Aktivní i pasivní sportovci

(27.4.2018 Hrušovany u Brna, 17°C, jasno)

I když na to postavou úplně nevypadám (kdo by to byl řekl, že jsem 3 roky chodila do baletu 😎), mám sporty docela ráda. Jak koukání na různé zápasy, tak aktivní účast na nějakém tom pohybu. Žádný přeborník ale nejsem. 😉 Míčové hry mi nešly nikdy, kromě jednoho školního mače v baseballu, kdy jsem dala homerun (ale taky odhozenou pálkou trefila dvě spoluhráčky), běh je pro mě utrpení a týmovýho ducha taky moc nemám. 😄 Ale nějaké ty sólo akce jako plavání nebo zumba mi docela sedí. Takže jsme si občas prohýbali tělo i v Americe a když se nechtělo nám samotným, šli jsme se podívat, jak se snaží jiní. 😊

Baseball

Baseballový tým z Phoenixu se jmenuje Arizona Diamondbacks (zkráceně D-backs) a hraje MLB neboli Major League Baseball, kde si vedou průměrně. Nejsou nejlepší, ale zdaleka ani nejhorší. Domácí utkání se odehrávají v Chase Field Stadium, což je obří hala s kapacitou 48 519 míst. Leží v downtownu a má zatahovací střechu, což se v Phoenixských hicech velmi hodí. Pokaždý jsme byli v létě, střecha byla zavřená a bylo krásně vyklimatizováno.

Baseball je mi ze všech sportů asi nejsympatičtější. Proto jsme byli rovnou na třech zápasech. Poprvé na svatebním výročí (článek ZDE), kdy D-Backs hráli s Oakland Athletics a i přes naše usilovné fandění prohráli. Podruhé hráli proti Houston Astros a vyhráli. A naposledy proti San Diego Padres, kdy vyhráli taky. 👍 Ve všech třech případech bylo zhruba 20 – 30 tisíc diváků. 😮 Což je docela palba lidí, ale jako všechno, i tohle bylo vždy perfektně zorganizované.

Samozřejmostí je asi 1000 záchodů, programy zadarmo, obchod se suvenýry, celkem prostorný sedátka a u každýho držák na kelímek s pitím. V každé sekci stojí hlídač, a když míček doletí až tam, tak zjišťuje, jestli se náhodou někomu něco nestalo. Před vstupem do budovy se prochází pípacíma rámama, což naprosto schvaluju a do dalších pater vedou jezdící schody. Před zápasem jich 2/3 jedou nahoru a 1/3 dolů, po zápase zase opačně, aby se stadion plynule plnil a pak vyprazdňoval. Co se nám teda docela příčí, je ten děsnej binec. 😟 Diváci během zápasu všechny odpadky cpou do těch držáků na kelímky nebo hází rovnou na zem a pak to četa uklízečů musí poklidit. Jak jsme se ale dozvěděli v jedné restauraci, kde se taky MUSÍ šlupky od buráků házet na zem, je to schválně. Prý se tak zvyšuje zaměstnanost. Kdyby si každý po sobě uklidil, nebylo by potřeba tolik uklízečů. 😲 Něco na tom je, ale mě to stejně nedá (já mám uklízení v genech 😉) a odnáším odpad do koše.

Lístky jsme vždycky kupovali přes Stubhub.com a stály nás kolem 10 až 15$. Protože nejsme zase až takový nadšenci, co musí sedět co nejblíž, stačily nám tyhle jedny z nejlevnějších. Bývali jsme až ve třetím patře, ale hned v první řadě, takže jsme krásně viděli. Na lepší místa jsou ceny vyšší a za lístek můžete dát i 425$ ve VIP loži s občerstvením. Spousta lidí má koupené celoroční permanentky, kde jsou ty ceny zase trochu jiné. Sezona je od dubna do konce září a zápas ať už doma nebo venku je téměř každý den. Někteří starší pánové si sem spíš chodí odpočinout od manželek než sledovat hru, protože si tam třeba čtou noviny, vykládají s vedle sedícím nebo surfují na netu. Koupí si permici, doma řeknou, jdu na baseball a mají každý den aspoň 2-3 hodiny klid.😉

Kromě vstupného jsme vždycky ještě platili 5$ parkování. Čím je parkoviště blíž stadionu, zaplatíte víc. My ale nejsme shnilí. 😊 Dovnitř si můžete vzít základní občerstvení. Přímo uvnitř je ale velká spousta možností na koupi všeho možného, takže je to docela zbytečné tahat. Alko i nealko pití, burgery, hotdogy, preclíky, cukrová vata, zmrzka,… Koupíte buď přímo ve stánku, nebo od typického hulákajícího prodavače procházejícího mezi diváky.

Samotnou hru docela chápu, řekla bych tak na 90%. 😄 A moc mě baví. Velmi zábavné jsou ale i přestávky, kdy vystupují roztleskávačky, nebo jsou různé soutěže, střílení triček do publika, Kiss Cam (na obrazovku zabírají lidi, co si dávají pusu), Lion King (rodiče drží děti v rukách jako v pohádce Lví král) a spousta dalších. Nesmí chybět zpívání hymny a děkování vojákům. Suma sumárum opravdu krásně strávená odpoledne. 👍

Před stadionem

Baseballové hřiště

Roztleskávačky

Péťa kupuje občerstvení

Jedeme do patra na naše místa

Basketbal

Basketbalový tým v Phoenixu se jmenuje Phoenix Suns a hraje NBA (National Basketball Association). Domovské hřiště je kousek od toho baseballového, najdete ho taky v downtownu v tzv. Talking Stick Resort Arena. Je o poznání menší, kapacita je 18055 lidí. Sedačky jsou menší, záchodů a stánků s občerstvením je taky o dost méně. Vstupné je naopak oproti baseballu vyšší. Za jeden lístek jsme dali 45$. A to jsme byli až v horním patře někde uprostřed. Parkuje se ve vedlejším parkovacím domě za 15$. Maskotem týmu je opičák nebo přesněji gorilák The Suns Gorilla.

Na basketbalu jsme byli s naší návštěvou. Phoenix Suns hráli zápas s Los Angeles Lakers, který překvapivě proti tabulkově silnějšímu soupeři vyhráli. Pravidla basketbalu moc neznám a občas jsem nestíhala všechno sledovat, ale celkově se mi tam líbilo. Před vstupem do budovy se musí procházet rámy, což vítám, cítím se pak bezpečněji. V každé sekci byl opět hlídač/pořadatel, který dohlížel, aby se nikomu nic nestalo. Abychom za dobu zápasu nezhynuli hlady a žízní, koupili jsme si limču a na špejli brownies a ovoce polité čokoládou. Mňam, mňam. 😋 Prodavačka si myslela, že je Ondra hokejista, protože je takovej velikej a má podivnej (nejspíš ruskej, jak jinak 😉) přízvuk. 😄

Nejzajímavější pro mě opět byly přestávky, kdy vystupovaly roztleskávačky. Během zápasu se stihly 3x převlíct. Mezi nima se proplítal maskot gorilák, to vše doplněné efekty s ohněm. V další přestávce vystupovala skupina Golden Grannies. To byla úplně největší paráda. 👍 Babky důchodkyně v blýskavých oblečcích vystupovaly s taneční sestavou. To se mi fakt líbilo, jak byly nadšené, vůbec se nestyděly, ještě si spíš ze sebe dělaly legraci. Už vidím české důchodkyně, jak místo rvačky v Penny o máslo jdou nacvičovat roztleskávání. Poslední vystoupení měl nějaký akrobat. Dělal hotový kejkle a lámal se do absolutně nepřirozených poloh. Taky hustý. 😊

Brownies a ovoce v čokoládě

Hřiště na baseball

Gorilák a roztleskávačky rozpalují publikum

Bidla v akci 😊

Golden Grannies

Americký fotbal

Americký fotbal je pro Amíky nejoblíbenějším sportem. Hrají ho už děcka na školách a díky účasti v týmu můžete zadarmo vystudovat i vysokou. Což je jinak bez stipendia docela drahá záležitost. Mě osobně ze všech sportů co jsme navštívili, ale zaujal asi nejmíň. Přišlo mi to takové zdlouhavé (čistý čas hry je 4x15 minut plus asi milion hodin prostojů, kdy je zastavená časomíra), zmatené, 5 vteřin nějaké akce vystřídalo 5 minut, kdy se nedělo nic. Možná je to tím, že jsem vůbec nepochytila pravidla, nevěděla jsem, kam koukat, kdy fandit,… ale zkrátka mě tento sport moc neoslovil.

Na zápase amerického fotbalu jsme byli opět s naší návštěvou. Místní tým Arizona State Sun Devils hrál s týmem Oregon Ducks a po třech (😕 OMG, další asi dvě hodiny navíc) prodlouženích prohrál. Sun Devils nehrají NFL (něco jako první ligu), jedná se pouze o univerzitní tým Arizona State University. Šli jsme na ně kvůli nižšímu vstupnému (20$ za osobu v nepřátelském území hostů, v nejhornějším patře kdesi uprostřed 😉). Za zápas NFL týmu bychom museli dát mnohem víc (třeba 100$). Vzhledem k tomu, že jsme to chtěli jen omrknout, nám přišlo zbytečné dávat tolik peněz. A dobře jsme udělali. 😊 O nic jsme nepřišli. I univerzitní liga je tu brána se vší vážností a 20$ není zase až takový vývar, aby nás to mrzelo, kdyby to byl totální propadák.

Domácí zápasy se hrají na hřišti Sun Devils Stadium. Je to otevřené venkovní hřiště s kapacitou 57 000 lidí. Momentálně probíhá rekonstrukce za strašný miliony (opravdu to berou hodně vážně 😉), jinak by byla kapacita až 75 000 osob. Kvůli rekonstrukci nebyly v provozu téměř žádné stánky s občerstvením a byla zavřená i polovina záchodů. 😣 Ke zlepšení pocitu ze hry nepřispěla ani úděsná (na Phoenix naprosto nezvyklá) kosa jak v … a občasný déšť. Ale asi jsme byli jediní, komu to vadilo. Ostatní diváci fandili jak šílení, zápas opravdu prožívali a našlo se i pár partiček, co rozbili ležení na parkovišti před stadionem a ze sledování přenosu hry si udělali takovou menší party. 😮

Díky obrovskému zájmu diváků jsme se asi 3 km před cílem dostali do zácpy na parkování. Naštěstí, i když přijedete pozdě, místa je pořád dost (asi jediné pozitivum 😉). Parkovali jsme v parkovacím domě za 15$ asi 300 metrů od hřiště. U parkoviště byli nachystaní brigádníci s rikšama, kteří za cca 10$ vozili lenošný lidi až k bráně a po skončení zase zpět na parkoviště. My jsme na pěší chůzi zvyklí, takže jsme došli pěkně po svých. Kvůli zpoždění v zácpě jsme se na naše místa dostali až po skončení první čtvrtiny a vmáčkli se na miniaturní lavičku. Oproti pohodlíčku na baseballu opravdu utrpení, hlavně pro dvoumetrového Ondru. 😉 Takže se ani není co divit, že jsme to celí zmrzlí a otrávení (hra totiž neuchvátila ani jednoho z nás) zabalili ještě před poslední čtvrtinou.

Jediné co nás zaujalo, byly tradičně roztleskávačky. Vymakaný sestavy krásných štíhlých holek v efektních kostýmech ještě doplněné typickou americkou školní pochodovou kapelou a vlajkonoši. O hlavní přestávce předvedli hotovou spartakiádu, kdy utvářeli obrazce přes celé hřiště. O krátkých přestávkách byly menší vystoupení roztleskávaček a hráli jim k tomu hudebníci, kterých byla plná celá jedna sekce v hledišti. Jako fakt hustý. 😮 Američani tomuto sportu věnují opravdu obrovskou energii a nadšení. Možná, kdybych víc pronikla do pravidel a nebyla taková zima, tak bych si ho třeba taky oblíbila.

Hřiště amerického fotbalu

Fotka sice rozmazaná, ale všichni ti bílí panáčci jsou kapela.

Herní zápal

Spartakiáda po americku

Roztleskávačky

Rodeo

Na Rodeo jsme si zajeli do Prescottu, kde se každoročně koná World´s Oldest Rodeo, neboli Nejstarší rodeo na světě. Jeho první ročník se totiž datuje už do roku 1888. 😮 Nebylo to naše první rodeo, byli jsme už jednou v rámci poutě (článek ZDE), to byla ale taková menší akce. Vstup stál tentokrát 25$ pro jednoho a báječně jsme se bavili.

Po cestě tam jsme se trochu ztratili, nenapadlo nás odbočit na polní cestu, i když tam ukazovala cedulka. 😉 Hned jsme se ale našli a zařadili se do štrůdlu na parkování. K parkování byla vyčleněná celá louka a brigádníci naváděli auta a štosovali je jedno za druhým, aby se jich co nejvíc vlezlo. Další rozdávali programy nebo prodávali suvenýry a další kovbojské věci. Mohli jste si koupit klobouky, trička, „kozačky“, věci na koně (postroje, sedla, žrádlo,…). Nechyběly ani ToiToi budky a spousta stánků s občerstvením.

Na začátek se samozřejmě zpívala hymna, kdy jela jedna slečna na koni s americkou vlajkou a druhá s vlajkou arizonskou. Pak byly „pořadová cvičení“, kdy nastoupili všichni soutěžící a skládali se do různých obrazců, ukazovaly se vlajky sponzorů a všichni se rozplývali nad letos zvolenými Miss Cowgirls (jedna do 15 let, druhá nad 15). Samotných soutěží bylo několik – 2 chlápci na koních chytali mladého býka, samotný chlápek lovil tele, odvážnější mlaďoši se snažili udržet na divokém koni a ti nejodvážnější na dospělém a většinou děsně vzteklém býkovi. Jediná disciplína, kde soutěžily ženy, byl Barrel Race, kdy se na čas snažily objet 3 barely. Divoké koně po shození soutěžícího honili dva nadháněči a rozzuřeného býka rozptylovali další kaskadéři včetně klauna schovaného v jednom barelu. Byla to hustá podívaná a naštěstí za celou soutěž nedošlo k žádnému zranění ani člověka ani zvířátka. 😊

O přestávkách byl doprovodný program, který se mi moc líbil. Jak tak nad tím přemýšlím, občas se mi tyhle „vycpávky“ líbí víc než samotná hra 😉 (třeba u amerického fotbalu). Tentokrát nebyly roztleskávačky, ale bylo třeba krocení stáda koní, projížďka na vozíku taženém koňmi nebo jednoruký bandita. To je týpek, který přišel o ruku, což mu ale nebrání pokračovat v jeho vášni. A když už není schopný sám jezdit rodeo tak aspoň vystupuje s programem, kdy krotí koně nebo krávy s takovýma obříma rohama. Rodeo se mi moc líbilo a hlavně sledování těch lidí okolo. Když Amíci totiž něco dělají, tak pořádně. Takže když jezdí rodeo, tak prostě jsou kovboj. Mluví tak, oblíkají se tak, chovají se tak, prostě tak žijí. Pro člověka zvenku je to trochu jako jít do muzea a sledovat exponáty. 😄

Nástup

Národní hrdost

Krocení divokého koně

Lov býčka

Snaha o odlákání pozornosti 😉

Kravičky od Jednorukého bandity

Sportovní my 😎

Mezi základní vybavení většiny komplexů patří posilovna a bazén. Náš nebyl vyjímkou, takže jsme mohli kdykoli uspokojit naše touhy po pohybu. Když jsme teda nějaký měli. 😉😄 Nee, náhodou jsme chodili docela často. Já využívala hlavně stroje na kardio cvičení – běhací pásy, orbitracky, rotopedy. Péťa spíš posilovací stroje, různé činky, kladkostroje apod. Aby se mučící se člověk nenudil, jsou k dispozici 4 televize a rádio. Narcisové se můžou sledovat v obrovském zrcadle. Čistotní lidé mají k dispozici hygienické ubrousky na otření strojů. A přímo v posilce byl samozřejmě pánský a dámský záchod, který mě jednou zachránil při cestě z nákupů, kdy do našeho bytu bylo už příliš daleko. 😄

K posilovně se mi taky vždycky vybaví humorná historka. Když jsme objížděli komplexy a hledali, kde budeme bydlet, v jednom z nich nám šli ukázat posilovnu. Tam zrovna měla hodinu s trenérem jakási plnotučná blondýna. Trenér, asi dvoumetrový 150-ti kilový černoch seděl na lavičce, cucal z kelímku kolu a řval na ni „dělej, snaž se, kůže líná, ještě jeden“. Nebo něco takovýho a paní k smrti vyčerpaná se ve svých silách snažila vydolovat ještě jeden sed-leh. 😁

Posilka

Bazén jsme v komplexu měli krásný. I ten byl jeden z důvodů, proč jsme šli bydlet zrovna sem. S vodopádem, spoustou lehátek a slunečníků. Hned vedle vířivka, krytá posezení, sprchy, záchody, dva krby a televize a taky volejbalové hřiště. Do bazénu jsme nakonec chodili míň, než jsme předpokládali, ale takové osvěžení už skoro za tmy bylo naprosto parádní. Co jsme moc nepochopili, byla politika chlazení. Nevím, jestli to dělali kvůli tomu, aby se jim tam nemnožily řasy, ale občas byl bazén i v těch největších hicech ledový jak sviňa.

Koupeme se

U bazénu

Docela často jsme si zvykli chodit do parků. Buď se jen tak procházet, později jsme si koupili házecí talíř, tak jsme si chodili házet. Parků v našem okolí bylo spousta. Jezdili jsme např. do Deer Valley Park, Deem Hills Recreation Area nebo třeba do Anthem Community Park. Všechny byly krásně upravené, samozřejmě s velkou plochou na parkování, koši na odpadky, lavičkami a stoly a dokonce i se záchody. 👍 Pro děti na vyřádění nechyběla dětská hřiště s průlezkami a klouzačkami. Pro starší hřiště na baseball, tenis, ping pong, fotbal, venkovní posilovací stroje. V některých parcích byly i oplocené výběhy pro pejsky, aby se mohli vylítat bez vodítka. Vždycky jeden pro menší plemena a jeden pro větší. Všude bylo krásně čisto, uklizeno a upraveno. To mám na Americe asi nejradši. 👍

Házíme talířem v parku

Naší nejčastější aktivitou ale byla chůze. O spoustě našich pěších výletů si můžete přečíst v předchozích článcích na blogu (např. ZDE). Občas jsme chodili na traily v blízkosti aparťáku (např. Dixie Mountain) nebo jen tak na vychajdy po naší čtvrti. Někdy jsem šla sama (většinou dopoledne) a poslouchala jsem hudbu nebo knížky. Jindy s Péťou na večerní prochajdu, kdy jsme si vykládali, co jsme celý den dělali. Měli jsme několik oblíbených tras, cca 4-6 kilometrových a vždycky jsme se krásně unavili. A co teprve člověk nachodí, když si vyrazí na celodenní nákup oblečení. 😉😄 Je pravda, že Amíci moc pěšky nechodí, ale my bydleli v dobré čtvrti s chodníky, kde byla i spousta akčních lidí, co chodili běhat, venčit psy nebo jezdit na kole, takže jsme nepůsobili až tak divně. Je jasné, že v některých „tmavších“místech by takový procházení jen tak po venku asi nebyl úplně nejlepší nápad. 😉

Dixie Mountain Loop

Výšlap v Red Rocks

V Americe je ke sportování, ať už aktivnímu nebo pasivnímu, nepřeberné množství možností, takže si určitě vybere každý. Stačí jen chtít. 😊