Rise of Phoenix: Antelope Canyon

(7.6.2016 Phoenix, 41°C, jasno)

Sepsali jsme si seznam, co ještě chceme v USA navštívit, než zase odfrčíme zpátky domů. Plány máme veliké, je toho celá stránka, tak se musíme trochu začít snažit, abychom to všechno stihli. Jednou z položek byl Antelope Canyon. Skalní pískovcové útvary vyhlazené větrem a deštěm do krásných ladných tvarů.

Antelope Canyon se skládá ze dvou částí. Jak jsem vyrozuměla, každou z nich vlastní jiná indiánská rodina a vzájemně se asi nemají až tak rádi, protože si přetahují kšefty. Do jednoho kaňonu se dostanete pouze na objednávku, je menší a dražší. Druhý kaňon je otevřený pro každého, kdo přijede, je větší a levnější. My zvolili ten druhý, nejen kvůli ceně, ale hlavně proto že volná místa na první kaňon byla až někdy v říjnu.😲

Vyrazili jsme docela časně ráno, cesta je daleká. Něco kolem pěti hodin. Kaňon se totiž nachází jen kousek od hranic Arizony a Utahu. U Flagstaffu se začal pořádně zvedat vítr a až na místo foukalo fakt pekelně. Občas nám to i pěkně zacloumalo s autem a přes cestu se každou chvíli překutálel laskavec (taková ta kulatá rostlina z westernů). Tam, kde jindy vidíme široko daleko planinu, byla jen podivná šedočervená mlha. Tak trochu písečná bouře. 😕 Naštěstí jsme to zvládli a dojeli na místo.

Protivětrné opatření

Zaplatili jsme za parkování a vstupenky a čekali na čas prohlídky. Úplně mi to připomnělo výlet na český zámek. Jenom papuče jsme nedostali 😄 I tady hodně foukalo, tak jsme museli mít bundy s kapucema. Pak přišel pan Indián a vedl nás ke vstupu do kaňonu. Povídal nám o bezpečnosti a o tom, jak kaňon vznikl. Taky říkal, že ten druhej kaňon je trapnej, že ten jejich je lepší a tak… 😉

Po žebřících jsme sestoupili dolů a procházeli takovou průrvou. Občas byla cesta úzká sotva na jednoho hubenýho, občas jsme mohli stát celá skupina pohromadě a průvodce nám povídal další informace. Taky se musí zdolat pár žebříků dolů i nahoru. Zvládli jsme to v pohodě a udělali spoustu fotek. Kaňon je totiž hodně fotogenický. V různou denní dobu, podle toho jak právě dopadá slunce, mění skály barvu. Občas se podaří zachytit, jak padá z vrchu písek a leskne se jak zlato. Druhý (nepřítelův) kaňon občas dělá prohlídky pouze pro fotografy s profi výbavou a průvodce je postaví na stanovené místo, řekne jim, nastavte si clonu tolik a tolik, ISO… (a já nevím, co ještě, protože tomu nerozumím, já fotím na Auto 😉) a zmáčkněte TEĎ. No a pak má 1000 fotografů přesně stejnou fotku jako těch 1000, co tam bylo před nima. Nic pro nás. Já si ráda fotím, co chcu.

Pohled do nebe

Jak červené moře

Jiný úhel, jiná barva

Odolná rostlinka

Skupinová prohlídka

Nakonec prohlídky vytáhl pan průvodce Indián indiánskou flétnu a zahrál na ni písničku z westernu. Podle Péťi to bylo z filmu Pro hrst dolarů. Šlo mu to moc pěkně a byl takový milý, sympatický a příjemný, že jsme mu nakonec dali dýško. A toho by si měl vážit, protože to jindy neděláme. 😎 Prohlídka se nám moc líbila, ale průvodce bych tam dělat nechtěla, protože sice jsme tam byli jen hodinu, ale písek jsme měli úplně všude – v kapucích, v kapsách, v botách, v batůžku, ve vlasech .... Ještě teď ho občas z něčeho vytřepu. 😄