Havaj výlety

(16.6.2016 Phoenix, 38°C, jasno)

Na Havaji by se klidně šlo celý týden válet na pláži, ale byl by hřích nenavštívit aspoň hlavní výletní cíle Maui.

Haelakala National Park

Bez fotky u vstupu to nejde

Haleakala NP je park na vrcholu sopky. Tato sopka tvoří většinu rozlohy ostrova s nejvyšším vrcholem ve výšce 10,023 ft (3,055 m n.m.). Zajímavostí je, že pokud by se zohlednila i podmořská část sopky, byla by ještě o 500 m vyšší než Mount Everest. 😲

Takhle vysoko jsme se vyškrábali. Samozřejmě autem. 😊

Až na vrchol vede silnice, takže jsme se naštěstí nahoru nemuseli škrábat pěšky. To bychom tam možná byli ještě teď. 😉 Ale i když jedete autem, poznáte na sobě, kolik metrů jste překonali. Přece jen se vyjíždí z hotelu na pláži, kde jste 0 m n.m. a během dvou hodin vystoupáte o 3 kilometry. Takže zaléhání uší, těžší dýchání kvůli řidšímu vzduchu, slabost svalů, někomu se může motat hlava nebo mít závratě. My jsme naštěstí silný kusy, takže nás výška poznamenala málo. 😎 I když u závěrečného výstupu asi 20-ti schodů to dolehlo i na mě. Je zde cedulka s upozorněním, že má člověk jít s opatrností vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Cedulku jsem si přečetla a jen se uchichtla, že mě přece 20 schodů nemůže nijak poznamenat. Po pátém schodu už jsem ale zřetelně cítila, jak mě svaly na nohách nechtějí poslouchat, a vylezla jsem jen s vypětím všech sil. 😕 Asi jak je málo kyslíku, tak krev proudí pomaleji a než doteče do nohy, aby se mohl udělat krok, tak to trvá dýl než někde dole. To už pak chápu horolezce, že jim to vždycky tak dlouho trvá.😉

Z vrcholu jde vidět například vedlejší ostrov – Big Island. Dolů na ostrov ale moc vidět nebylo, protože jsme byli až nad mraky. Takže jenom ve chvílích, kdy se mraky na chvíli roztrhaly. Z poslední vyhlídky před vrcholem jde vidět původní kráter sopky, odkud vytékala láva.

Nad mraky

Kráter

Až nahoře

Moc hezké vyhlídky

Typickým zvířetem na Haleakale je husa Nene, která bez problémů dokáže žít i v takovýchto nadmořských výškách. Jeden větší exemplář jsme viděli sedět na kameni u cesty, ale vyfotit jsme ji bohužel nestihli. 😨 Sopka má i svoji typickou rostlinu – anglicky Haleakala Silversword, česky Mečolist sříbrný. Krásná zeleno-stříbrná rostlina. Největší s květem, co jsme viděli, měla asi metr na výšku. 😮 Kolem cest můžete narazit na kusy ztuhlé lávy. Hodně lehké, pórovité, červeno-hnědé „kameny“.

Láva

Já s mečolistem

Kula Botanical Garden

Jdem tam

Po cestě ze sopky jsme navštívili botanickou zahradu. Nejsem si jistá, jak přesně vznikla, ale přišlo nám, že někdo měl hodně rád cestování a rostliny. Takže si z cest přivážel semínka a sazeničky stromů, keřů, květin až se mu to trochu vymklo a z vlastní zahrady se stala džungle. 😉 Když už má na zahradě tolik krásných rostlin, proč to nezpřístupnit i ostatním, aby se mohli taky pokochat.

Druhů rostlin zde bylo nepočítaně a větší část z nich jsme ještě v životě neviděli. Speciální oddíl měly orchideje, jedovaté a masožravé rostliny a samozřejmě také tropické pralesní rostliny. Těch barev a ta vůně. Nádhera. 👍

Puntíkatý kvítko

Žlutooranžové kvítko

"Kapradina"

Zamotaný pestík

U altánku

Chlupaté šištice

Žlutá koule

Červená koule

Barbie barvy

Masožravka

Kromě květin majitelé chovají i několik papoušků, chameleony a čínské kapříky. No a taky asi milion komárů. 😉 Takže jsem si kromě estetických zážitků odvezla i pár pořádných kousanců.😊

Chameleon

Stačí ulovit a máme oběd

Papouščí láska

Maui Ocean Center

My jsme na ty cedule nějaký zaměřený

To bychom nebyli my, abychom nenavštívili ZOO. A když není ZOO, tak aspoň akvárium. Tady nám krásně zblízka ukázali, s čím vším plaveme ve vodě, když se chodíme koupat do oceánu. 😄 První největší expozice byla rozdělená do tří pater podle hloubky, ve které žijí daní živočichové. Takže se člověk přirozeně posune od krásných malých barevných rybiček, které jsme viděli při šnorchlování, přes trochu větší kusy až ke žralokům, chobotnicím a murénám. 😱 Tyhle potvory už žijí ve větších hloubkách, takže jsme naštěstí naživo neměli tu čest.

S rybama

Mořský ďábel - muréna

Kdo najde rybu, má bod

Žralůčci

Poněkud větší kousky

Avatar

V akváriu se žraloky a rejnoky byl zrovna potápěč a čistil zevnitř sklo. Přísavkou se přicucnul ke sklu a druhou rukou šmudlil hadrem. Bylo vidět, že je obezřetný a dává bacha, aby se náhodou nějaký žralok nerozhodl dát si ho k večeři. 😉 Navíc to byl sympaťák, protože si všiml, že se u něj fotím, tak pózoval a mával. 😄

Cool kámoš 😎

Součástí areálu bylo i hladící akvárium s hvězdicemi, mořskými ježky a mořskými okurkami. Hvězdice jsou velmi hrubé, jako kámen, ježek překvapivě píchá 😆 no a mořská okurka… Co si budeme nalhávat, vypadá jak ho.no 😁 a na omak je taková hodně měkká, slizká. Brrrrr. Ale byla to sranda.😂

U želvího akvárka jsem si koupila na občerstvení chlazený kokos. Nikdy jsem ho ještě neměla, ale vypadá to moc dobře, tak jsem to chtěla vyzkoušet. Z kádě jsem si vybrala, který se mi nejvíc líbil a paní prodavačka mi ho načnula. Jako osvěžující byl, o tom žádná, ale žádná extra chuť to teda nebyla. 😉 Ono to spíš chuť nemělo tak nějak žádnou. Přišlo mi to jako voda, co vyteče z okurky salátovky, když se strouhá. Kdybych byla trosečník na opuštěném ostrově, tak bych byla ráda, že jsem našla kokos, ale když mám k dispozici čaj nebo džus, tak kokos raději vynechám. 😊

Vyzkoušet se má všechno

S želvama

Road to Hana

Tenhle výlet bych asi shrnula slovy: „Bylo to zajímávé, ale znovu už by mě tam nikdo nedostal.“ 😉 Road to Hana je cesta vedoucí po východní straně ostrova po pobřeží z hlavního města Lahainy do města Hana. Cesta se klikatí (a tím nemyslím nějaké nevinné zatáčky, ale kloudný třeba 270° zákruty kolem skály 😲) tropickým pralesem asi 50 mil do Hany a pak ještě spoustu mil dál. Pokud ale nemáte terénní auto, pokračovat se nedoporučuje. Cesta se totiž změní z šílené v totálně nesjízdnou. 😞 Stavitel silnice měl asi velký smysl pro dobrodružství, protože cesta je úzká tak na jedno a půl auta, místy ještě zúžená jen pro jedno auto, ale provoz je samozřejmě obousměrný. Za zatáčku za skálou samozřejmě nevidíte a na silnici jezdí spousta sebevrahů. Takže je to celou dobu taková loterie, jestli se na vás někdo vyřítí nebo dojedete v celku.

Celou cestu jsem tudíž byla v totálním stresu a křeči a ubralo mi to alespoň 5 let života. 😱 Naštěstí jsme dojeli tam i zpět v pořádku a viděli vše, co jsme vidět chtěli. A ještě i něco navíc. Hned na začátku je první zastávka s vodopády. Někteří lidi se tam chodí i koupat, ale nám stačilo jen koukat. Další zastávky nabízí krásné výhledy na pobřeží nebo na samotný ostrov. Místy mi to připomínalo zemi z Avatara. Třeba se tady tvůrci filmu při dovolené inspirovali. 😉 Konečná stanice ve městě Hana je známá svými plážemi s černým sopečným pískem. Kousek dál po hodně nebezpečné cestě je ještě pláž s červeným pískem, tam jsme se ale nevydali, protože nervů jsme si po cestě zažili dost a srazit vaz si ve svém mladém 😉 věku ještě nehodláme. Opět mě kloudně pokousali komáři, tentokrát jsem při jedné zastávce během asi deseti minut schytala 15 kousanců. 😬 Taky co bych chtěla v tropickém pralese, že? 😉

By šlo místo slunečníku

U vodopádu

Jako z Avatara

Scénerie na jedničku

Sopečný písek

Umyjeme si nohy

Dojem z výletu mi vylepšilo focení s papoušky, které se stalo po plavání s želvami nejhezčím zážitkem z dovolené. 💖 Na jednom parkovišti jsme zahlédli pána a papoušky sedící na zábradlí. Krásní velikánský arové. Zrovna fotil malou holčičku s jedním papouškem v dlaních. Tak jsme zastavili a šli se mrknout blíž. Holčičku vystřídal její bratr, ten ale dostal papoušků šest. 😮 Myslela jsem si, že si člověk může vybrat. Takže když se mě pán zeptal, jestli si chci podržet jeho ptáka (tento chlípný dvojsmysl mi došel asi až za dvě hodiny a teprve tehdy jsem si dala dohromady, proč se mi tak smál 😒), tak jsem mu odpověděla, že jo, ale že mi má dát jen jednoho do dlaní. 😁 Pán ale nedbal a začal na mě věšet jednoho papoucha za druhým. On byl totiž tak trochu blázen, nám přišlo. 😉 Takže jsem měla na každým rameni jednoho a čekala, až se chovatel vykecá s Péťou. Pravý papouch mi zatím začal okusovat tvář a nebezpečně se blížil k oku. Myslela jsem, že ho pán okřikne, ale ten si mě vůbec nevšímal a povídal si pořád dál, tak jsem papoucha musela usměrnit sama. Pleskla jsem ho do hrudníčku (ale jen jemně, žádný týrání se nekonalo 😉) a pak už mě nechal. Další dva papouchy jsem dostala na předloktí, jednoho ležícího do dlaní a na závěr toho největšího na hlavu. 😮 Ten docela škrábal, protože sjížděl po vlasech dolů, tak se snažil zachytit a navíc jsem měla trochu spálenou lebku ze sluníčka. Ale vydržela jsem to, nejsem přece žádný ořezko. 😎 Papouch z hlavy na povel roztáhl křídla a pán mě vyfotil. Aby Péťa nepřišel zkrátka (myslel si, že jen nastrčí mě a sám tomu ujde 😤), musel se postavit vedle mě a některý papouchy ze mě, navěšel na něj. Takže máme i párovou fotku. 👍 Původně když jsem dostala ty dva na předloktí, tak jsem podklesla, že byli docela těžký, ale pak se asi začali nadlehčovat, takže najednou vůbec nebylo cítit, že něco držím. Byl to opravdu super zážitek a krásně my vylepšil dojem ze stresujících zatáček. 🏆

Neopakovatelný zážitek 💖

Gangsta papagáj 😄

Asi si založíme papouščí farmu