Albuquerque – neděle a pondělí

(17.9.2015 Phoenix, 36°C, jasno)

Na neděli jsme měli naplánovanou návštěvu ABQ Bioparku. To je dohromady ZOO, akvárium a botanická zahrada (Combo vstupenka i s vlakem pro jednoho za 20 dolarů). Vyrazili jsme hned po snídani, která mi tentokrát moc nechutnala. Byly jakýsi mastný pálivý brambory (by mě chytil žlučníkový záchvat), míchaný vejce a křupkatý párky. 😧 S opatrností jsem snědla ten párek, ale neuspokojilo mě to. Cesta byla krátká, Albuquerque není moc velké, takže se dá přejet za chvíli. Trocha pózování u bronzové sochy vlků a můžeme jít dovnitř. Spolu s asi stovkou lidí, co přijeli ve stejnou dobu.😉

Moje kámoška vlčice

Hned za branou…bléééé, co to tady smrdí? To je rychna. Teda ale pořádná. 😷 Za keřem plameňáci a cedulka, že se omlouvají za smrad, ale že dělají, co můžou a že tak prostě smrdí to jejich krmení. No tak to teda potěš klobás. Ještěže nejsem plameňák. Takový povidlový buchty voní teda líp. 😉

Kolem jedenácté jsme vychytali představení dravců. Moc se mi to líbilo. Byli tam i mluvící papoušci a veliký krásně barevní Ara(ové). Měli to i takové vtipné a bylo vidět, že je ta práce baví. Určitě lepší než se třeba hádat s poplatníkama na FÚ. 😉 Na konci jsme si mohli pohladit krokodýla, tak jsem samozřejmě šla. Péťa ne, je to suchar. 😉 Měl tvrdou kůži (krokodýl, ne Péťa 😄), úplně jak kdybych šahala třeba na kámen. A taky měli vycvičenýho kakadua, že bral dolarovky a házel je do bedýnky. Tak jsem šla samozřejmě taky. Myslím, že toto je opravdu dobrý způsob vydělávání peněz, protože kdyby jen chtěli „dejte nám do kasičky“, tak se na ně spousta lidí vyprdne, ale takhle si to každej chce vyzkoušet a vyberou za jedno představení spoustu peněz. 👍

Odvážně hladím krokodýla

Ještě odvážněji sponzoruju kakadua 😄

V ZOO jsme strávili zhruba 4 hodiny a musím říct, že to byla jedna z nejhezčích ZOO, co jsme kdy navštívili. 💝 Kam se hrabe třeba slavné San Diego. Tady měli moc krásný výběhy, že to vypadalo jak v přírodě, ale zároveň nebyli moc velký, aby ty zvířata člověk nemusel hledat dalekohledem. Třeba šelmám zavřeli vnitřní výběh, aby nemohli zalézt. No a taky jsme měli docela štěstí, že jsme viděli, jak dovádí. Třeba lední medvědi se koupali v bazénu a hráli si s pomerančem. Když ho kousali, tak to přes šlupku bylo hořký, ale cejtili, že vevnitř je dobrý, tak se pořád snažili. 😊 Nebo třeba gorila dělala posunky na jednoho pána. 😊 Ale jen slušné. 😄 Taky jsem poprvé viděla tasmánskýho čerta. Oni už ho měli i v jiné ZOO, ale vždycky byl schovanej. Tady se vyhříval na sluníčku. Je to ale obluda, takovej olysalej podivnej hlodavec. 😄

Péťa riskuje popálení, jen aby se vyfotil. 😎

Zvolila jsem tématické tričko

Krásně byli vidět i hroši, tygři, orangutani, lachtani, sloni,… No prostě, fakt super. Žirafy měly zrovna šestitýdenní miminko a šimpanzi zhruba čtyřměsíční dvojčata. Člověk si mohl koupit i krmení žiraf, tak jsem chtěla, aby šel Péťa. On má žirafy ze všech zvířat nejradši a já jsem byla u krokodýla a kakadua. Ale nechtěl, i když jsem mu navrhla, že mu to zaplatím ze svého kapesného. 😉😁 Jak píšu výše, je to suchar. 😫

Pro přesunutí k akváriu a botanické zahradě se používá vláček. Jezdí ale jen každou půlhodinu a lidí je všude jak sra.ek. 😒 Stoupli jsme si do fronty, bohužel na slunko, takže na nás peklo, ale vytáhli jsme si deštník, tak to bylo trochu snesitelnější. Samozřejmě do prvního vlaku jsme se nevešli, takže jsme museli čekat ještě další půl hodiny. Tentokrát jsme se ale už dostali do stínu, tak to bylo v poho. Toto fakt nevychytali, ale opravdu to byla jediná skvrna na celém dnu. Holt Amíci, kdyby někde neměli frontu, tak by asi byli nesví. 😄

Do druhýho vlaku už jsme se vmáčkli, bohužel na nás vyšel vagonek bez střechy, takže na nás pěkně peklo, ale byli jsme rádi, že už jedeme. Akvárium bylo moc pěkný. Nejvíc se nám líbila taková ta obrovská mušle (měla snad 40 centimetrů, možná 50, česky je to zéva velká) a akvárium s medúzama. Bylo tam zhasnuto a ty medúzy krásně modře svítily.

By šlo místo lampičky 😉

Nakonec jsme se ještě prošli botanickou zahradou. Měli tady i skleník s motýlama, jak už jsme byli v dubnu v Phoenixu, ale trochu menší. Ale i tak to bylo super. Když jsme odcházeli, tak k nám do chodby jeden proletěl. Volali na nás, ať neotvíráme dveře a dědula hlídač ho šel odlovit síťkou. Moc mu to nešlo, ale s mou pomocí to zvládl. 😉 Musela jsem mu ukazovat, kde je. Moc se nám líbila taky růžová zahrada – miluju vůni růží, japonská zahrada a jezírko s kapříkama. 👍 Zpáteční cestu jsme zase absolvovali vláčkem. A úplně stejně jako před tím. Do prvního jsme se nedostali, museli jsme čekat na druhý, ale tentokrát jsme aspoň seděli v krytém vagoně. Z areálu jsme odcházeli asi půl hodiny před zavřením, bylo to fakt super, moc se nám to líbilo. 😍

Give me a hug! 😄

Meditace v zenové zahradě

Poslední den našeho výletu jsme měli v plánu lanovku na Sandia Peak. Dojeli jsme kousek po deváté, protože jsme ranní ptáčata, takže jsme se dostali hned do druhé kabiny. Mají tam dvě, jedna je vždycky nahoře a jedna dole a pak jedou ve stejnou chvíli obě proti sobě. Vstup stál pro jednoho 20 dolarů, přišlo mi to docela dost, protože jsem myslela, že to bude jen po sloup, co jsme viděli. Ale to jsem se teda spletla, protože jsme jeli celkem 15 minut, jen to nebylo zezdola vidět, že to vede tak daleko. 😮

Už frčíme nahoru.

Takhle vysoko jsme byli.

Průvodce nám povídal, že kdyby někomu bylo mdlo, ať se přihlásí, že mu dá kyslík. Přece jen je to už dost vysoko a je tam řídký vzduch. Zrovna prý minulý týden se s ním bavila jedna paní a najednou ležela na podlaze. 😲 Taky nám ukazoval místo, kde leží trosky letadla. Nejsou vidět, protože už jsou zarostlý trávou a stromama, ale když se někdo vydá pěšky, tak je najde (by mě mohlo – 4,5 km délka, pořád do kopce, převýšení 1500 metrů 😉). Prý to bylo zhruba před 5 lety, špatná viditelnost, letěli nízko a narvali to přímo do té hory. 😱 Všichni umřeli (myslím, že jich bylo 20), protože i kdyby v tu chvíli někdo přežil, třeba se zraněním, tak se pomoci nedočkal. Kvůli nepřístupnému terénu tam prý hasiči a záchranáři lezli s vybavením zhruba 6 hodin. 😩 Brrrr.

Pak už jsme ale vyjeli nahoru a to byly panorámata! 😲 Jako fakt úžasný. Bylo jasno, celé Albuquerque a okolí jsme měli jako na dlani. Vyjeli jsme totiž až do výšky přes 3100 m. Bylo to taky poprvé asi po pěti měsících, co jsem měla na sobě dlouhý kalhoty a bundu. Nahoře byl krásný svěží vzduch. Změna po dusném vedru v Phoenixu. Nahoře jsme se vydali kousek lesem k vyhlídce a po asi hodině jsme jeli dolů. V pohodě jsme se dostali do kabiny a dole jsem jen koukala, kolik se tam zatím nahromadilo lidí. 😱 Fakt štěstí, že jsme přijeli tak brzo, protože do té naší, kde nás předtím jelo asi 20, nacpali plnou kapacitu tj. 60 lidí. 😱 Dalších 60 lidí čekalo ve frontě na další kabinu, která přijede za 30 minut a ještě asi 150 lidí (fakt nekecám, fronta byla po schodech přes dvě patra) teprve čekalo na koupení vstupenky, aby se pak mohli zařadit do té fronty na kabinu. 😕 Toto „frontování“ jsem vážně neviděla nikde jinde než v Americe.

Panorámata v bundě a v kalhotách.

Jedna společná

Péťa romanticky hledíc na okolí

Rychle jsme ještě zkoukli muzeum lyžování – jednu místnost 😄a vydali jsme se na zpáteční cestu. Až do Flagstaffu to byla pohoda, pak jsme ale uviděli ceduli, že na I-17 na Phoenix je prázdninový provoz, tj. zácpa, takže se radši máme vydat alternativními cestami. Nikdy jsme jinou cestou nejeli, tak si říkám, proč ne, zkusíme to. Hmmmm. 😒 Zpětně musím říct, že to asi byla chyba. I se zácpou bysme určitě dojeli dřív než takhle. Jeli jsme totiž nějakou vedlejší dobrodružnou stezkou. V každým směru jeden pruh, hodně úzký, nízká povolená rychlost. Po asi hodině jsme zůstali stát v zácpě. 😱 Kterou v asi 3 km vzdáleném městečku Sedona způsobili šmatlající turisti. Já když to viděla, tak mě málem omejvali. Kdyby to byla nějaká nehoda nebo něco, tak to člověk pochopí, ale že stojí auta hodinu a půl, protože jim pořád na přechod skáče nějakej vyblázněnej turista? Jako ríly? 😠 O kus dál jsme v serpentýnách chytli ženskou (já to říkám pořád, že by neměly mít řidičák 😉), co si to tam „hasila“ patnáctkou. Péťa zuřil, předjet nešlo a ona místo, aby někde zajela na parkoviště (bylo jich tam asi 20), když to nezvládá, za sebou už táhla 10 aut, tak to ne. Ona si prostě v klídku dojela až dolů. Jako já taky nejsem nějakej Shumacher, ale zase si to dokážu přiznat a pokud by byla možnost uhnout, tak to udělám. A aby toho ještě nebylo málo, nakonec jsme chytli obrovskou bouřku. Byla už tma tmoucí, do toho pršelo a ze tří stran se blýskalo. Do Phoenixu z Flagstaffu, což běžně trvá cca 2 hodiny, jsme jeli hodin 5! Opravdu vypráskáné zakončení super výletu.😞

Lyžařskou kabinkou vzhůru!

Výhled ze serpentýn na zpáteční cestě