem jí (pozn. asistentce) psal a ona už se mi neozvala.

Já: Si děláš legraci? Je posledních pár volných míst na tom letu, co chceme. Na těch dalších už je plno.

On: Já to zítra budu urgovat.

Já: Hmmmm, dobře. Ale zítra už to musí být. Jinak na ni vlítnu já a to teprve uvidí, kdo je v naší rodině trhací pes. A co to pojištění?

On: To taky nemám. Ta, co to vyřizuje, tam zrovna dneska nebyla. Má nějaký školení.

Já: ležím na podlaze v mdlobách

…….. za letenky a pojištění si můžete dosadit tisíc ostatních potřebných věcí, protože skoro nic se nezprocesovalo 😉 hladce.

Co bylo na mě, šlo docela v pohodě. Co záleželo na lidech z firmy, je popsáno výše a co na Péťovi, často naráželo třeba na to, že je neděle a v neděli se přece nedělá. 😣 Takže opravit roh v jídelně, který jsem při vysávání urazila, jsem ho prostě nedonutila. Nechcu se chvástat, ale zase si nenechám ubrat zásluhy, takže na rovinu si myslím, že já sama jsem vošéfovala tak 75% věcí. Hlavně poslední dva dny před odjezdem, kdy už jsem se radovala, že bude Péťa doma z práce dřív a taky se něčeho chopí. Jenže jako na potvoru ho uchvátila choroba a všechno zůstalo zase na mě. 😞

Jako řeknu vám, nejsem žádný vořezko, ale před odjezdem v úterý večer jsem už fakt měla ruce u kolen, všechno mě bolelo a sotva jsem lezla. A naivně jsem se těšila, jak si v letadle odpočinu…