Albuquerque – pátek a sobota

(9.9.2015 Phoenix, 31°C, zataženo)

O víkendu jsme se vydali na další výlet. Tentokrát třídenní, protože v pondělí tady byl Labor Day. Něco jako náš Svátek práce. Původně jsme chtěli jet do Yosemite, ale podle posledních zpráv tam řádí mor. Jako normálně dýmějový mor, na který ve středověku umřely miliony lidí. Teď už se dá sice léčit, ale i tak se stane, že na to občas někdo umře. V Yosemitech jsou prý nakažený veverky a ty mají blechy a pak skočí na člověka a neštěstí je na světě. 😱 Při mém štěstí by mě samozřejmě nějaká ta nakažená blecha kousla, takže jsme se raději rozhodli pro něco méně nebezpečného – Albuquerque.

Albuquerque je největší (ale ne hlavní) město Nového Mexika, což je stát od Arizony na východ. Je známý především tím, že zde byly sestrojeny a otestovány první atomové bomby, které pak byly shozeny na Hirošimu a Nagasaki. Abychom toho víc stihli, vyráželi jsme už v pátek odpoledne po Péťové práci. Tentokrát výjimečně ani nepřišel pozdě, takže o půl páté už jsme byli na cestě směr Flagstaff. Protože nápad využít prodloužený víkend, jsme neměli jen my, jeli jsme v podstatně zhuštěném provozu. Od Flagstaffu už to ale bylo v pohodě, jen ty kamioňácký prasáci nás občas pěkně poprudili. 😧 V půlce cesty jsme si odpočinuli na rest aree a kolem desáté už jsme se ubytovávali v hotelu ve městě Gallup. Jedno spaní v autě z Yellowstonu nás nadobro vyléčilo, takže hotel to jistí. 😄

Druhý den po typické hotelové snídani, která mi vyjímečně chutnala, jsme naskočili do auta a pokračovali v cestě. Chvíli před polednem jsme dorazili k prvnímu cíli naší cesty – Petroglyph National Monument. Nejprve jsme jeli k místu Volcano. Jak už název napovídá, původně tam byla sopka. A když se člověk vyšplhá až nahoru na kopec, tak jde úplně poznat, že stojí v kráteru té sopky. Po chvíli cesty jsme potkali paní, která tam byla běhat a říkala, že si máme dávat bacha, že tam kousek za lavičkou viděla hada. 😱 Týýýýý brďo! Tak jsme šli opatrně dál, oči na šťopkách, rozhlíželi jsme se do všech stran. Najednou Péťa o metr nadskočil s neslušným výkřikem (ku.va a přitom to byl had 😁). Had ležel podélně s cestou, ale už v travině. Jak nás uviděl, tak se asi lekl a začal se plazit pryč. Proto si ho Péťa všimnul. Jinak byl fakt maskovanej a asi bysme ho ani neviděli. Naštěstí neměl na ocásku chřestítko, tak jsme si ho odvážně vyfotili a radši pelášili pryč. On by klidně mohl být jedovatý i bez chřestítka. 😉 Pak jsem hledala na netu a našla jsem, že to byl asi tzv. gopher snake (latinsky Pituophis Catenifer, česky nevím). Vypadá úplně jak chřestýš, jen nemá to chřestítko na ocásku a jedovatý naštěstí není. Takže pro tentokrát jsme vyvázli.😌

Péťa se sopkou v pozadí

Náš první had v USA

Z Volcano jsme přejeli ještě na jeden trail - Boca Negra Canyon. Tady jsme šli pěšky jen kousíček, abychom viděli do skal vydrápané Petroglyfy. Podle nich je to místo pojmenované a jsou to obrázky, které do skal vyryli původní obyvatelé – Indiáni kmene Pueblo. Jsou krásně zachovalé a viděli jsme třeba oštěp nebo kachnu (husu).

To jsem fakt nekreslila já. 😉

Po prohlídce Petroglyfů jsme se vydali do National Museum of Nuclear Science and History. Vstupné bylo jen 12 dolců, takže pohoda. Celkově Albuquerque patří mezi nejlevnější města, co jsme tady navštívili. Asi sem moc turistů nejezdí, a při tom je tam tak pěkně. 😊 V muzeu jsme se prvně podívali na dokument o historii výroby jaderné bomby. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem do teď vůbec netušila. Třeba že kdyby se Japonci po svržení druhé bomby nevzdali, tak by Amíci byli docela nahraní, protože všechen obohacený uran vyplácali na ty dvě bomby a než by vyrobili další, tak by to trvalo třeba rok nebo i víc. No a nebo třeba že města Hirošima a Nagasaki byly vybrány náhodou, nebyl v tom žádný politický nebo jiný úmysl. Prostě se koukli na mapu a řekli: „No, tak třeba tady.“ 😲 Velmi zajímavé to bylo. 👍

Hurá do muzea

S raketou na dlani 😄

Pak tam byla výstava – makety těch bomb, vývoj zbraní, plynové masky, věci z období Studené války a taky pár interaktivních exponátů, např. spektrometr, hlavolamy nebo první rentgen. Venku bylo několik letadel americké armády, např. i B-52, která ty jaderné bomby nesla. Já starej pokušitel jsem si chtěla udělat z Péťi legraci, že utrhnu někde stéblo trávy a polechtám ho na noze, aby se lekl, že na něj útočí had nebo třeba škorpion. Jenže se mi to vymstilo. Zapomněla jsem, že v těchto oblastech (Arizona, Nové Mexiko) je jedovatý všechno, tedy i rostliny. 😕 Nenápadně jsem po jedný chmátla a nejen že mě mrcha popíchala, ale ještě mě pak z toho začaly svědět prsty. A já blbec si je ještě olízla, aby to tak nesvědilo a pak jsem to měla i v puse a plivala jsem jak starej námořník. 😄 Naštěstí mě to neotrávilo k smrti, ale hnusný to teda bylo. Navíc jsem musela dělat, že jsem si na tu trávu mákla omylem, když už se mi ten vtípek nepovedl, abych neprozradila své zákeřné úmysly. 😈

Mega náklaďák

Na ten den jsem měla naplánované ještě Rattlesnejčí muzeum, ale tam jsme nakonec nešli. Podle internetu to mělo být největší muzeum s chřestýši v celé Americe, ale vypadalo to spíš, že někdo doma ve sklepě chová pár hadů. 😞 Tak jsme se na to vyprdli. Prvně jsme to ani nemohli najít, jezdili jsme tam a zpátky a můj dokonalý orientační smysl dostal na frak. Ale bylo to spíš tím, že jsme hledali něco většího. Tak jsme zaparkovali u „náměstí“. Zadarmo, protože zrovna když jsme se snažili pochopit parkovací automat u nás zastavili lidi a že už jedou domů a ten jejich lístek bude ještě několik hodin platit, tak ať si ho vezmeme. 😮😄 Jako fakt super, to se mi v ČR nikdy nestalo.

Na náměstí se zrovna konal nějaký festival původních kultur. Vyhrávali tam indiáni na ty svoje fujary a pár odvážných domorodců i trsalo. Tento druh hudby ale nepatří mezi naše oblíbené, tak jsme to jen okoukli a šli dál. Vlezli jsme i do nejstaršího kostela ve městě, vyfotili se v parku a prohlídli obchůdky se suvenýry. Samý indianský cetky. Kdyby mě slyšeli, tak mě asi skalpujou, ale já za to nemůžu, že se mi to nelíbí.😎

Parčík před kostelem

A ještě jednou

Už jsme sotva pletli nohama, tak jsme další pamětihodnosti vzdali a jeli se ubytovat do hotelu. Po kvalitním odpočinku jsme si zašli na hambáča do Fuddruckers. Mňam. 😋 Večer jsme ještě stihli hotelový bazén a vířivku, která mi pěkně namasírovala unavený šunky. Jak já byla ráda, že nespíme v autě a nemyjeme se vodou z kanystru.😄