Máme rádi zvířata

(26.8.2019 Sèvres, 32°C, jasno)

I na mě marketing občas funguje, takže když jsme viděli billboardy s lemurama zvoucí do Safari ZOO, byl cíl našeho dalšího výletu jasný. Zvířátkový atrakce mám ráda odjakživa. Teď když máme Naty, je to ještě aktuálnější, neboť dvouleté dítě určitě víc ocení opice než třeba malbu krajiny z 16. století. 😊

Místo se jmenuje Thoiry ZOOSafari a leží asi 45 minut autem na západ od našeho bydlení. Cesta po místních vesničkách v pohodě. Hodně mi vzhledem připomínaly vesnice české. První část parku je safari průjezdové vlastním autem. U pokladny jsme si koupili vstupné (29€ za jednoho, Naty nic) a zařadili se do fronty s ostatními auty. Já jsem si přelezla dozadu a vyndala jsem Naty ze sedačky, aby mohla přebíhat od okna k oknu a viděla všechny zvířátka.

Na začátku byly jako vždy nějaký antilopy či kozy nebo co to je. Další část patřila pštrosům. Dokonce jsme viděli i dvě samice u hnízd s vejci. Pak jsme se zašprcli poprvé. Fronta aut se vůbec nehýbala asi 10 minut, ale až tak to nevadilo, protože jsme měli výhled zrovna na žirafy a slona. Sice úplně nechápeme, co si ty lidi tak dlouho prohlíží, asi nikdy neviděli sloní přirození v celé velikosti. 😉 Pravda, nechtěla bych být slonice. 😲

Pštros na levoboku

😲

Naty kouká na žirafy

Fronta se rozjela, viděli jsme další zvířátka z rodu kravitých. 🐂 Fakt nevím název, ale prostě velký zvířata s rohama. 😄 A zašprcli jsme se podruhé. Tentokrát asi na 30 minut a bez výhledu na cokoliv zajímavého. Už jsme docela chytali nerva (hlavně Péťa), protože Naty to přestalo samozřejmě bavit a začala zlobit. Nadávali jsme, proč ty lidi čumí tak dlouho na jednom místě. To ještě nikdy neviděli zebru? Když už naše zoufalství dosahovalo vrcholu, najednou přijelo rangerské autíčko a začalo rozhánět stádo zeber, které blokovalo autům průjezd. Záhada byla rozluštěná. Oni ty mrchy mlsný, tím myslím ty zebry 😉, jsou zvyklý, že lidi mají v autě jídlo. Asi je občas někdo krmí. 😒 A nepustí auto dál, dokud něco nevyžebrají. Přejet kopýtka jim samozřejmě nemůžete, takže je to taková hra „kdo dýl vydrží“. Nebo se pak musí počkat na záchranu od zaměstnanců ZOO jako tentokrát.

Na nás si zebry netroufly, chovatelé byli moc blízko, ale hned za zatáčkou si nás za stejným účelem vyhlídnul pštros. Stoupnul si před auto a čuměl dovnitř. My samozřejmě zvířata v ZOO nekrmíme, takže jsme mu nic nedali. Chvíli čekal, co bude a pak nám aspoň okloval brouky z kapoty. Natálce se to vůbec nelíbilo a křičela na něj „jdi pryč, to je naše autí“. 😄

Zbytek Safari části jsme projeli už v poklidu. Viděli jsme ještě hrochy, vlky a medvědy. Těšila jsem se na americké bizony. Podle mapky tam měli být, ale asi někde chrápali schovaní. Na druhou ZOO část, jsme nechali auto na parkovišti. Byla to spíš menší ZOO, ale i tak nám trvalo asi 3 hodiny, než jsme ji celou prošli.

Dobrodružně jsme vlezli do bludiště. Až už jsme byli několik odboček od vchodu (takže bez možnosti návratu), přečetla jsem si v mapce, že zdolání bludiště trvá 20 minut až 2 hodiny! Oujéééé. 😭 Místy byly nápovědy, ale ve francouzštině, takže pro nás nepoužitelný. Naštěstí se nám dařilo vybírat správný odbočky, takže asi za 15 minut jsme byli venku. Uuuuf. 😌 Nechtělo by se mi trávit tam celý odpoledne.

Od jisté doby mé oblíbené zvíře 😎

Mě se nejvíc líbila průchozí voliéra s nádherně barevnými papoušky, Natálce lvi a tátovi asi štěňátka psů hyenovitých. Na oběd jsme si v bufíku dali hambáč, hranolky a salát a poprali se s místní kafemašinou, která mi odmítala vyrobit laté pro Péťu, i když jsem zaplatila. Takže jsem i přes jazykovou bariéru zuzurpovala mladíka u pokladny, aby to šel vošéfovat místo mě. 😎

Obídek

Po obědě jsme si prošli stezku nad výběhy kočkovitých šelem. Kočár jsme museli nechat u vchodu, páč tam bylo plno schodů. Nikdo nám ho neukradl, čekal tam na nás. Buď se tady nekrade, nebo náš úžasný fancy moderní epes ráres zadrobený kočár s ohlou stříškou za závratných 600Kč neshledávají zloději atraktivním. 😉 V hladící ZOO jsem chtěla koupit prasátkům granule, ale bralo to jen 50 centy a ten jsem ani jeden neměla. 😢 Smůla pro všechny zůčastněné.

Drbání osla

Na konec trasy nás čekala budova s terárii a podle cedule i medúzárium. Jůůůů. Medúzy mám moc ráda. Prohlídli jsme si hady, pavouky, štíry, ještěry a další terárkový potvory a pořád jsem čekala, kdy už budou ty medúzy. Myslela jsem si, že to bude jako v Seaworldu obrovské tmavé akvárko plné svítících medůz, ale… Když jsem to uviděla, málem jsem se smíchy po… Těsně před východem, úplně poslední akvárko a v něm plavala jedna, opravdu slovy JEDNA, třícentimetrová medúzka. 😂 To byl fakt gól.

Touto osamělou medúzou jsme se rozloučili se ZOO, Naty po cestě k autu usnula, takže u přilehlého zámku, kam se dá taky jít, jsme se vyfotili jen venku a frčeli jsme domů. Asi jim budeme muset poslat sponzorský dar, aby přikoupili do akvária nějaké kámošky. 😉

To jdeme teprve do ZOO, ještě čerství.

Tady už použití ze ZOO domů 😄