Rise of Phoenix: Arizona pěšky

(4.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Mysleli jste si, že když byl blog „Poslední velký výlet“, že už to bylo i poslední vyprávění? Neeeee. Nebojte, ještě mám pár věcí, o kterých bych chtěla napsat, takže ještě nekončím. 😉 Třeba zrovna dnešní článek by byla škoda nenapsat a tím pádem vás ochudit. Nejezdili jsme jen na dlouhé výlety, ale i na spoustu krátkých jednodenních, kde se toho třeba moc neudálo, ale jsou to moc hezká místa, který by nebylo dobré vynechat

Sunset Volcano National Monument

Jak název napovídá, jedná se o lávové pole, které vzniklo výbuchem sopky v roce 1064 nebo 1065. Poté sopka vybouchla ještě několikrát. Zničila vše, co se v její blízkosti nacházelo a původní obyvatelé, kteří tuto katastrofu přežili, se museli odstěhovat někam jinam. V řeči Indiánů je Sunset Volcano nazýván jako „místo, kde sídlí větrný Bůh“ a slabé otřesy zaznamenávají seizmologové dodnes.

Park leží severně od města Flagstaff a my se tam byli podívat v červnu. Chtěli jsme se ochladit od veder v Phoenixu, ale moc jsme si nepomohli. Hic byl stejně, rozpálené černé zkameněliny moc chladu nedělají. 😉 Parkem se projíždí a u každého zajímavého místa je parkoviště. Kdo chce, může jen kouknout, dobrodruzi (jako my 😎) můžou projít i vyznačené traily. Prošli jsme všechny, včetně jednoho lesního v kopci, kde samozřejmě nesmělo chybět varování před medvědy a pumami. Ty jsme naštěstí nepotkali. 😌

Vstupní nápis

Lávové pole

Výhledy na vulkanické pohoří

I tady se občas uchytí něco živého

Wupatki National Monument

Wupatki navazuje na Sunset Volcano NM a v téhle části parku můžete vidět zbytky původních indiánských obydlí, tzv. puebla, indiánsky „vysoké domy“. Stavby jsou staré 700 až 2000 let a jsou postavené z kamenů a pískovce. Některé mají zachovalé i patro, případně v zemi vyhloubené sklepy na uchovávání výpěstků. Můžete vidět jednotlivé domečky, častěji ale celá „sídliště“, kde žila větší komunita lidí pospolu. Nám se nejvíc líbila jedna rozsáhlejší stavba, umístěná výhodně nahoře na kopečku, aby měli přehled, odkud přichází nebezpečí. My sice nepotřebovali vyhlížet nepřátelské kmeny, ale ty výhledy opravdu stály zato. 👍

Mezi jednotlivými zastávkami jsem řídila já a bylo to takové řízení osudu. Jezdím klidněji a pomaleji než Péťa, kochám se. 😊 I když za mnou jel nějaký pirát ve sporťáku, lepil se na mě a očividně jsem ho zdržovala, nenechala jsem se rozhodit a dál jela předepsanou rychlostí. Předjet se nedalo, takže asi pěkně skřípal zubama. 😈 A najednou přímo za zatáčkou na silnici stojí Pronghorn (Vidloroh americký). Na fleku jsem zabrzdila, díky tomu, že jsem nejela rychle a Pronghorn si mohl vesele odskákat na pastvinu. Kdyby jel první ten pirát, z nebohého Vidloroha by asi zbyl jen mastný flek. Takže jsem mu vlastně zachránila život. 😇

Tentokrát u nápisu já 😊

Pueblo

Chvíle odpočinku na převisu

Tady vidíme snad až do Nového Mexika

Flagstaff Trails

Město Flagstaff leží 145 mil (cca 230 km) severně od Phoenixu. A zatímco Phoenix se svou nadmořskou výškou kolem 300 m n. m. je jen pouštní placka, Flagstaff se 2000 m n. m. má zajímavější profil. Není tady takový hic a obklopují ho lesy a pastviny. Díky tomu je v jeho okolí hodně trailů (turistických tras). Když jsme sem v červnu jeli na výlet, vybrali jsme si Flagstaff Loop Trail, Fat Mans Loop a Oldham Trail. Dohromady necelých 7 mil (11km).

Předem jsme si našli parkování, ale když jsme přijeli, zjistili jsme, že je poněkud obsazeno. Parkoviště je totiž vedle školního hřiště a zrovna se konaly nějaký utkání baseballový ligy. Takže jsme se nechytali a museli vymyslet záložní plán, tj. půlkou auta v lese. 😉 Kromě školního hřiště bylo přímo v lese i hřiště na discgolf. V Americe jsem to viděla poprvé, ale vypadá, že je to tady docela v oblibě. Po chvíli pohodové chůze jsme se šplhali do obrovského krpálu. Málem jsem vypustila duši a moc mi nepřidalo, že nás s úsměvem a v úplné pohodičce předjelo pár cyklistů. Sotva jsem lezla pěšky, natož ještě šlapat na kole. 😱 Blázni. Ale samozřejmě jsme to zvládli a zbytek cesty byl pohodička i pro nás. Teda až na menší obavy z medvědů. Tady je jich všude plno, takže člověk musí mít oči i vzadu.

Kromě těch cyklistů jsme potkali jen pár dalších lidí venčících psy. Chvíli jsme taky šli kolem vlakových kolejí a jezdil jeden nákladní vlak za druhým. Za tu půlhodinu snad 4 stovagónkové. Kousek dál už byly baráky. Chudáci lidi, jestli to takhle jezdí i v noci. Protože trail nebyl okružní, poslední část cesty jsme vzali přes město, abychom se nemuseli zase celou tu cestu vracet. Aspoň jsme se podívali, co je přímo ve městě zajímavého. Vždycky jsme tudy jen projížděli, příp. zastavili na benzínce, ale nikdy Flagstaff nebyl naším cílem. Což je docela ostuda, když tak nad tím přemýšlím. Ale třeba někdy příště…😉

Procházka v lese

Borec, co? 😉

A tady zase krasavice. 😄

...99, 100. Počítám vagónky.

Humphreys Peak

Humphreys Peak je se svými 3852 m nejvyšší hora Arizony. Leží kousíček za Flagstaffem a stejně jako ostatní hory a kopce v okolí má vulkanický původ. Na její vrchol se dá dojít pěšky, ale my nejsme zase až TAKOVÍ turisti, takže jsme radši zvolili zábavnější způsob. Na jeden z jejích podvrcholů (3500 m n. m.) jsme se svezli lanovkou. 😊 Výlet sem jsme nechali schválně na srpen, abychom se ochladili z již tři měsíce trvajícího úmorného vedra v Phoenixu. A podařilo se, museli jsme mít i bundy. 😉

Ke vstupence na lanovku dávali jako akci i snídaňové burrito. Bléééé. Omaštěný vejce se slaninou nacpaný v placce. Tuk z toho jen kape. Takovou hrůůůůzu bych nepozřela ani k večeři, natož po ránu, ale Amíci mají zřejmě odolnější žaludky a ládovali to tam horem spodem. Divím se, že to cestou na lanovce nevyhodili ven. 😄 Lanovkou jezdím ráda, je to pro mě trochu adrenalin, protože i když bych to předem nepřiznala, docela se bojím. Že vypadnu, že přijde vítr a vysype nás ze sedátka, že se zasekneme a budou nás muset sundávat hasiči helikoptérou a tak. 😄 Bujná fantazie. Ale stejně se vždycky těším a jízdu si užívám. Po cestě jsme třeba viděli spoustu krásně modrých ptáčků nebo výstup pro lyžaře v zimní sezóně.

Nahoře se zrovna konala svatba. Já svatby moc ráda, ale tohle byla trochu moc moderna. Nevěsta měla „noční košili“ a luční kvítí, ženich kšandy, tříčtvrťáky a polobotky bez ponožek. 😕 Navíc si moc nedovedu představit, že bych dostala mamku nebo babičku na lanovku, jen aby se podívali na obřad. Ale je to jejich svatba. 😜

Od lanovky jsme se prošli ještě kousíček nahoru a kochali se panoramatama. A taky jsem neodolala a použila nejvýš položený záchod. 😎 Při zpáteční cestě lanovkou to docela houpalo, protože asi nastupovali/vystupovali malý děti nebo naopak starý lidi a v těchto případech lanovku zastavují, aby jim tam někdo nespadl. Jenže pro ty jedoucí je to docela zážitek, protože s každým zastavením a s každým rozjetím se sedačka pořádně zhoupne.

Protože bylo ještě brzy, rozhodli jsme se, že si projdeme ještě jeden trail. Jen takový krátký. Po chvíli chůze Péťa zajásal, že našel houby. Prej určitě jedlý a asi křemenáče. 😱 Chtěl si je sesbírat a uvařit si z nich smaženicu, ale já mu to nedovolila, protože kdo ví, co to bylo. V Arizoně, kde je všechno jedovatý, bych teda neriskovala. V půlce vycházky jsme narazili na ukazatel, že do Mexika touhle cestou už jen 610 mil. Přes celou Arizonu od hranic s Mexikem po hranice s Utahem vede cesta Arizona Trail, která se dá projít pěšky. Tak kdyby se někdo nudil… 😉😊

Držím se křečovitě, ale jsem nadšená.

Vyjeli jsme nahoru.

A vyšli ještě kousek výš.

Fronta na nejvýše položený záchod.

Asikřemenáč 😄

Krása

Do Mexika coby kamenem dohodil 😄

Grand Canyon

Další turistický výlet jsme podnikli v září a to do Grand Canyonu. Sice už jsme tam byli dvakrát, ale je dost velký i na deset návštěv. 😊 GC má rozlohu 4926 km², protéká jím řeka Colorado a vznikl před asi 5-6 miliony lety. Některé vrstvy hornin jsou ale staré 230 milionů až 2 miliardy let. 😮 Ročně ho navštíví přes 6 milionů turistů a hlavně ve svátky je tady dost plno. Pokud plánujete jeho návštěvu a máte na výběr, jeďte spíš ve všední den.

My jeli o víkendu a bylo to dost znát. Prvně jsme si museli vystát asi čtvrt hodinovou frontu na vjezd do parku, ale to nevadilo, páč na korbě auta před náma jel pejsek, tak jsme ho sledovali a navíc jsme se nasmáli nálepce, co měli na autě nalepenou. Horší to bylo s parkováním. Na prvním největším parkovišti jsme se nechytali vůbec, na druhý o kus dál jsme se taky nevešli, tak jsme museli jet až na třetí. Tady už konečně místo bylo. Ale řekli jsme si, že je to řízení osudu, že aspoň okoukneme zase jinou část. Prošli jsme si asi 3 kilometry dlouhou trasu k muzeu a zase zpět. Po cestě si užívali výhledy a taky jsme kousíček od cesty viděli dvě losí samice. Super. 💗

Pes a nálepka :-)

GC z jiného úhlu.

A ještě jednou se mnou.

Spařená opocenka a v pozadí samice losa. 😄

Sedona

Sedona je turisty hojně navštěvované město mezi Phoenixem a Flagstaffem. Je tady plno muzeí, obchodů, hotelů, restaurací,… V podstatě se dá říct, že celé město je živé z turistického ruchu. Místní průvodci nabízí outdoorové i indoorové aktivity a slibují, že zde můžete dělat alespoň 100 druhů aktivit. My jsme spíš přírodní typy, takže jsme se zaměřili na traily v okolních červených skalách. V jedné části jsme byli na jaře, teď přišla na řadu část druhá.

Tento druhý výlet jsme podnikli na začátku října a i tak byl ještě docela hic. Jako jedni z mála jsme se vydali na delší okruh Baldwin Trail. Ostatní lenoši jen vylezou na nejbližší bod a mají odškrtnuto. My si udělali krásnou vycházku přes skály, údolím kolem řeky a zase zpátky. Viděli jsme spoustu roztomilých veverek, další svatbu a k svačině jsme si dali zábavu k popukání. Sedli jsme si totiž k říčnímu brodu. Ale asi byly nějaké vyšší stavy vody, takže zdolat ho nebyla žádná sranda. Pro ně, ne pro nás. Pro nás to teda sranda byla. 😈 Pár jedinců to zvládlo bez zaváhání, ale spousta jich zaplula aspoň po pás. 😁 Sledovat ten zápas, to balancování na kluzkém kameni a marný boj se tam udržet, ještě s botama nebo batůžkama v rukách a závěrečné šplouch do ledové vody, hotový Neváhej a toč. Nakonec jsme vylezli i na tu hlavní skálu, co všichni (Cathedral Rock). Sice ne úplně na vrcholek, protože tam už se nedá jít, musíte lézt po skále. Kdybych nebyla těhotná, tak to dám, ale nechtěla jsem riskovat.

Panorámata 1

Tam jsme se pokusili vylézt.

Pravá turistka

Panorámata 2

Walnut Canyon National Monument

Poslední výlet, který jsme podnikli byl na konci října do Walnut Canyon NM. Najdete ho na východ od Flagstaffu a je to kaňon veliký zhruba 9 tisíc km², v jehož skálách jsou vyhloubená obydlí původních obyvatel z období 1100 – 1250 n.l. Na vrcholu kaňonu je muzeum, odkud vedou dva hlavní traily – Island Trail a Rim Trail. My zvládli oba dva. 💪

Ten delší jsme si dali jako první, dokud jsme ještě měli dost sil. Sestoupili jsme asi tisíc schodů dolů a obešli „ostrov“ se skalníma domečkama. Měli to moc fikaně udělaný, Indoši jedni. 😉 Třeba záleželo na tom, na jakou světovou stranu máte otočený vchod, podle toho se tam dařilo pěstování různých rostlin a ty potom vyměňovali s těma na druhý straně, kteří zase pěstovali něco jinýho. Po cestě jsme si četli informační cedule a taky jsme zkoušeli ozvěnu. 😄 V jednom obydlí kolem nás přeběhla roztomilá ještěrka. 😗 Výstup nahoru po těch tisíci schodech mi dal pořádně zabrat, chvílema se o mě pokoušel infarkt. Dolů si člověk šupajdí jak zamlada, ale nahoru už se ten věk projeví. 😉 Po chvíli odpočinku jsme si prošli i druhý trail. To jsme šli po vrcholu kaňonu a koukali jsme na ty obydlí, kolem kterých jsme se procházeli původně. Ale hnala se na nás bouřka, tak jsme se museli brzy vrátit.