(13.3.2016 Phoenix, 24°C, jasno)
Tohle bylo podruhé, co jsem tady
v USA navštívila doktora. A doufám, že to i tímhle číslem skončí. 😉
Tentokrát šlo navíc o zuby. Takové moje malé (vlastně dost velké) stigma.
😢 Nechala jsem si odstranit osmičky. Dlouho jsem se k tomu odhodlávala, ale
vzhledem k předchozím zkušenostem se zubaři jsem se strašně bála a
odkládala to. Osmičky ale občas pěkně zazlobily, takže jsem to už prostě musela
utnout.
Kdo je z NMNM a je zhruba
stejně starý jako já, určitě si pamatuje naši dětskou zubařku Dudovou. Lidově
přezdívanou „Řeznice“, což dokonale sedí. Vždycky s nadsázkou říkám, že
kdybych žila v USA a ona byla mou zubařkou, tak na ní vysoudím balík za
psychické trauma a celoživotní újmu. Ona byla totiž vážně hrozná. 😞 Vždycky se na
mě vrhla, do každé „tečky“ vrtala tak dlouho, než z ní udělala kaz a dítě
řvalo bolestí, uzdičky dělala napotkání každému, i těm kdo je absolutně nepotřebovali,
u žádného zákroku nepoužívala umrtvovací injekce (vrtání, trhání zubů ani
vytahování kořenů zlomeného zubu – můj případ 😠),
během vrtání kazu se otáčela na sestru a povídali si, takže vrtala i všude
okolo. Jednou mi dokonce dala i facku. 😱 Nebo třeba když jsme byli zrovna tuším v šesté
třídě, přišla s tím, že v tomhle věku už nikdo nesmí mít mléčný zub a
každý, kdo nějaký měl, šel automaticky na trhání. 😱 Jako opravdu výkvět. Proč jsme
k ní i přesto chodili? Ono moc dětských zubařů po revoluci v NMNM nepraktikovalo,
takže člověk prostě neměl na výběr. 😒
Mě se k tomu ještě přidala
rovnátková zubařka. Ta sice byla celkem hodná, ale žádné dobré zážitky jsem si
od ní taky neodnesla. Zuby mi trhala taky bez umrtvení a klidně i 4 najednou.
Prý mléčné zuby nebolí a injekce by bolela víc. 😱 Hahaha. Spíš měla hodně
pacientů a neměla čas čekat, než ta umrtvovačka zabere. Tak to radši vzala
rovnou, ještě zažertovala, že kdyby mohla, dá mi předpis na zmrzlinu a mohl jít
další. 😒 Nehledě na to, že mi asi 4 roky rovnala úplně zbytečně ty mléčný
zuby. Když mi pak narostly druhý zuby, mohlo se začít od začátku. Takže tohle
všechno způsobilo, že jsem si vypěstovala opravdovou fobii ze zubařů a od
patnácti let jsem k zubaři nešla. Čekala jsem, až u nás pokročí a začnou
pacienty hned při příchodu do ordinace uspávat. 😉
Předloni jsem se ale pochlapila,
už se to prostě nedalo odkládat, jinak bych za chvíli skončila s klapačkama.
Našla jsem moderní kliniku v Brně, která nabízela i výkony v anestezii,
a oba jsem nás s Péťou přihlásila. Týden předem už jsem byla pekelně
nervózní a dokázala mluvit jen o zubech. Noc před dnem D jsem skoro nespala a
ráno mě Péťa málem musel do auta natlačit násilím. V recepci byli moc
milí, sestřička i doktor byli moc hodní. Všechno pěkně vysvětlil, ukázal na
snímcích, domluvil se na řešení. Mně našel asi deset kazů a doporučil odstranit
osmičky (špatná poloha, málo místa v puse, občas zánět). Vše šlo dobře do
té doby, než jsem se šla domluvit o patro výš na chirurgii (nepatří ke klinice,
pouze s nimi spolupracují na těžších zákrocích) na to trhání. Měla jsem si
s nimi domluvit termín, ale tahle sestra byla všechno jen ne hodná a milá.
Tak protivnou, nepříjemnou a zlou osobu jsem opravdu už dlouho nepotkala. 😣
Nebudu to zde rozepisovat celé, stálo mě to spoustu nervů, ale domluva se
prostě nekonala. Podstoupila jsem všechno vrtání, včetně jednoho tahání nervů,
vše bezbolestně, šetrně, s umrtvením. Ale osmičky zůstaly na místě.
Když jsme pak jeli do Ameriky,
začal ve mně uzrávat plán. Co kdybych si to nechala udělat tady? Amíci uspávají
na potkání a máme od firmy placené dobré pojištění, takže by to ani nemuselo
stát majlant. Začala jsem pomalu hledat zubaře, když přišel Péťa z práce s novinkou,
že manželka od jeho kolegy, co jsou tady taky, si byla nechat vyndat osmičky. 😲 Hurá, tak snadné jsem to ani nečekala. 😄 Sešli jsme se s nimi na večeři
a já vyzvěděla všechny podrobnosti. Dostali jsme vizitku a po nějakém čase mě
Péťa objednal.
Na první návštěvě jsem vyplnila
dva papíry (ještě mě pochválili, že tak krásně nepíše ani počítač, heč 😇), udělali rentgen,
doktor koukl do pusy a řekl je to jasný, všechno vidím, máte to špatný, půjdou
ven. Cílem celé této schůzky ale hlavně bylo dohodnout si finanční plán. 💰 U
doktora v USA totiž nejde o to, co vám je, ale jestli máte na to, aby vás
léčili. Zubní péče je zde totiž pekelně drahá. Američani si platí (dost vysoké)
zdravotní pojištění a zuby se ještě k tomu připlácí zvlášť. Takže ne
všichni si to platí, protože na to prostě nemají. Dokonce jsme viděli ve
Walmartu sadu na domácí plombování zubů. 😲 Můj celý zákrok včetně anestezie,
rentgenu a léků stojí 2700 dolarů. Protože mají nějaké ujednání s naší pojišťovnou,
dělalo by to se slevou už „jen“ 2000 dolarů. No a my nakonec doplácíme jen 135
doláčů, protože Péťova firma platí opravdu dobré pojištění a zbytek zaplatí právě
ta pojišťovna. 👍
I přes své bohaté špatné zkušenosti
jsem se vůbec nebála, ale nakonec to dopadlo trochu sporně. 😟 Zuby jsou venku, za
což jsem strašně ráda, ale to bych nebyla já, abych neměla takovou smůlu.
Každýho jinýho uspí a ani neví, že už je po a budí ho. Ale to já ne. Já musím
mít pořád něco extra. 😭 To asi abych moc těm zubařům nezačala věřit a nezbavila
se zubařské fobie, tak se musela trochu přiživit.
Odvedli mě do ordinace, dali mi
tlakoměr (z něj mám na ruce 4 modřiny, jak mě to hodně stahovalo), elektrody na
sledování srdce, na prst na sledování tepu a na krk na sledování dýchání. Pak
přišel doktor a chtěl mi napíchnout krev. Oujééé. 😱 Já mám žíly neviditelný i
normálně, natož když jsem cca 12 hodin nepila, takže krev mi asi moc netekla.
Zaškrtil mě nad, cvičila jsem, mačkala, hledal prstama, koukal a žíla nikde.
Zaškrtil mě pod, cvičím, mačkám, on kouká, hledá, žíla nikde. Zkoušel hledat i
na hřbetu ruky, ale tam taky nic. Vypadalo to, že už začíná propadat panice, že
jsem prostě nějaký mimozemšťan a žíly prostě nemám. 😄 Tak mě zaškrtil znovu nad,
mačkala jsem jak zběsilá, on se odhodlal a naštěstí se trefil. 😌 To by mi ještě
scházelo, aby mě napichoval navíckrát. Pak mi sestra vzala dvě zkumavky krve a
napíchli mi tu anestezii.
Pak už si nejsem moc jistá. Mě
připadalo, že mě vůbec neuspali, najednou jsem měla klín v puse a doktor mi
začal páčit spodní pravou osmičku. 😭 Nebolelo to, spíš strašně táhlo, tak jsem
začala chroptět a mávat rukama a kopat nohama, aby si jako všimli, že nejsem
uspaná, že mě mají zase přispat. No hrůza, chytla jsem úplně panický záchvat.
💀 Doktor mi pořád říkal, ať se uklidním, že je vše ok, sestry mě držely za ruce.
Pak jsem cítila, jak mi vytahuje i tu druhou osmičku. Chtěla jsem jim říct, ať
toho nechají a uspí mě, ale jak jsem měla všechno v puse, tak to nešlo. Pak mě
najednou začali odpojovat, že už je jako po všem. 😯
Posadili mě na chodbě k nějakýmu
přístroji, co měří tlak, jestli jsem jako ok a zavolali Péťu. Já jsem mu
říkala, že mě vůbec neuspali, že si všechno pamatuju a že to bylo hrozný. 😢 Pak
přišel doktor a říkal, že jsem uspaná byla, ale že jsem přestávala dýchat sama,
tak mě museli budit, abych jim tam ještě neumřela na udušení. Jako asi jo,
protože si třeba vůbec nepamatuju, že by mi dělal ty horní zuby. Tak je možný,
že mě vždycky ještě trochu přispali, pak probudili a mně se to slilo najednou a
přišlo mi, že jsem vzhůru celou dobu. Byla jsem zmatená jak Goro u Tokia. 😕
Uzdravování ale bylo úplně v pohodě.
Čekala jsem, že to bude mnohem horší. Vůbec jsem nebyla ospalá, nebylo mi
špatně. Pusa mi neotekla, teplotu jsem neměla a ty rány vůbec nebolely. Prášky
na bolest jsem si vzala všehovšudy jen asi 4 hned zezačátku, kdy to ještě bylo
takový citlivý. Připlatila jsem si totiž za léčbu kmenovými buňkami (to bylo
těch 100 dolarů) a asi to fakt působí. Jak mi vzali tu krev, tak z ní něco
vypěstovali a to mi pak dali do těch ran po zubech. Protože je to moje vlastní
tkáň, tak by s ní tělo nemělo bojovat a mělo by ji přijmout.
 |
| Po srážce s náklaďákem |
 |
| Trocha meducíny |
Na kontrole říkali, že se to hojí
dobře, rány už mám 3 zatažené úplně a jednu téměř. Stehy mi vypadly samy. Já se
bála, že mi je budou tahat na té kontrole a Péťa mě ještě dost vystrašil, že to
bude strašně bolet. 😱 Ale naštěstí mi dali rozpouštěcí. Zatím mám ještě trochu
necitlivou bradu, ale to prý přejde. Tak snad nekecají. 😉 S odstupem týdne,
co píšu tenhle blog, musím uznat, že sice zážitek přímo ze zákroku pro mě nebyl
úplně nejlepší, ale jinak to proběhlo nad očekávání dobře. Takže jsem strašně
ráda, že jsem se odhodlala, šla tam a už to mám za sebou. 😅
Žádné komentáře:
Okomentovat