(25.4.2019 Sèvres, 16°C,
zataženo)
Pro tento víkend jsme si k výletování
vybrali Louvre. Minule jsme měli zvířátka a obchody, tak si tentokrát dáme
trochu historie a umění. Louvre jistě všichni znáte. Je to jedno z největších
muzeí na světě, najdete v něm cca 35 000 děl. 😮 Podle jednoho
průvodce byste potřebovali minimálně 9 měsíců na to, abyste tahle díla shlédli
úplně všechny.
Jeli jsme jako vždycky vlakem a
metrem. Celkem pohodové cestování, zejména když už se v síti linek docela
orientujeme. Navíc Naty má vlaky mnohem radši než auto, o to víc se vždycky
těší. Jelo s námi i pár běžců s čísly, z okna muzea jsme jich pak
viděli celý dav a doma na netu jsme se dočetli, že se zrovna konal pařížský
maraton. Jsou to blázni. 😎 Ze zastávky metra jsme se vydali s davem.
Všichni vypadali jako turisti a na zastávce Musée du Louvre předpokládám jinam,
než my nepůjdou. 😉
 |
| BBB = Banda bláznivých běžců |
Vchod jsme trefili správný – pro ty,
co mají lístek z internetu (1 za 17€, Naty 0) – v podzemí v nákupním
centru. Kdo si kupuje až na místě, musí stát frontu venku u pyramidy. Během dne
jako všude narostla tahle fronta do pěkné délky. 😲
Čekali jsme jen chvíli a to nás
ještě předběhly 3 skupiny šikmookých zájezdníků (nájezdníků 😄). Nevím proč,
ale skupiny mají přednostní vstup. Já bych je naopak dala až nakonec, protože
všude všechno zacpou. 😄 Pak jsme museli projít bezpečnostní prohlídkou. Batoh do scanneru a my přes rám,
plus musí mít člověk rozepnutou bundu/mikinu, aby bylo vidět, jestli nemá něco
na těle. Všichni jsme prošli. Ufff. 😌 Trochu jsme se obávali, že nám najdou sváču
pro Naty, protože v muzeu je zákaz jíst i pít, ale flašku s vodou a Brumíky
jsme poschovávali po kapsách, takže je neobjevili. Na kontrolu vstupenek jsme
byli hned třetí, takže pohoda.
 |
| Pod skleněnou pyramidou |
Doma jsme se shodli, že nás nejvíc
zajímá renesanční umění a egyptský vykopávky. Natálce jsme slíbili mumie, moc
se na ně těšila, i když neví, co to je, takže jako první jsme zamířili do
oddělení Starověkého egyptského umění. Některý vystavený kousky jsou prťavý
(šperky, figurky, nástroje), jiný naopak obří (sarkofágy, zdivo z chrámů,
sochy,…). Každopádně mají tam toho opravdu mrak. My jsme šli hlavně po
zvířátkách všeho druhu, aby z toho měla něco i Naty. Mumie se jí docela
líbily, říkala, že dělají hají a zdravila je.
 |
| Naše výprava v Louvru |
 |
| Péťa s pravou mumií |
 |
| Strážci hrobky |
 |
| Sfinga |
Největší úspěch ale měly větráky
zabudované v zemi. Pořád si na ně stoupala a radostně výskala, jak jí
vlajou vlásky. Já s Péťou jsme samozřejmě museli taky, jinak by se dál
nešlo. Mámo sem, táto sem a Naty sem. Tak jsme tam všichni tři stáli na větráku
a smáli se a kolemjdoucí lidi si asi mysleli, že jsme magoři, co si myslí, že
větrák je nějaký umělecký dílo. 😄 Když jsme chtěli popojít do další místnosti,
museli jsme vždycky slíbit, že bude další větrák, jinak tam stojíme ještě
dneska.
 |
| Malá Marilyn Monroe |
Jako další jsme si prohlídli
výzdobu královských pokojů, nádherné malby na stropech, nábytek, nádobí, šperky
a obrazy a dostali jsme se do křídla, kde je vystavená i Mona Lisa. Když jsme
viděli ty davy, co se tam valily, tak jsme měli chuť to otočit a Monu Lisu
vynechat. Dosud jsme všude byli jen s dalšími pár návštěvníky. Ale co by
to bylo za návštěvu Louvru a samotné Paříže, kdybychom ten nejslavnější obraz
neviděli.
Abychom mohli projít, musel Péťa
občas nahlas dělat „tůtůtůtůtů“. Lidi se báli, že je to nějakej blázen, tak nám
vždycky radši uhli. Ono to ale jinak nešlo – s kočárem, přes schody, kde
stojí dav lidí a všichni synchronizovaně civí a nikam nepostupují. K Mona Lise
jsme se nakonec dostali, ale jen asi na 50 metrů. V té místnosti je jen
tenhle jeden obraz a před ním se tísní obrovské množství lidí. Ani jsme se
nesnažili prodrat blíž, vyfotili jsme se jen zdálky. Ale můžeme si říct „Viděli
jsme Mona Lisu.“. 👍 Já osobně celý ten humbuk kolem nechápu. Myslím, že je v muzeu
spousta mnohem hezčích a zajímavějších děl. Cestu davem s tůtáním jsme
museli absolvovat i zpátky, protože druhá odchozí chodba byla uzavřená.
 |
| Královské pokoje |
 |
| Davy houstnou |
 |
| Tááááámhle vzadu je ta slavná Máňa Líza |
Naty byla celou dobu moc hodná.
Na to, že to vůbec nebyla aktivita pro děti nějak zajímavá, chovala se naprosto
vzorně. Na nic nesahala, nic nerozbila (uuuuuuf, to bysme se asi do konce
života nedoplatili 😉), nekřičela, nevztekala se. Sváču jsme jí dali natajno
mezi výtahem a záchodama, kde nikdo nebyl. Občas ťapala, občas ju Péťa nesl,
aby viděla, jindy jela na kočárku. Fakt chválím. Nechtěli jsme to ale přehnat,
takže i když jsme muzeum ještě neviděli celé, asi po dvou třetinách jsme se
vypravili domů. Zbytek dáme někdy příště, třeba to za ten rok ještě stihneme. 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat