Vyjížďka lodí na Seině

(2.7.2019 Sèvres, 25°C, jasno)

I tento víkend jsme se nezůstali válet a jeli jsme na výlet. V sobotu teda ne, to byl nejteplejší den (36°C 😥), ale v neděli už bylo přijatelně, tak jsme vyrazili. Vybrala jsem projížďku výletní lodí po Seině kolem nejznámějších památek. Ze všech možných společností jsem zvolila Batobus, protože mají systém Hop-on, hop-off. Tzn. koupíte si lístek na celý den a můžete kdykoliv vystoupit a na jakékoliv zastávce zase nastoupit kolikrát chcete během toho dne. Přece jen jsem nevěděla, jak na jízdu lodí bude reagovat Naty, tak mi tenhle systém přišel vhodný.

Vypravit se nám podařilo až kolem desáté jako vždycky, ale autobus i metro jsme chytili hned, takže za chvíli už jsme vystupovali ve stanici Trocadéro, odkud je to jen krok a skok k Eiffelovce. Našimi výlety se postupně přibližujeme a jednoho dne se snad konečně dostaneme i přímo na ni. 😉 Pokud teda neshoří. 😕 Bylo tam všude mrak lidí a všichni pózovali na fotky jak o život. Přijde mi, že samotná věž až tak nikoho nezajímá, jako to, aby hlavně byla hezká fotka na Fejsbúk. Samozřejmě jsme se vyfotili taky 😎, ale pak už jsme sešli na nábřeží a koupili si lístky na loď – pro jednoho za 11€, Naty nic. Normálně stojí jízdenka pro dospěláka 17€, ale my měli slevu, protože máme koupený Navigopass na hromadnou dopravu.

Stanice metra, odkud jezdíme na výlety

Almost there....😄

Zatímco doma Naty ještě povídala, že nikam jet nechce, že chce být doma a lodě se bojí, cestou ve vlaku pomalu začala měnit názor až ke stavu, kdy se loď blížila k nástupnímu můstku a Naty nadskakovala nadšením a výskala, že se strašně těší. 😉 Líbilo se jí to celou dobu, takže ani nedošlo na situaci, že bysme museli vystoupit a vynést vztekající se nebo plakající, případně poblité dítě ven. Já fanoušek lodí nejsem, z toho houpání mi nebývá úplně dobře a bojím se té hlubiny pode mnou. Ale asi tak jak Péťa se bojí výšek a stejně vleze na každou rozhlednu, tak já se bojím lodí a stejně se čas od času nechám povozit. Když loď jela tak to bylo úplně v pohodě, trochu špatně mi bylo, když jsme stáli v zastávkách a úplně nejhorší byla závěrečná otočka do přístavu. Ale zvládla jsem to. 😌

První ve frontě 😉

Za chvíli vyjíždíme, jsem trochu ztuhlá...😕

...ale nic to není, zvládám v pohodě. 😌

Většinu památek, kolem kterých jsme jeli, jsme už navštívili, tak jsme si spíš užívali samotnou jízdu. Dalo se jít i na zadní můstek, kde nebyla střecha a krásně tam profukoval vítr. Taky odtud bylo líp vidět. Projeli jsme se od Eiffelovky k Notre-Damu. Tady jsme vystoupili a ve vyhlášeném zmrzlinářství Berthillon jsme si koupili zmrzku. Byla to pálka – za tři kopečky 9€ - tak jsme si koupili jen jednu dohromady. Stejně bysme si navzájem ochutnávali, tak co. Jako bylo to dobrý, ale že by to bylo něco tak extra, to zase ne.

Ze zadního můstku, ještě jde vidět Eiffelovka.

Na plný pohon

Celorodinně.

Znovu u shořelého Notre-Damu

Vyhlášená zmrzka

Celkem dobrý to bylo 😉

Pak jsme zamířili na další zastávku Batobusu, že se svezeme lodí zpět. Cestou jsme dvakrát potkali policisty na koních. Natálce se moc líbili, ale zamávat jim nechtěla. A hlavně nemohla pochopit, proč jedou na koních, když přece policisti jezdí v houkajícím autě. 😄 Jo, přesně tak. Už nám začalo období „Proč?“ a já to ne úplně dobře psychicky zvládám. Takže odpověď „Pro slepičí kvoč.“, případně „Prostě proto.“, přichází už tak při druhém Proč. Maximálně při třetím. 😄

Čekali jsme asi jen 10 minut. Tahle loď už byla plnější, ale v pohodě jsme se vešli. Dopluli jsme zase zpět k Eiffelovce a šli na metro. Byl to další moc pěkný výlet, jen se dvěma výhradama. První jsou prodejci suvenýrů a různí šmelináři. Rozloží si deku se zbožím na zem a docela otravují, aby si člověk něco koupil. Tím že jich je tam tolik, tak se musíte proplítat nejen davem turistů, ale ještě dávat bacha na ty jejich šmuky všude kolem. Když šli kolem policajti, hned bylo krásně místo, protože oni nemají na prodej povolení, tak věci rychle sbalí a dělají, že tam nejsou. Druhá výhrada je pach moči. Stanice metra, nábřeží a okolí významných památek zejména v těchto hicech smrdí úplně otřesně. Občas je to fakt na poblití. Je mi jasný, že to není úplně jednoduchý boj, lidi jsou schopný ulevit si všude. Ale zase si myslím, že Paříž má z turistického ruchu takový peníze, že by si mohli dovolit zřídit dostatek veřejných záchodů (a hlavně je udržovat, aby se na ně člověk neštítil jít), aby lidi nemuseli jako psi ochcávat každý roh.