Rise of Phoenix: Airshow v Tucsonu

(22.3.2016 Phoenix, 26°C jasno)

Jak řekla mamka, Péťa má štěstí, že má mě. 😎 Já si to teda taky myslím. Umím vařit, péct, krásně uklízím, jsem milá a vtipná, nestojím moc peněz, … 😇 I když mamka to asi myslela hlavně kvůli tomu, že já nikdy nebyla úplně holčičí. Takže když Péťa přišel s tím, jestli nepojedeme na leteckou šou, místo abych jako správná slečna znuděně protočila oči, nadšeně jsem souhlasila. 😊

Šou se konala v Tucsonu na vojenské letecké základně. Cesta probíhala v pohodě. Do té doby než jsme se zasekli v zácpě. 😒 Vojáci asi byli moc hrdí, aby zavolali dopraváky. 😉 Popojížděli jsme asi o jedno auto za 3 minuty. Děsná otrava. Navíc se mi začalo strašně chtít čůrat. Ale jako fakt akutně. 😥 Kdybych byla chlap, popadnu flašku a je hotovo, ale bohužel. Viděla jsem, že cíl je ještě v nedohlednu, minimálně ještě půl hodiny a u protější strany silnice byl krásný hluboký příkop. Tak jsem vylezla, vrhla se do příkopu a najednou nade mnou začaly lítat dva vrtulníky. 😱 Ten příkop byl totiž vedle plotu té vojenské základy, takže asi byli zkontrolovat, co je to tam za narušitele. Naštěstí za chvíli zase odplachtili, ale doufám, že si mě nenatočili a nebudu někde na YouTube.😣

Kousek jsem popošla a nasedla zpátky do auta. Štěstí, že jsem to takhle provedla, protože po hodině popojíždění, jsme se konečně dostali za bránu areálu. Ale jásali jsme zbytečně, protože ještě další hodinu jsme jeli k parkovišti! 😩 A tam už teda vůbec nebyla možnost nějakého příkopu. Konečně nás navigovali na prázdné místo a mohli jsme vyrazit. Návštěvnost byla opravdu vysoká. Tipuju minimálně 250 000 lidí. Ale klidně to mohlo být i víc. 😮

Zkontrolovali nám zavazadla a prošli jsme rámem a pak už jsme se vrhli do světa letadel. Nejprve jsme procházeli po ploše a prohlíželi si zaparkovaná letadla. Dalo se jít i dovnitř, případně sednout do kokpitu. Na to se ale stály dlouhé fronty, takže jsme se koukali jen z venku. Vlezli jsme ale třeba do obrovského nákladního letadla, které má otevírací nejen zadní plošinu, ale i „čumák“, takže je vlastně celé průchozí. Péťa mi zaujatě vyprávěl o různých částech a součástkách letadla, na čem zrovna teď dělají v práci, co k čemu slouží a tak. Je hezké, když má někdo práci jako koníčka.😊

Tady by měl popisky asi dělat Péťa, páč já můžu napsat jen Letadlo 😄

Letadlo zezadu

Průchozí nákladní letadlo

A ještě zepředu

Pak jsme si koupili jahodovo-banánový smoothies, šli si sednout na tribuny a sledovali šou. Prvně skákali parašutisti z letadla, jeden samotný, pak čtyři najednou. Měli takové ty kouřící dýmovnice, aby bylo krásně vidět, jak se tam motají. Jako další nad námi lítala stíhačka, dělala různé obrátky a výmyky a další alotria. Jako být vevnitř, tak se pozvracím asi do půlminuty, stačil by mi jeden přelet hlavou dolů. 😷 Pak se k téhle novodobé stíhačce přidal starý válečný bombardér a lítali spolu. Byl krásně vidět vývoj, jak stíhačka letí na půl plynu (možná na čtvrt) a letadýlko se ze všech sil snaží letět vedle ní. 😄

Stíhačka

Tady taky 😉

Vývoj v čase

Poslední vystoupení a zároveň zlatý hřeb programu bylo 5 stíhaček Thunderbirdů. Většinou lítaly 4 spolu, a aby se vyplnila mezera, než se otočí, tak vždycky přelítla jedna samotná. Hlasatel říkal, že v té rychlosti doletí na tu otočku zhruba nad Phoenix. Takže to, co jedeme 2 hodiny autem, má stíhačka zmáknutý asi za 15 vteřin. 😲 Jako hustý. Tyhle stíhačky dělaly taky všelijaký otočky a přelety a průlety a podlety a nadlety. Měli to o to těžší, že jich bylo víc, byli kousíček od sebe a museli dávat bacha, aby o sebe neštrejchly. Ze země se to zdálo jako pár centimetrů. Pak se k nim připojila i ta pátá a dělaly různý obrazce. Taky vypouštěli kouř, takže na obloze bylo vidět srdíčko a hvězdice a kolečka. Nejhustější ale bylo, když se rozletěly proti sobě. Minuly se vyloženě o vteřinu na jednom metru. To se mi opravdu tajil dech. 😰

Formace

Kouřové efekty

Všechny najednou

Jak když táhnou husy

Těsný průlet

Po skončení tohohle vystoupení se většina lidí drala k východu, my se ale ještě šli podívat na druhou část plochy na další vystavená letadla, která jsme před šou nestihli. Díky tomu jsme se přichomýtli ke slavnostnímu ceremoniálu přistání Thunderbirdů. 👍 Hrála hudba, letadla předpisově zajely na místo, pozemní personál (samozřejmě taky předpisově) navigoval, položil zarážky ke kolům, pomohli pilotům vylézt z kokpitu a svlíknout kombinézu. Piloti zasalutovali a zamávali a my jsme všichni dojatě tleskali. 😆 I když my jsme až tak dojatý nebyli, ale tady se to bere děsně smrtelně vážně, takže člověk musí tleskat, jinak by ho mohl nějakej vlastenec insultovat. 😉 Nakonec jsme ještě všichni zazpívali „Happy Birthday To You“, protože jeden z pilotů měl narozeniny.

Jedou zaparkovat

Navigace na centimetry

Salut!

Úplně dozadu na plochu už jsme se ale nedostali, protože vojáci udělali rojnici a začali diváky vytlačovat k východu. Jako žádný násilnosti si nepředstavujte. 😎 Prostě normálně udělali krok a pak chvíli stáli, zase krok a zase chvíli stáli. Nechtěli, aby se jim tam lidi kolem letadel toulali ještě o půlnoci. Prohlídli jsme si ještě dopravní prostředky všech složek záchranného systému. Hasičská auta, sanitky, vrtulníky, čluny, swat auto, auto na zneškodňování bomb, motorky, policejní auta, … Z těch moc Péťa nadšený nebyl. Protože jak podotkl: „V jednom už jsem seděl a vůbec se mi to nelíbilo“. To jak jel v Montaně jak kaňour a málem dostal pokutu. 😂 Než jsme se dostali k autu, už byla většina diváků pryč, takže zpáteční zácpa se nás naštěstí netýkala. Domů jsme tentokrát dojeli bez zácpy a komplikací.