Rise of Phoenix: Další a další akce

(15.4.2018 Hrušovany u Brna, 16°C, polojasno)

Ještě pořád to není všechno. 😎 Kromě dlouhých vícedenních výletů a kratších pěších jednodenních výletů jsme byli i na spoustě akcí v Phoenixu a jeho nejbližším okolí. Byly to akce většinou zážitkové nebo kulturní. Na ty jsou Amíci machři. Vše mají vošéfovaný do posledního detailu, takže člověk si jen může dosyta užívat všeho, co nabízejí. 👍

Goldfield Ghost Town a Apache Trail

Na kraji Phoenixu se nachází Město duchů. Bývalé městečko postavené dobrodruhy, kteří sem přijeli těžit zlato. Spousta staveb se zachovala a dnes je z nich „muzeum“. Některé budovy byly částečně opraveny a je v nich třeba kavárna, gift shop nebo fotoateliér. Jiné jsou v původním stavu, takže si můžete prohlédnout, jak vypadal kostel, saloon, vězení, kovářská dílna nebo třeba bordelinec. 😉 Ve městě měli i vlastní vodárnu a hřbitov. Za malý poplatek se kolem městečka můžete svézt vláčkem, za větší na koních. 😉 Nebo si můžete (samozřejmě taky za penízky) zkusit vytěžit zlato z potůčku, pěkně po staru s takovýma těma pánvičkama. Jinak se žádné vstupné neplatí. Majitelé vydělávají na prodeji občerstvení, zážitků a suvenýrů.

My už tady jednou byli, ale chtěli jsme sem vzít naši návštěvu, protože je to taková typická ukázka západu. Koupila jsem si lízátko ve tvaru kaktusu. Překvapivě ne kaktusové, ale borůvkové 😉 a mamce k vánocům pravou indiánskou ručně dělanou deku. Vyfotili jsme se na všech možných i nemožných místech a použili místní záchod. Jako všechno ostatní byl i záchod dost autentický. 😮 Do kadiboudy neměl příliš daleko.😄

Kousek dál po silnici za Městem duchů začíná scenic drive Apache Trail. Takový ten americký způsob poznávání, kdy jedete autem krajinou a na nejzajímavějších místech máte parkoviště a základní zázemí, abyste se mohli pořádně pokochat panorámatama. Apache Trail je velmi dobrodružná cesta plná zatáček, klesání a stoupání kolem řeky Salt River a na ní několika jezer (Canyon Lake, Apache Lake a Roosevelt Lake). První část cesty je asfaltová silnice, ta je až na ty četné zatáčky v pohodě. Druhá část už je nezpevněná písčitokamenitá uježděná „polňačka“. Navíc je úzká tak na jedno a půl auta, přičemž na jedné straně máte skálu a na druhé sráz dolů. Opravdu nic pro posery, protože u jezer jsou kempingová místa, takže se vám často stane, že v zatáčce potkáte truck, který za sebou ještě táhne loď nebo karavan. Vyhýbáte se opravdu na milimetry. Musím přiznat, že když jsme tady byli poprvé, opravdu jsem se bála o život. Je to možná ještě horší než Road to Hana nebo Coastal Hwy 1 v Kalifornii. Ale příroda je tam naprosto úžasná. Úplně vidíte, jak se tam v dávných dobách proháněli Indiáni a kovbojové.

S naší návštěvou jsme projeli jen tu první asfaltovou část a pak jsme se vrátili, protože už bylo docela pozdě a nestihli bychom to dojet za světla, což bych fakt nedoporučovala. A navíc nejméně půlce auta nebylo příliš dobře od žaludku. 😓 Řídil totiž Ondra a ten si chtěl jízdu náležitě užít, takže řezal zatáčky jak zvíře. Míci začalo být šoufl asi po dvou kilometrech, mě po třech a Péťa se sice držel, ale na posledním odpočívadle už byl taky bílozelenej. 😄 Na zpáteční cestu jsme vyměnili řidiče, řídil Péťa. Díky tomu jsme dojeli bez zvracení a zvládli i všechny fotící zastávky s výhledy, korunované nádherným západem slunce. 💗

Bordelinec 😉

Kupujeme deku v místním shopu

Borůvkové kaktusové lízátko

Výhled na Canyon Lake

Už začíná chytat barvu 😊

Už chybí jen Indiáni a kovbojové

Aquarium Odysea

Na podzim 2016 než jsme odjížděli, otevřeli v Phoenixu Aquarium Odysea. Původně mělo být hotové už o rok dříve, další termín byl posunutý na jaro 2016 a nakonec jsme byli rádi, že jsme to vůbec do odjezdu stihli. 😉 I tak nebylo ještě úplně hotové, otevřeli čistě jen expozice, ale okolní zázemí s restauracemi, dětským hřištěm, obchůdky a podobně, dodělávali až za běhu. První týden po otevření byl takový nával, že jsme se ani nedostali na parkoviště. A to je jich tam 7 o několika stech místech. Moudře jsme usoudili, že s tak velkou návštěvností bysme stejně neviděli ani ploutev, tak jsme návštěvu ještě o týden odložili a šli ve všední den dopoledne. Moc se nám tam líbilo, a jestli (nebo až 😉) zase pojedeme do Phoenixu, určitě se půjdeme podívat znovu, tentokrát už na kompletní. 😊

Akvárium by mělo být největší v severní Americe, má otevřeno 365 dní v roce (no jo, tržní ekonomika 😉) a vstup vás přijde na pěkných 38$ (v současnosti cca 800Kč). Pokud si koupíte kombo lístek se vstupem zároveň i do Motýlího světa (Butterfly Wonderland, kde jsme samozřejmě taky byli a můžete si o tom přečíst ZDE), zaplatíte celkem 55$ (asi 1200Kč). Je to docela drahota, ale obojí vřele doporučuju. 😊 V akváriu kromě všech možných rybiček můžete vidět i expozice s mořskýma želvama, krokodýlama, žralokama, piraněma, klaunama (Nemo), medůzama, korálama, tučňákama, hladící bazénky s rejnokama a hvězdicema, 3D video o podmořském světě a vrcholem všeho je otočné „kino“, kdy sedíte na sedačkách jako v kině a oni s vámi otáčejí k různým akváriím.

Želvičky

Dej mi pusinku 😚

Krasavci

Hledá se Nemo. 😉

Balloon Spooktacular

Na Halloween jsme navštívili akci Balloon Spooktacular. Konala se na Salt River Fields a vstup byl za 15$. Na této akci, která byla až večer za tmy, je hlavní atrakcí nafukování horkovzdušných balonů. Balony nevzlétnou, jak jsem si původně naivně myslela, jsou ukotvené k zemi. Jen se nafouknou a na odpočítávání zažehávají hořáky. Vypadá to moc pěkně, když je na jednom místě třeba 20 nafouknutých osvětlených balonů. Navíc samých zajímavých designů a barev. Zájemci si můžou vlézt do koše a nechat se vyfotit. Tentokrát, protože se akce konala na Halloween, tak u každého balonu rozdávali dětem sladkosti na Trick-or-Treat. Taky se konala soutěžní přehlídka masek a nějaká další vystoupení.

Jako vždy bylo vše promyšlené do detailu. Hlavně chválím za parkování, protože to je věc, ve které jsme tady v ČR 100 let za opicema (možná 1000 😒). Obrovská plocha, osvětlená, naváděcí panáčci štosující jedno auto vedle druhého, aby se zbytečně neplýtvalo místem, policisti řídící dopravu na nejbližších křižovatkách, aby se netvořili zbytečné fronty jak při příjezdu tak odjezdu. Za to fakt vééééélký palec nahoru. 👍 Další plus s malilinkatým mínus je za záchody. Plus je za obrovské množství ToiToi budek s hajzlpapírem, desinfekcí a papírovými ručníky. A to malilinkaté mínus, za to, že je v nich tma. 😉 Ono je to logický, že tam není světlo, ale mohli by na ně namířit reflektory, aby člověk nemusel ohrožovat svůj mobil pádem do díry. 😄

Nechybělo ani nepřeberné množství stánků s občerstvením. My si koupili ťamanský nudle, citronádu a Funnel Cake. To je takový trhaný zamotaný smažený koblížek z kynutého těsta. Můžete si na něj dát různé polevy, sypání, ovoce,… My si dali s jahodama a se šlehačkou. I když na pohled žádná hitpoška, chuťově byl vynikající. A taky jsme se opět přesvědčili, že svět je malý. I když jsme nebyli domluvení, narazili jsme na Péťovýho kolegu s rodinou. Ze všech akcí pořádaných v Phoenixu na Halloween si vybrali zrovna tu stejnou, co my. 😊

Balloony

Naše véča

Typické arizonské

Funnel Cake

ZOO LEGO

V listopadu, ještě než byla zahájena akce ZOO Lights (více o ní najdete ZDE, páč jsme tam samozřejmě taky byli 😉), se ve Phoenixské ZOO konala akce ZOO LEGO. V areálu ZOO bylo rozmístěno 27 soch v životní až nadživotní velikosti. Na jejich stavbu bylo použito zhruba 1 milion LEGO kostiček a vidět jste mohli třeba rodinku ledních medvědů (což se vám jinak vzhledem k počasí v Phoenixu jen tak nepoštěstí 😉😄), chameleona, pavouka, páva, motýla, mořskou želvu nebo třeba leoparda. Za vstupný jsme každý dali 25$ a jako vždy jsme byli naprosto spokojení a nadšení.

Korálový útes

Lední medvědi v Phoenixu 😉

Dvě kočky 😄

Chameleon

Oslavy Memorial Day

Memorial Day je americký svátek, který vychází vždy na poslední pondělí v květnu a do češtiny by se dal přeložit jako Den obětí války. Jeho účelem je uctít všechny vojáky, kteří padli v bojích. Zároveň je také oslavou konce nepřátelských akcí v občanské válce. Musím říct, že amíci tenhle svátek dost žerou. Na hřbitovech se přímo ve sváteční pondělí konají velké pietní slavnosti a během celého víkendu můžete navštívit nespočet dalších akcí. My toho samozřejmě využili a zúčastnili se spousty z nich.

V pátek navečer jsme byli v parku v Anthemu na koncertu hudební skupiny Arizona Moonshine Band. Přímo v parku jsme si rozložili deku, sedli si na ni a poslouchali současné country. K dispozici byly i stánky s občerstvením, ale většina návštěvníků měla vlastní chlaďáky s pivem, limonádama, případně i vlastní jídlo. Vše bylo perfektně zorganizované, samozřejmě včetně parkování a záchodů. 😊

Tady nám to moc sluší + zdivočelá paní v pozadí 😄

V sobotu jsme byli na Balloon Cave Creek festival. V areálu golfového klubu ve čtvrti Cave Creek byla podobná akce, jak jsem psala výše o Balloon Spooktacular. Na prostranství bylo několik balonů, které večer nafoukli. K tomu se konal hudební festival, vystoupily dvě hudební skupiny a jedna slečna zpěvačka. Nesměla chybět ani americká hymna se vztyčováním vlajky. Zatímco my všichni obyčejní smrtelníci jsme seděli na dekách různě rozesetí po celém areálu, největší fanoušek Andy si sedl přímo pod podium a fandil jak o život. 😮 Zřejmě se jedná o nějakého místního blázna, protože ho všichni znali a nad jeho zběsilým jednáním se nikdo nepozastavoval. Po koncertě se konala letecká šou a úplně nakonec, až už byly sbalený balony, byl ještě ohňostroj.

K občerstvení jsme si koupili citronádu, kterou jsem si tady v USA dost oblíbila jako velmi osvěžující nápoj, a taky jsme podpořili místní hasiče koupí popcornu. První místo na sednutí, co jsme si vyhlídli, mělo sice strategickou pozici, ve stínu a zároveň všechno vidíme, ale kousek od nás seděl páreček kuřáku a zamořoval celé okolí. Dost jsem se tomu divila, protože naprostá většina akcí bývá nekuřácká, ale bohužel. V okolí nikdo jiný nekouřil a bylo vidět, že to i ostatním dost vadí. Ale jak všichni víme, kuřáci jsou neskutečně bezohlední, a dýmali jak zasranej komín. 😬 Hrůza, jak jedni slaboši, dokážou zamořit 100 metrový okruh. 😒 Radši jsme se přesunuli jinam, protože vypadali, že budou pokračovat celý večer. A nebyli jsme jediný. 😉 Když už začaly balony sklízet, napadlo mě, že bych si na nějaký chtěla šáhnout, jaký je to materiál. Tak jsem se vydala, že si nenápadně máknu, ale každý byl obklopený skupinou vojáků, kteří hlídali, aby jim na ně někdo nešlapal. Takže vím prd, ale aspoň jsem si zašla na jednu z asi 1000 ToiToi budek, ve které byla samozřejmě tma. 😉

Andy fandí 😁

Podporujeme místní hasiče

Už to nafukujou

Hořáky zažehnout, teď!

V neděli jsme kulturu proložili sportem a zašli jsme si na baseballové utkání. Hrál domácí tým Diamond Backs proti San Diego Padres a k velké radosti místních i vyhrál. My byli rádi taky, protože už jsme taky trochu „místní“. 😄 Seděli jsme zase až v horním patře v první řadě, odkud je super výhled a koupila jsem si krásně jedovatou růžovou cukrovou vatu. Člověk nemůže pořád držet dietu, že? 😈

Baseball

Přímo na sváteční pondělí jsme se jeli podívat na oslavy na hřbitově v Phoenixu National Memorial Cemetery of Arizona. Pohřbívají se sem všichni zemřelí, kteří sloužili v armádě, ať už zemřeli v boji nebo jakkoliv jinak (třeba na stáří) a jejich nejbližší rodinní příslušníci. V současnosti je na hřbitově cca 50 000 hrobů a naplnění kapacity hřbitova se předpokládá v roce 2030.

Překvapilo nás, že byla tak veliká účast. Že Amíci vojáky žerou, víme, ale že až tak to jsme teda netušili. Asi 2 km před hřbitovem jsme se dostali do zácpy všech, kteří tam taky jeli. Naštěstí nás to až tak nemrzelo, protože oslavy Memorial Day bývají často spojeny s jízdou motorkářů, kteří tak chtějí uctít památku padlých. Takže okolo silnice stály stovky motorkářů a motorkářek se svýma nablejskanýma strojema a mávali projíždějícím. Měli spoustu vlajek a transparenty, že děkují vojákům za službu a tak. Hlavně Péťa se kochal, protože chopper je jeho velký sen. Přímo na hřbitově byly další stovky mašin, radost pohledět. No a samotný ceremoniál byl docela působivý. I když to nejsou vojáci naší země, člověka se to docela dotkne. U každého hrobečku byla vlajka. U hlavního památníku byly nastoupení vojáci ze všech jednotek a po hymně se četly jména padlých. Nevím, jestli četli všech 50 tis. jmen, protože jsme nezůstali do konce, ale bylo jich požehnaně.