Myslela jsem si, že když pojedeme na sever, tak se trochu ochladíme ;-)

(24.8.2015 Phoenix, 41°C, jasno)

Česká republika zažila nejteplejší léto od roku 1880. Teploty v ČR překonaly Středomoří. Mobilní klimatizace jsou pro letošní rok vyprodané. A další podobné články o úmorném vedru ničícím ČR jsem četla na internetu poslední dobou každý den. Zprávy potvrzovali i funící a omdlévající rodiče při Skypování. 😄 No a teď k tomu přidejte ještě deset stupňů v noci i ve dne navíc a máte Phoenix. A ne 14 dní, ale od června do září, tj. 4 měsíce. Tím nechci zlehčovat vaše utrpení, jen ukázat, že může být i hůř. 😁 Protože už mě ty teploty zmáhají, vymyslela jsem výlet 4 hodiny na sever, abychom se trochu ochladili. Haha. 😁

Jeli jsme k hranici Arizony a Utahu, kde je zajímavý přírodní úkaz, tzv. Horseshoe Band. Místo, kde se řeka Colorado stáčí o 270° a pak teče do Grand Canyonu. Plus návštěva přehrady Glen Canyon Dam. Ráno jsme vyrazili kolem osmé a jeli naší už starou známou cestou na Flagstaff. V týdnu předtím jsme vyměnili káru, už nás bílý Chrysler omrzel, a půjčili jsme si nový černý Dodge Charger. Jako je to teda kára, řeknu vám. Jestli mě Chrysler přišel hustej, tak tenhle Dodge je ještě hustější. 😎 Odpich jak za mlada, škoda, že tomu nemůžeme kloudně šlápnout za krk, abychom nedostali pokutu. Silný motor a přitom spotřeba stejná jak u Chryslera. Taky jde nastartovat a vyklimatizovat na dálku, což se tady velmi hodí. Škoda, že v ČR jsou auta předražená a zatímco tady stojí 27 000 dolarů (tj. něco kolem 650 000Kč), vykutálení čeští obchodníčci za něj chtějí cca 2 mil. Kč. Trochu rozdíl, že? 😒

To je ale kára, co?

Jako do prospektu.

Cesta probíhala v pohodě. Na jednom odpočívadle jsme potkali Péťovýho kolegu s přítelkyní. Svět je fakt malej. 😊 Bohužel už tady – asi hodinu za Flagstaffem – jsem zjistila, že se teda neochladíme, protože sever nesever byl hic jak v peci = v Phoenixu. 😭 Zaparkovali jsme auto u krajnice, parkoviště už bylo plné a vydali se na místo. Ještě že jsme si vzali vodu, ale samozřejmě jako vždycky jsme se nenamazali. Prostě my, no. 😉 Kdo mohl tušit, že se v Americe poplahočíme od parkoviště tak daleko. Oni mají všechno na dohled z auta a najednou… 😧 Cesta navíc byla písčitá, takže jsme se bořili a o to to bylo namáhavější. Prvně jsme se šplhali do kopce a pak slízali asi 3x tak dlouhej zkopec. Hurá jsme na místě. Krásný výhled. 👍 Uprostřed vykouslá skála, po řece plulo pár lodiček, turistů jak na Václaváku. Vyfotili jsme „podkovu“ ze všech stran. Já docela odvaha, výšky mi nikdy nevadily, lezla až ke kraji. Není tam žádné zábradlí, kdo se moc natáhne, spadne dolů. 😉 Péťa se trochu bál, s výškama kamarád není, takže mi odmítl pózovat na jednom útesu.

Horseshoe Band

Dál se neodvážil 😊

Já chtěla jít ještě dál, ale zakázal mi to 😊

Cesta zpátky mě stála všechny síly. Já nejsem moc dobrý sportovec při optimálních podmínkách, natož když pere slunko, je 40°C v stínu, cesta je prudká a bořím se do písku. Nakonec ani nevím jak, jsem to vyfuněla, ale málem jsem dostala infarkt. Bušilo mě ve spáncích, mlžil se mi pohled, funěla jsem jak lokomotiva, opocená až na … zádech. 😉 Jako fakt masakr. Divím se, že s Americkou leností tady ještě neudělali třeba jezdící schody. No, vzpamatovávala jsem se ještě asi hodinu, klimošku v autě puštěnou na plný obrátky. Dokonce jsem z toho úplně ztratila hlad (kdo mě zná, ví, že je to jev zcela unikátní 😄 ), takže při zastávce na jídlo jsem snědla sotva čtvrt hamburgru. Za to na hajzlíkách jsem se dvakrát polila studenou vodou od hlavy až k patě. 😄

Druhou zastávkou byla přehrada Glen Canyon Dam. Pátá největší přehrada v USA. Projížděli jsme přes vrch a šli jsme se podívat i do návštěvnického centra. Tady nám prohlídli batůžky a proskenovali detektorem kovu. Oni se bojí, že by to nějaký teroristi mohli třeba vyhodit do vzduchu. Když si vzpomenu, jak je „zabezpečená“ třeba Vranovská přehrada (tím myslím vůbec 😉), opět se utvrzuji, že jsou v těchto věcech mírně řečeno paranoidní. 😁 Nejvíc nás zaujalo počítadlo, kolik přehrada vydělává penízků, protože vyrábí elektriku. Naskakovaly zhruba 2 dolary za vteřinu a od spuštění už to bylo na nějakých 300 milionech dolarů.😲

Na vrchu přehrady

Jako poslední část výletu jsme jeli kolem řeky Colorado a zastavovali na různých vyhlídkách. Byl to moc pěkný pohled, jak se po řece projíždějí velké i malé lodě, viděli jsme i pár lidí na vodních lyžích a na skútru. Na jednom odpočívadle jsme si sedli na lavičku, že posvačíme jablíčko. Kolem oprdelkovali chlap s ženskou a klukem, tak jsme se smrskli, aby nemuseli stát. A za dobrotu na žebrotu. 😞 Jen co se chlapík usadil, zapálil si cigáro. Blééééé. 😣 Smrad kuřáků nesnášíme, tak jsme se radši zvedli a jeli jinam. Kdo ví, jestli to neudělali schválně, aby měli víc místa pro sebe. Nevím, kdy mě přestane překvapovat kuřácká bezohlednost, že si neuvědomují, že na ty jejich smrady není nikdo zvědavý, a když už jsou tak slabí, že musí kouřit, tak aspoň nejdou o kus dál. Asi nikdy. Jsem naivní tvor.

Blbnutí u řeky Colorado

A nebo jen trapný suchý pózování 😉

Na poslední vyhlídce jsme se dostali až k vodě. Spousta lidí se tam koupalo, ale my neměli plavky, tak jsme se osvěžili aspoň po kolena. Stejně to bylo docela špinavý, tak bych tam možná asi ani nevlezla. Tím už jsme viděli všechno, tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Kolem Flagstaffu zase pršelo, jako pokaždé, ale to se nás netýká. V Phoenixu na nás čekalo stále stejné vedro, jako když jsme odjížděli. Bohužel. 😓 Pokud se budu chtít ochladit, asi budu muset jít na exkurzi do ledárny. Anebo ještě líp – do zmrzlinárny. 😄