Velikonoční víkend

(26.4.2019 Sèvres, 14°C, polojasno)

Protože jsme ve Francii, má Péťa volno podle Francouzů. A ti mají na Velikonoce státňoš pouze v pondělí. Místo čtyř dnů prázdnin jsme tím pádem měli jen tři, ale lepší než drátem do oka. 😉 Vynahradíme si to zase jindy. Vyšlo i krásné počasí. Z mikin a bund jsme šli rovnou do kraťasů a triček. Celé tři dny krásně svítilo sluníčko a bylo 26°C. Až jsem z toho dostala vyrážku. 😄

Na sobotu jsme vybrali dva zvířátkový parky. Jeden se jmenuje Parc des Félins a jsou v něm všechny možný šelmy. Druhý je hnedka vedle, jmenuje se Terre de Singes a měly by v něm být opičáci a papoušci. Dokonce je možné si koupit zvýhodněnou vstupenku, když půjdete do obou parků v jeden den. To jsme měli v plánu, ale paní na pokladně nám řekla, že to nejde, že prý jenom přes internet nebo co (samozřejmě to říkala francouzsky, takže jsme jenom pochopili, že to prostě nejde 😄), tak jsme si koupili jen šelmy za 20€ každý, Naty zadarmo a plánek za 2€. Nakonec se ukázalo, že to bylo štěstí, protože jsme u šelem strávili mnohem delší čas a na opice už nám nezbývaly síly. Třeba někdy příště.

Naty se zrovna ten den nechtělo vstávat, vyklubala se z postýlky až po deváté, takže jsme vyjížděli až v 10. No nic, říkám si, není to zase tak daleko, za hodinu jsme tam a snad stihneme kočky, než je zmůže polední slunko a všechny zalezou spát. Jenže jsem nepočítala s tím, že se celá Paříž vydá na cesty. Oni totiž nezačínaly jen Velikonoční svátky, ale i 14-ti denní prázdniny, takže jsme se dostali do velice málo se pohybující zácpy. 😣 Zkejsli jsme tam asi půl hodiny navíc a do parku dojeli až o půl 12.

Zpočátku to vypadalo na propadák. 2 výběhy, zarostlý křovinama, gepard schovaný kilometr daleko. Nakonec se ale ukázalo, že v parku je asi 50 druhů šelem a viděli jsme téměř všechny. Výběhy mají velký a zarostlý, takže to nejsou chudáci v miniaturních klecích, ale zároveň šikovně prosekaný, aby aspoň z jedný strany byly vidět. Park je rozdělený na jednotlivý kontinenty a v každé části jsou zvířata pro tu oblast typická. Takže např. v americké části jsme mohli vidět pumu (mountain lion), které jsem se obávala při každém našem výletu v USA. 😉

Nejvíc se nám líbil panter (krásně lesklý, černý, ladný), lvi bílí a tygři bílí (přišli nám ještě větší než běžní lvi a tygři), řvoucí lev a řvoucí tygr. A samozřejmě taky lemuří ostrůvek. Ten byl průchozí, lemuři běhali kolem nás a bylo to bájo. Naty z toho byla nadšená a zároveň se trochu bála. Jeden jaguár byl vylezlý až úplně nahoře na stromě, ještě několik metrů nad plotem. Tak říkám, ať se radši zdekujeme, dostane hlad, přeskočí ze stromu na strom a sežere nás. Péťa mi na to lehkomyslně odvětil, že jaguár není opica, že po stromech neskáče. Ale jen nech bejt, radši jsem přidala do kroku, ať si když tak ke svačině vybere někoho jinýho. 😄

Park byl dost velký, takže i když tam bylo plno lidí, tak se rozptýlili a nikde nebyly davy. Myslím, že jsme nachodili tak 5 kilometrů. Byl k dispozici i vláček lenocháček, ale na ten nikdy nechodíme. Podle nás z něj nikdy nemůžete vidět tolik, co pěšky. Moc se nám tam líbilo. Jediné co bych vytkla, byl nedostatek občerstvení. Stánky po cestě byly, ale ještě není hlavní sezóna, tak bylo zavřeno. 😞 No nevím, Velikonoční víkend by do sezóny patřit měl, zejména když bylo tak krásně. Sebou jsme sváču neměli, jen pro Naty. Mysleli jsme si, že si koupíme, takže jsme přes půl parku dost hladověli. Nakonec jsme si koupili až téměř u východu ledňák, kuřecí bagetu a kafe.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat dětskou ZOO. Šli jsme si pohladit kozy do výběhu. Naty se jich trochu bála, pohladila je vždycky jen tak na vteřinu a utíkala pryč. Není to žádná adrenalíňačka. 😉😄 Ve stodole jsme ještě koukali na králíčky a na morčata. A taky jsme viděli porod kůzlete v přímém přenosu. Jako je to bléééé, koze visely z frndy cáry porodních obalů a krve. Ale kůzle bylo roztomilý. Ještě celý zmačkaný a ona ho omývala jazykem. Dalších pár koz teprve na svou chvilku čekalo, měly pěkný pupky. 😲

V giftshopu jsem si koupila magnetku (za chvíli si snad budu muset pořídit novou ledničku, už mám těch magnetků nějak moc 😉), Péťovi hrníček na kafe (náš pronajatý příbytek je jediná domácnost, kde mají nedostatek hrnků 😄) a Natálce plyšového lemura (přibrala ho ke králíkovi a spinká s ním). Na opice už nám nezbývaly síly, tak jsme nasedli do auta a tentokrát bez zácpy dojeli domů.

Šelma se jde napít

Tři kočky 😉

Ne všechna zvířátka byla živá

Pojď si kozo pro vteřinové pohlazení 😄

Na neděli jsme vybrali zase trochu poznávání Paříže. Jeli jsme se podívat na Vítězný oblouk. Vlakem a metrem č.1. Jedničkou se od nás člověk dostane více méně aspoň k polovině pařížských památek. Po pár jízdách už nám metro ani nepřijde tak zamotané a děsivé jako poprvé.

Z metra jsme vylezli u ulice Champs-Elysées, odkud je Vítězný oblouk přes zběsilý asi šestiproudý (na zemi nejsou čáry, takže záleží, kolik aut se zrovna namačká vedle sebe) kruháč. Pár odvážlivců nebo spíš sebevrahů 😨 ho přebíhalo, ale doprava je tam fakt šílená, takže bych to ani náhodou neriskovala. Zejména s Naty. A sama taky ne. 😊 Raději jsme šli podchodem, odkud se dostanete bezpečně přímo pod oblouk.

Tady jsme se rovnou zařadili do fronty na vyhlídku na oblouku. Stáli jsme asi 10 minut, ale nepohnuli jsme se ani o člověka, tak jsme to vzdali. Vyhlídku dáme někdy jindy. Možná. 😉 Prohlídli jsme oblouk ze všech stran, vyfotili spoustu fotek. Je to krásná monumentální stavba. Ale jak jsem přízemní, tak mě nejvíc zaujal ve výčtu měst vyrytých na vnitřní straně nápis „Debilly“. 😂 Velice mě to pobavilo, i když si uvědomuji, že je to naprosto pubertální a nedospělé, ale bydlet bych tam fakt nechtěla. 😎

My všichni s obloukem

Je fakt velikej 😲

Zastydlá puberta 😂

A ještě jednou z Champs-Elysées

Podchodem jsme se zase vrátili na Champs-Elysées, kterou jsme si celou prošli. Je to jedna z nejdražších ulic na světě, najdete tady obchody luxusních značek (Cartier, Louis Vuitton, Tiffany, J.M. Weston, Gucci,…), kavárny, restaurace, krásně upravené parky nebo třeba muzea. Tato ulice, asi jako hlavní představitel buržoazních vykořisťovatelů 😉, byla v posledních týdnech každou sobotu hlavním dějištěm protestů žlutých vest. Z poklidných pochodů se ale staly násilnosti. Protestující zapalovali zaparkovaná auta, podpálili i sídlo banky, výklady obchodů rozmlátili kamením, ničili přímo i Vítězný oblouk. Mě taky přijde hodně chtít za boty 830€, ale že bych kvůli tomu rozbíjela výlohu? Nebo kvůli ceně benzínu ničila světově unikátní památku? Jsou fakt na hlavu. Momentálně jsou protesty na této ulici i v okolí už nějakou dobu zakázané. I přesto má spousta obchodů před výklady stále ještě ocelové nebo dřevěné zábrany. Ti ostatní mají výlohy zničené, tak už asi zábrany nemají cenu.

Ve stánku u jednoho parku jsme si koupili palačinku s Nutellou. Chvíli jsme si odpočli a šli dál. U výstavních pavilonů Grand Palais a Petite Palais hlídkovalo několik aut ozbrojených policistů. Nevím, proč tam byli, ani proč jich tam bylo tolik (asi 8 aut), ale úplně dobře jsem se necítila. Si člověk říká, se nějak blbě pohnu nebo řeknu něco, co si špatně vyloží a už jsem provrtaná kulometem. 😱 Případně, co mají asi nahlášenýho, že se slezli na jednom místě? Aha. 😕 Oba paláce jsme jen rychle okoukli zvenčí a radši se přesunuli dál. Pro jistotu. 😉

Ulice Champs-Elysées končí největším náměstím v Paříži Place de la Concorde. Kromě spousty turistů je tady obelisk („jehla“), který dostal král Ludvík Filip od tehdejšího místokrále z Egypta. Z náměstí jde vidět Eiffelovka, Vítězný oblouk, Tuilerijské zahrady a další zajímavé budovy a místa. My opět měli hlad, tak jsme si ve stánku koupili sendvič a na lavičce v zahradách ho snědli.

Zahradami jsme prošli až k Louvru, k venkovní pyramidě. Tady je spousta prodejců suvenýrů, obrázků, šperků a dalších šmuků, slunečních brýlí, klobouků,… Vše pěkně ve sbalitelném stavu – v kabeli nebo na dece – zřejmě asi nemají povolení k prodeji, kluci čokoládoví. Tak kdyby přišel policajt, ať můžou rychle zmizet. Já u těchto lidí zásadně nic nekupuju, ale tentokrát jsem udělala vyjímku. Když jsem byla malá, přivezl taťka z Paříže holubičku na gumičku. Na prdítku je klička, ta se natočí, holubička se pustí a kousek letí. Byla to super hračka, hodně jsme si s ní hráli… než si ji půjčil můj bratranec s přezdívkou „Martin kazisvět“. Asi podle přezdívky tušíte, jak holubice dopadla. Ten kolohnát ji asi chtěl zkusit natáhnout, co to dá a gumička praskla. Při pádu se ještě natrhlo křídlo a tak jsme ji museli vyhodit. Takže když jsem uviděla černocha, jak vypouští gumičkovou holubičku, musela jsem ji mít. Stála nekřesťanských 15€, ale za vzpomínku z dětství dá člověk i víc. 😊

Vandalství 😦

Takovej normální vchod do obchodu s oblečením 😎

Vyfotit a zdrháme, ať nás nezastřelí.

Blížíme se k náměstí s "jehlou"

A už jsme tam.

Procházka v Tuilerijských zahradách

Cesta končí u Louvru

Na velikonoční pondělí jsem si přivstala a uvařila jsem Péťovi dvě vajíčka. Jedno ode mě a jedno od Naty. Až se vzbudila i Naty, tak jsme je polepily nálepkama, nechaly se vymrskat (tentokrát nás docela šetřil) a vajíčka ještě spolu s velikánským čokoládovým Ferrero Rocher předaly. Odpočívali jsme a váleli se až do odpoledne. Pak jsme si řekli, že přece neprolenošíme celý den a šli jsme do parku Saint-Cloud ulici nad námi. Vzali jsme si házecí talíř, ale moc jsme si nezahráli, protože Naty nechce, abychom házeli, tak nám ho furt bere a máme povolený ho jenom nést v ruce. 😄 Došli jsme až ke kašnám a kaskádám, plavou v nich kapříci, tak do příště nasušíme starý bagety, vypadali hladově. Z parku jsme odešli spodním východem a podél Seiny se prošli až k zastávce našeho autobusu. Dohromady cca 5 km. Byla to pohoda a celý víkend byl príma. Škoda, že musí Péťa chodit do práce a nemůžeme si takhle užívat pořád. 😉

Kaskády v parku