Havaj obecně

(15.6.2016 Phoenix, 38°C, jasno)

Já ani Péťa jsme nikdy nebyli pravé dovolenkové typy. K moři nás to moc netáhlo. Je tam moc teplo, všechno je cizí a z houpání mořských vln se mi dělá nevolno. 😕 Proto jsme na dovolenou vždycky jezdili spíš po ČR, bylo to super, ale nikdy nám po tom týdnu nevadilo, že už jedeme domů. Protože ale stárneme a priority se mění 😉, zatoužili jsme i my po pravém odpočinkovém ráji. A kam jinam se z pouště vypravit, než do ráje na zemi – na Havaj. 🌴 Z Phoenixu coby kamenem dohodil. Blíž už nikdy nebudeme.

Nápis na pravém nefalšovaném havajském písku

Nechápu, jak může mít někdo rád plánování dovolené. Hledání hotelu, letenek, výletních cílů… Já bych byla nejradši, kdyby prostě někdo řekl tolikátýho v tolik hodin jedeš tam a tam. Ale bohužel osobního sluhu ještě nemáme, takže jsme si to museli přetrpět sami. A že nás to teda stálo nervů. 😧 Doslova tříhodinové utrpení, kdy už Péťa ztrácel nervy (vy, kdo si naivně myslíte, jaký je Péťa kliďas a rozesmáté sluníčko, byste ho měli vidět v tuto chvíli 😛) a vyhrožoval, že nikam nepojedeme. Nakonec jsme to zvládli, ale byl to očistec.

Zabalili jsme se v pohodě, s množstvím věcí většinou nemáme problém. Oproti jiným ženským nepotřebuju tahat spoustu zbytečností. 😊 Občas jsem já ten, kdo toho má míň. 😉 Vrátili jsme auto a jeli na letiště. Všechno proběhlo v pořádku, i let byl ok. Péťa samozřejmě celou dobu spal, takže nám pracně získaná sedadla vedle sebe ani moc neposloužila. Ještě před vzletem způsobila rozruch jedna rodina. Bylo jich asi 8, přišli na poslední chvíli a strašně se rozčilovali, že už nejsou sedadla vedle sebe, že oni chtěli sedět spolu a ať letušky někoho přesadí. 😒 Chytit 8 míst u sebe je nadlidský výkon, i když se člověk check-inuje včas, natož když přijde 15 minut před nástupem do letadla. Prudili asi 20 minut a nakonec se naštvaně zvedli, vystoupili a že poletí jiným letadlem. Všichni jsme si oddechli, i když mě později napadlo, že by to klidně mohli být teroristi. Nastoupit, nechat v přihrádce kufr, udělat rozruch a pak vystoupit. Lidi mrtví, terorista živej. 😓 Ale naštěstí to byli asi jen troublemakeři. 😌

Značka na půjčeném autě

Bez květinového věnce by to nešlo

Havajské letiště je samo o sobě taky zážitek. Oproti těm co známe z Vídně, z Chicaga, z Londýna… bylo strašně maličké. Přistávali jsme na malou dráhu hned vedle pole s cukrovou třtinou a zavazadla vyjížděla na pásech v otevřené hale, kam mohl přijít kdokoliv cizí a prostě si vybrat, který kufr se mu zrovna líbí. 😊 Za 20 dolarů jsem si koupila pravý květinový havajský věnec. Je to docela dost, ale být na Havaji a nemít uvítací věnec by bylo o ničem. V půjčovně jsme si vybrali auto a jeli do Walmartu nakoupit zásoby. Dovolenou jsme totiž měli koupenou bez jídla, protože americké hotely na to nejsou moc zařízené, a i když si nějakou formu snídaní nebo jiného jídla připlatíte, rozhodně nečekejte evropské standardy exkluzivního výběru a stolů prohýbajících se jídlem. 😩 O tom jsme se přesvědčili hned první den ráno, kdy jsme dostali snídani zadarmo, že jsme jako noví a ještě nevíme co a jak, tak abychom tam náhodou nezemřeli hlady. Omračující výběr se skládal z melounu, papáji, ananasu, kakaové buchýtky, světlé buchýtky a makové buchýtky. 😁 Ještě že jsme se pak už stravovali sami, protože s takovouhle bychom si odvezli tak akorát cukrovku.😄

Hlady jsme ale nestrádali. Buď jsme si nachystali něco sami v kuchyňce. Třeba ovesnou kaši k snídani, nebo obložený sendviče. Nebo jsme chodili do místní restaurace, kde občas dělali tématické večery. Takže jsme měli třeba těstovinový večer 🍝 nebo hamburgerový večer 🍔. Jednou jsme si dali i zákusek, naprosto luxusní zmrzlinovo-šlehačkovo-sušenkový dort 🍰. Párkrát jsme jedli i v čínském bistru Panda, které známe tady z Phoenixu. A nesmím zapomenout na naprosto jedinečnou šperkovní záležitost – zmrzlinu 🍨. Měli asi 40 příchutí a kopečky velikosti mužské pěsti. Olizovali jsme se až za ušima. 😋 Ve farmářském stánku jsme si koupili místní ovoce. Zatímco zelené banány a papája nás moc nenadchly, malé žluté banánky byly úžasné. Sladké, ale zároveň s citronovým osvěžujícím nádechem. Ovoce se dá koupit i od místních obyvatel. Jak nám rostou na zahradě jahody a jablka, tak oni pěstují banány 🍌 a ananasy 🍍. Před barák postaví stoleček s ráno posbíraným ovocem a kasičkou a kolemjedoucí nebo kolemjdoucí si vyberou, co se jim nejvíc líbí a do kasičky hodí peníze. Bez obav, že si někdo vezme ovoce a nezaplatí nebo nedej bože ještě prchne i s kasičkou.

Výborný dort, osvěžující nápoje a v moři skákající delfíni

Těstovinový večer

Místní ovoce

Hotelový komplex a náš pokoj byl moc krásný. Měli jsme ložnici, obývák, plně vybavenou kuchyň (možná víc, než máme tady v Phoenixu 😉😁), koupelnu se záchodem a velikánskou verandu. Ke komplexu patřily dva bazény, restaurace, dvě shuffleboardová hřiště, grily, posezení s lehátky, posilovna, půjčovna vybavení do moře a další. Vybrali jsme si moc pěkně, protože náš hotel měl nejhezčí pláž, krásně čistou písčitou s průzračnou vodou. 👍 Ostatní okolní pláže byly místy dost kamenité s příliš velkýma vlnama. Celý hotel byl obklopen desítkami kvetoucích stromů a keřů, udržovanými trávníky a všude to moc krásně vonělo 🌺. U nás navíc bylo velice klidno, spíš samí důchodci a pár párů jako jsme my. Žádný rozdivočený partičky opilců nebo rodiny s nevychovanýma dětičkama. Na pláži i u bazénů bylo vždycky jen pár lidí, takže se nekonaly žádný přetahování o lehátka nebo zabírání míst rozprostřením ručníku (jako např. v Chorvatsku 😉). U jednoho z bazénů jsme dokonce bývali vždycky sami. Občas se vyplatí si připlatit a nám to přineslo krásně uklidňující relaxační dovolenou. 😍

Cesta od pláže k hotelu

Trocha soutěživosti

Večerní bazén

Na pláži

Všude to krásně kvetlo

Péťa se potápí

Odpočinek při západu slunce

Liduprázdno

Moje nohy u moře

Květinová nálada

Velryba na pláži

Není to zase až tak hrozný 😉

Happy face

Jdeme se projít

a nebo jen posedíme

My dva 💖

To bych si nechala líbit

Sami u bazénu

Já chci zpátky 😢

Samozřejmě jako pokaždý se Péťa hned první den spálil. 😱 Sice si namazal obličej a ramena, pak ale strašně dlouho plaval ve vodě se šnorchlovacíma brejlema a záda měl nad hladinou, takže další dny už jsme seděli pěkně ve stínu a koupal se v tričku. Po sloupání má ale krásné hnědé rovnoměrné opálení, což mu závidím, protože mě opalování nikdy moc nešlo. Sice jsem se taky trochu opálila, ale oproti němu jsem pořád trapně světlá. 😒

Největším zážitkem pro nás asi byly proplouvající želvy 🐢. Každé dopoledne mezi 9:45 a 10:30 pluly kolem naší pláže želvy. A tím nemyslím jako maličký želvičky z akvárka, ale pořádný velikánský mořský želvy. Asi 2 metry od břehu. První den jsme kloudně nevěděli, co to je. Viděli jsme jen posouvající se kulatý stín a lidi ukazující do vody. Tak jsme se taky utíkali mrknout, koukli pod hladinu a byly tam. Naprosto super záležitost. 😄 Druhý den tam byly zase, třetí den taky. Proto jsme si pak v půjčovně koupili podvodní foťák, abychom tu krásu mohli zachytit. Ony ty plavající želvy totiž působí strašně uklidňujícím dojmem, zejména když člověk strčí hlavu pod vodu, slyší jen šumění vody a vidí pomalu plující želvu. 😍 Jednou jsme dokonce viděli i delfíny 🐬, ale hodně daleko od břehu.

Plavu si, ani nevím jak

Ještěže to není žralok

Plavu za ní

Občas se musí nadechnout

Na co čumíte? Jste nikdy neviděli želvu? 😉😄

Podvodní foťák jsme pak využili ještě jednou, když jsme si půjčili šnorchlovací výbavu a pluli k útesům pozorovat ryby 🐠🐟. Z toho ale fotky moc pěkně nevyšly, protože ten foťak byla ještě takováta stará rachotina na vyvolávací film, kdy člověk ještě týden po dovolené neví, co vlastně bude mít na obrázku. Takže máme třeba 5 fotek s prázdným útesem. 😉 Ale podvodní selfíčka dělal moc pěkný. 😄 Rybiček jsme viděli spoustu, tvary a barvy jak v akváriu. Moc krásné. Viděli jsme i plno korálů. Mušlí jen pár, ale korály byly všude. Živé a bohužel i mnoho ulámaných.

Šnorchlujeme

Pár rybiček

Prospektor

Šnorchlselfí 😎

Kromě rybiček, želv a delfínů jsme potkali i další zvířátka. Třeba u dveří k pokoji seděl maličký gekon a asi se chtěl prosmýknout na návštěvu. V trávě u hotelu lezl obří proužkovaný šnek. Do písku se zavrtávali krabi. Ale úplně nejvíc bylo ptáčku. Třeba vrabců bylo všude plno. Ale i pár druhů, které jsme nikdy v životě neviděli. Třeba jeden s červenou hlavičkou nebo jedni, co vypadali jak kříženci krocana a holuba. Nejvíc jsme si ale oblíbili ptáčky, kteří vypadali jako něco mezi tukanem a papouškem. Těm jsme říkali tupoušci (TUkani a paPOUŠCI 😄). Měli jsme ještě možnost, že by to byli tukoušci, ale to by se jim určitě nelíbilo. 😉 I když všichni ptáčci si to se mnou nakonec rozházeli. Zbylo nám půl plechovky ovesných vloček, tak jsem si říkala, že jim udělám radost a někde jim to rozházím, aby měli co žrát. Ale ti nevděčníci do toho jen klovli a odletěli pryč. 😨Asi už jsou od turistů zvyklí na jinší mňamky než jsou neochucené ovesné vločky. Takové hranolky nebo čokoláda určitě šmakují líp.😲

Gekon na návštěvě

Megašnek

Pochtívá

Na vyhlídce

Tupoušek

Krab

Večer jsme se chodili znovu koupat nebo se projít po promenádě kolem pláží a čekali na západ slunce. Při jedné vycházce po pláži jsme došli k jinému hotelu, kde zrovna probíhalo Luau – tradiční Havajské představení (havajské tance a zpěvy) s občerstvením. Tak jsme se koukali z pláže. Bylo to zajímavé, ale místy trochu zdivočelé. Hlavně zpěv havajských písní.😏

Západ slunce

Relax u bazénu

Po večerní koupačce

My dva 💖

Celý ostrov žije v poklidném tempu, v rádiu hrají havajské písničky, na silnicích i mimo město je rychlost 35-45 mil za hodinu (50-70 km/h), lidi surfují nebo jen tak posedávají na pláži. Nikdo nikam nespěchá, všichni se usmívají. 😊 Takovýhle život může být lákavý a existuje spousta lidí, kteří Havaj navštívili na dovolenou a už zde i zůstali. Díky tomu je možné na veřejných plážích potkat větší množství bezdomovců, kteří tam bydlí ve stanech nebo jen tak pod stromem. 😨 Představa života na Havaji je sice pěkná, ale pokud člověk opustí práci a jen sedí na pláži, uspořené peníze časem dojdou. I my jsme si poprvé v životě dokázali představit, že bychom na tomhle místě mohli zůstat déle, než máme zaplaceno. 😍 Ale slovanský vrozený smysl pro povinnost zvítězil a přesně podle plánu jsme nastoupili do letadla a odletěli zase zpět do pouště. 😊