(27.6.2019 Sèvres, 29°C, jasno)
Péťa má letadla jako profesní
zájem a mě, i když jsem poprvé letěla až v roce 2013, letadla taky velmi
baví. Je to fascinující sledovat, jak se obří kolos vznáší ve vzduchu. Uvědomit
si kolik práce a úsilí to dalo, aby vše fungovalo tak jak má. Navíc mi stačí
kouknout se nahoru na oblohu, kde je letadly namalovaných spousta čar a hned to
ve mně vyvolává touhy po cestování. Být na rušném letišti, vznést se do
vzduchu, protrpět si let na maličkém sedadle a přistát, kde jen člověk bude
chtít. Dalo by se říct taková srdeční záležitost. 😊
Už v Americe jsme se jedné
air show zúčastnili a bylo to super, takže když mi Péťa řekl, že bude
v červnu i jedna v Paříži, začala jsem se těšit. Ale schválně jsem se
netěšila moc, kdyby se něco přihodilo, nemoc nebo tak a my nemohli jít. 😉 Naštěstí jsme nikde nic nechytili, ani se neobjevila žádná jiná překážka a
dokonce si Péťa vzal v pátek dovolenou (o víkendu to asi bylo maso 😮),
takže jsem ráno přes net koupila vstupenky (jedna za 15€, Naty nic) a kolem
desáté jsme vyrazili.
Jeli jsme MHD, protože nám bylo
jasné, že autem se tady v Evropě nechytáme. A bylo to úplně v pohodě,
teda aspoň cesta tam. Dostali jsme se hned do druhýho kyvadlovýho autobusu.
Potom jsme museli projít kontrolou zavazadel, tělesnou prohlídkou (chlapi do
jedné fronty na ošahání od chlapa, ženské do druhé na ošahání od ženské) a
kontrolou vstupenek. Naty dostala na ruku náramek, kam jsme napsali náš
telefon, kdyby se náhodou ztratila. Dobře vymyšlené.
Jako první jsme prošli
výstaviště, ale to nás moc nezaujalo, protože tam byli vystavující technické
firmy, které dělají součástky do letadel. Péťu zajímaly spíš firmy softwarové.
Ty jsme našli až ve druhé budově a samozřejmě jsme nejdřív hledali společnost,
se kterou teď Péťa spolupracuje. Přímo to letadlo, na kterém dělá, tam nebylo,
ale byly tam ostatní, které taky zná, a navíc představovali nový bojový letoun.
|
Na výstavišti |
|
Co to v tom plánku píšou za ptákoviny? 😉😄 |
Po vystání asi půlhodinové fronty
na magnetku v giftshopu a první svačině (bageta s masem a pepřovou
omáčkou – Naty vyjedla maso, já s Péťou jsme měli suchou bagetu 😄) jsme
šli na venkovní vystavovací plochu. K prohlídce letadel jsme se ale
dostali až po další bagetě (jejíž rozdělení dopadlo stejně jak u předchozí),
protože naše dítě je zřejmě bezedné.
Počasí nám přálo, jasná obloha,
svítilo sluníčko, ale ještě nebyl takový pařák. Obešli jsme všechny vystavená
letadla, vrtulníky a bojové vozy a říkali jsme si „Hmmm, no moc pěkný, ale to
je všechno? V Tucsonu toho teda bylo asi o milion víc. 😩“. Navíc dovnitř
do letadel pouštěli jen protekční lidi plus ty, co si asi s půlročním
předstihem koupili speciální vstupenky. V Tucsonu byly volně přístupný
všechny letadla. Byli jsme zklamaní a přemýšleli, jestli tam budeme stát na
betoně a čekat na ty letecký ukázky, nebo jestli to zabalíme a pojedeme domů. Pak
jsme nahlídli ještě za roh a zjistili, že je tam další asi 10x taková
vystavovací plocha. Uuuuuuf. 😌
|
Air tučňák |
|
Business jet |
|
Vrtulník a pokreslený letadýlko |
|
Vojenská výbava |
Prohlídli jsme poctivě všechny
letadla. Nejvíc se mi líbilo růžový s plameňákem, pak takový maličký, co
se dá převážet na autě (ale tím bych teda letět nechtěla) a taky letadla
americké armády. Kromě francouzských a amerických letadel byly vystavená i
letadla z Pakistánu, Ruska, Izraele, Turecka,… Během téhle asi
dvouhodinové prohlídky Naty usnula a probudila se, až jsme byli skoro na konci.
Byli jsme rádi, že se i v tom všem hluku a mumraji aspoň trochu prospala a
nebude tím pádem protivná z únavy.
|
Jakýsi podivný bezpilotní letoun |
|
Až budu bohatá, tak si ho koupím. |
|
Americká armáda nesmí chybět. |
|
Naty usne všude |
Hodně se nám líbila i prezentace
Boeingu. Momentálně mají docela průser, ale Amíci tu show prostě umí. Stáli
jsme obklopení 4 oblýma obrazovkama, celý program jsme zhlídli dvakrát a byli
jsme úplně uchvácení. Člověk leze ven a říká si, Boeing je nejlepší firma na
světě a s připitomělým úsměvem odchází. Dokonce se to líbilo i Naty,
koukala s otevřenou pusou a nechtěla se od tama vzdálit.
|
V Boeingu |
Venku už mezitím probíhaly
letecké ukázky. Tak jsme zakempili na trávě, bylo spousta volného místa, protože
většina lidí seděla na tribunách. Prvně lítaly vrtulníky – stály ve vzduchu,
dělaly prudké obraty, nakláněly se, až málem přepadly na záda. Další byly
akrobatická letadla. Z těch vývrtek mi bylo šoufl i takhle na dálku.
Nechápu, jak to lidský organismus může vydržet bez poblinkání. U stíhaček jsme
Natálce zacpávali ouška, protože s burácení prolítávaly tam a zpět,
vystoupaly vzhůru a střemhlav zase letěly k zemi, plus samozřejmě další
otočky a obrátky. Nádherné byly i ukázky velkých dopravních letadel, kdy se
člověk diví, jaký s takovým 130-ti tunovým kolosem dělají psí kusy.
Vrcholem programu bylo vystoupení 8 stíhaček francouzského armádního letectva.
Vyvářely různé obrazce, lítaly proti sobě, vypouštěly barevný kouř. Bylo to
opravdu efektní a byli jsme úplně nadšení. V tu chvíli jsem si říkala:
„Tohle je ono. To je jeden z důvodů, proč tady jsme a nenechám si to vzít.
Sedět na zahradě v Hrušovanech můžu, až mi bude třeba 70. 😛“. Jediný, koho
to úplně neoslovilo, byla naše Naty. Letadla neletadla, víc ji zajímaly
palačinky k svačině. 😎
|
Vrtulník se staví na nos |
|
Stíhačka |
|
Dopravní letadlo |
|
Vrcholné číslo |
|
Palačinka je prostě top |
Po této ukázce začali lidi masově
odcházet, i když program ještě pokračoval. My ale před koncem nikdy
neodcházíme. 😉 Lítaly další akrobatický letadýlka, vrtulníky a stíhačky. Byl
i jeden souboj novodobé a historické stíhačky. Prošli jsme se podívat ještě za
roh, kudy se lezlo na tribuny. Tady byla spousta dalšího občerstvení, tak si
Péťa koupil pivo. Pak už jsme se i my otočili a šli zpět k východu. To ale
nešlo tak rychle. Bylo to, tipuju, tak dva kiláky a než jsme po cestě prohlídli
všechny letadla na druhý straně, než jsme si koupili ovocný pitíčko a maso
k večeři, bylo už hodně po šesté, když jsme vycházeli z areálu ven.
Na nástupišti na kyvadlový
autobus bylo asi milion lidí a zrovna na ten náš směr jich čekalo úplně nejvíc
a další a další přicházeli. Vypadalo to, že bysme se dostali tak do dvacátého
autobusu a to ještě kdo ví jestli. Tak jsme naskočili do prvního, co sice jel
jinam, ale byl celkem prázdný. Navigo pass máme na celou Paříž, tak se nějak
dostaneme. Trvalo to přes hodinu, mačkali jsme se postupně v pěti dopravních
prostředcích (autobus, metro 7, metro 4, vlak RER A a vlak L) v podvečerní
páteční zácpě, ale v pořádku jsme dorazili domů. Bylo to fakt úplně super
a už se těším, co dalšího zajímavého nám pobyt tady přinese. 💖
Žádné komentáře:
Okomentovat