Severní Kalifornie I – velikáni, nekonečná štreka a nepokoje

(25.2.2018 Hrušovany u Brna, -10°C, jasno)

V okolí Phoenixu už jsme viděli skoro všechno, musíme se vydat trochu dál. Proto si Péťa vzal 3 dny dovolené (+ 2 víkendové) a vyrazili jsme na trochu delší cestu. Tentokrát jsme si vybrali severní Kalifornii. Na jihu jsme byli už třikrát – 2x v San Diegu a 1x v Los Angeles, takže bylo na čase se pustit trochu dál do neprozkoumaných míst. Ale vůbec ne méně známých nebo zajímavých. V Severní Kalifornii totiž najdete například národní park Yosemite nebo třeba velmi populární a podle jakési statistiky i jedno z měst s nejdražšími nemovitostmi – San Francisco. A to vůbec není všechno. 😊

Na cestu jsme se vydali v pátek odpoledne, jen co se Péťa vrátil z práce. Všechno už jsme měli sbalené, svačiny nachystané, nic nám nebránilo v odjezdu. První noc jsme nocovali v hotelu Holiday Inn Express v městečku Bakersfield, takže nás čekalo cca 8 hodin cesty. I když je to štreka jak blázen, cesta byla úplná pohoda. Nikam jsme nespěchali, však jsme na dovolené. 😉 Do hotelu jsme pro jistotu zavolali, ať nás čekají až kolem půlnoci, abychom nedopadli zase jako v Los Angeles. Ze začátku jsme jeli stejnou cestou jako do Las Vegas, přes Wickenburg. V Kingmanu jsme se ale vydali na západ, ne na sever. Dali jsme i pár zastávek na odpočívadlech a zdlábli sváče.

Sváča na odpočívadle

Od známých jsme byli varováni, že Bakersfield je děsná díra, křupanáda a všude to tam smrdí. My přijeli samozřejmě až po tmě, takže jsme toho moc neviděli. Ale přišlo nám úplně stejné jako každé jiné město podobné velikosti. A ani žádný smrad jsme necítili. Až druhý den jsme se vraceli do hotelu z druhé strany a projížděli jsme kolem obřích kravínů. Jo, krávy smrděj, žádný překvápko. 😄 Byl to puch jak od ropuch, ale to jsme byli ještě asi 30 kiláků od města. Takže zase někdo přeháněl. 😉 Spíš mi přišlo zajímavé, že hned za městem jsou lány sadů s ovocnýma stromama (pomeranče, mandarinky) a s olivovníkama a hned na vedlejší parcele na plno frčí těžební věže na ropu. Pak je zase pár sadů a hned další těžebníci. Nevím, jestli ropné podloží stromkům prospívá, ale hned mě na jakékoliv ovoce přešla chuť. 😒

Ovocný sad...

...a hned vedle těžba ropy.

Ráno jsme měli typickou americkou snídani, tentokráte okořeněnou jakousi sektou. Divili jsme se, že je tam tolik lidí. Od malých děcek až po staré babky. Všichni na slušno oblečení a dokonce měli i jmenovky. Přemýšleli jsme, co to je za akci, ale nic rozumnýho nás nenapadlo. Až jsme na parkovišti uviděli autobus s nápisem. Už přesně nevím, co tam bylo, ale něco jako Synové a dcery Ježíše Krista nebo tak něco. Každý máme jiný hobby. 😈

První den byl cílem naší cesty Sequoia National Park. Neboli národní park, kde rostou stromy sekvojovce obrovské. Sekvoje jsou největší živé organismy na zemi staré až 3000 let. Obvod jednoho stromu může být i 30 metrů. Na to jak obří je strom nad povrchem, nemají sekvoje příliš mohutné kořeny. Aby nepadaly, proplétají své kořeny s vedlejšími stromy. I přesto se občas některý poroučí k zemi (většinou ten nejslabší) a vytvoří tak další atrakci pro turisty, kteří se pak můžou fotit s tímto mohutným kmenem přes cestu nebo si pod ním projít, příp. dokonce projet autem. 😲 Zajímavé také je, že sekvojím neublíží oheň, dokonce je jim prospěšný. Strom totiž nikdy neshoří celý, spíš se opálí nepotřebná kůra (něco jak kdyby si člověk udělal peeling 😄), shoří škůdci a plísně a vzniklý popel je dobrým hnojivem, v němž je vhodné prostředí pro zaklíčení nových semínek.

A jsme tady. 😊

Hned za vjezdem do parku je první atrakce Tunnel Rock. Víceméně o nic až tak zvláštního nejde. Jen jeden kus skály leží přes druhý, čímž vytvářejí průchozí tunel. Ale proč ne? 😉 My se u něj samozřejmě vyfotili taky, aby nám náhodou něco neuteklo. 😊 O kousek dál jsme zastavili na odpočívadle, už jsme měli hlad. Začali jsme si rozbalovat sváču u piknik stolu, pak jsem si ale všimla cedule, že tam jsou medvědi a že si lidi mají dávat bacha na jídlo. Tak jsme to zase zabalili a v pohotovostní poloze (s odemčeným autem, nakročenou nohou a zadkem na krajíčku nejbližší lavičky) jsme závodní rychlostí sežvejkali svou bagetu. 😉 Jako nevím, jestli jsme zbytečně vyplašení nebo ostatní tak nezodpovědní. Ale přijde mi, že jedinej, kdo dbá na výstražný cedule, jsme my. O kousek dál si Mexická rodinka chystala celý barbecue a nějaký medvědi jim byli úplně fuk. Ještě jsme se odvážně vypravili k nedaleké skále okouknout obrázky od původních obyvatel a doufali, že medvěd by si radši vybral to pečený maso než nás. 😄

Tunnel Rock

Bacha na medvědy. 😱

Kresby na skále

Pak už jsme zase nasedli do auta a jeli jsme po serpentýnách až na vrch hory. Moc krásný panorámata to byly, než se nám zaclonil výhled těma největšíma stromama, jaký jsme kdy viděli. I když předem víte, že jsou obrovský, tak vás to stejně ohromí, protože něco AŽ TAK velkého prostě nečekáte. 😮 Ani to nejde pospat slovy, ale připadáte si najednou maličcí jak mravenečci. Pokud člověk není ignorant, tak ho ta majestátnost dostane a jen v úžasu tiše kouká s otevřenou pusou. Přítelkyně jednoho Péťového kolegy asi ignorant je, protože sekvoje ji neohromily ani trochu a ještě mu vynadala „Prečo si ma som táhnul, keďže takéto stromy máme aj u nás na Slovensku“ 😲😂 (omlouvám se za případné chyby, slovenština není má silná stránka, píšu tak jak jsem to slyšela a jak si to pamatuju). Nečekali jsme na žádné parkoviště, zastavili jsme na krajnici a hned první stromy jsme si museli vyfotit. A to nás ty největší exempláře teprve čekaly.

Tudy jsme se šplhali nahoru.

Ale výhledy to byly opravdu krásný.

První sekvoje, které jsme potkali.

Po pár dalších serpentýnách jsme našli první oficiální parkoviště. Páč jsme nechtěli, abychom něco propásli, hned jsme tam vjeli. Tenhle nápad ale asi měli všichni návštěvníci, takže jsme nenašli ani jedno volné místo. 😓 Objeli jsme parkáč asi třikrát dokola, ale nic se neuvolnilo, spíš přijížděli ještě další a další auta a taky hledaly volný flek. A pak se Péťa rozhodl, že to nemá cenu, vyhlídl si miniaturní plácek za kontejnerem na odpadky, spíš už v lese než na silnici a mezírkou velkou tak na motorku se tam jakýmsi záhadným způsobem natlačil. 😊 Jako v parkování je to fakt borec. 👍

Z parkoviště jsme šli nejprve do visitor centra, kde jsme si prohlídli výstavu a suvenýry. Bez magnetky samozřejmě nemůžeme odejít. Pak jsme si prohlídli informační tabule a plánky a rozhodli se, že auto raději necháme, kde je. Kdo ví, jak bychom hledali místo na jiných parkovištích a dál se dopravíme místním autobusem. Navíc jsme usoudili, že bude příjemnější jet nahoru busem a dolů sejít naučnou stezku pěšky než obráceně, drápat se pěcha do kopce a z kopce se vézt. 😊 Když jsme pak viděli všechny ty funící lidi, šplhající se do kopce, věděli jsme, že jsme učinili opravdu moudré rozhodnutí. 😉😊

Chvíli jsme počkali na ten správný bus a pak se natlačili dovnitř. Ale jde vidět stejně jako v Zionu, že Amíci moc často nejezdí „mastnou tyčí“ (slangový výraz pro MHD 😁), protože pro ně je bus plný ve chvíli, kdy jsou obsazený místa k sezení. Na stání a ještě namačkaní na sardinky jak v 7 ráno v jedničce z Hlaváku, je opravdu neužije. 😉 My samozřejmě stáli a byla jsem ráda, protože řidič měl nějakou dobrodružnou povahu a ty serpentýny řezal, jak kdyby nás ukradl. Takže mi za chvíli začalo být docela šoufl 😷 a ve stoje se to člověku překonává přece jen trochu líp než vsedě. Naštěstí jsme nejeli moc daleko, tak jsem to zvládla bez blinkání.

Na horní zastávce opět byly výstražné cedule, že při procházce po stezce si lidi mají dávat pozor na medvědy (konkrétně baribaly) a tentokrát dokonce i pumy. Aaaach jo. Snad budou mít dneska volno, na nějaké běžecké výkony se zrovna necítím. 😉 Naštěstí jsme nezahlédli ani chlup, a kdybych na netu neviděla video, jak se hned vedle chodníčku plnýho lidí prochází medvěd (na tom stejným místě, jako jsme byli), začala bych si opravdu myslet, že jen zbytečně straší turisty a žádný šelmy se tam nevyskytují. 😊

Vycházka to byla krásná. Svěží vzduch, akurátní teplota, upravený chodníček a my obklopení těmi obry. Fakt super. Kromě jednotlivých stromů jsme viděli některé dvojité a dokonce i trojité. To už je pak opravdu jak panelák. Na rebely jsme vlezli i za zábradlí, ale ty fotky s ohořelýma jedincema jsme prostě museli mít. 😉 A taky s těma mega šiškama. Který, jak jsem se pak dozvěděla, nejsou ze sekvojí, ale z borovic (Sugar Pines).

Strom s peelingem. 😄

Velikán zespodu.

Obří šišky

Dvojčátka

Trojčátka

A ještě jednou beze mě

Óóóbr

Došli jsme až k největšímu stromu, který se jmenuje General Sherman. Na výšku má něco kolem 84m, průměr kmene u paty stromu je 11m, ve výšce 60m je průměr kmene ještě úctyhodných 5,3m a váží cca 1 900 000kg. 😮 Jako fakt huuuustý. Generál je jako jeden z mála stromů za plotem, aby ho turisti nezničili. Najdou se totiž i chytráci, který nenapadne nic lepšího než do kůry rýt srdíčka, iniciály a apod. A když by to tak udělal každej, že by se podepsal na největší strom na světě, asi by chudák dlouho nevydržel.

Takhle na fotce ani nevypadá tak velikej, co? 😉

Kromě největšího stromu je blízko ještě ukázka řezu jednoho spadlého sekvojovce. I když jsem rozpažila, co to dá, stejně mi ještě na každou stranu dobrej metr chyběl. A to zdaleka nebyl jeden z těch větších kusů. Taky jsme se prošli přímo stromem, kdy je cestička udělaná přímo pod jedním spadlým a vyřízli v něm díru, aby se jím dalo procházet.

No, možná i víc než metr.

Průchod kmenem

Na dnešek jsme měli naplánovaný ještě národní park Kings Canyon a v Seqouia NP už jsme vše viděli, tak jsme naskočili do auta a jeli dál. Parky na sebe navazují, jeli jsme ještě kus cesty kolem sekvojí a párkrát jsme neodolali a znovu fotili a obdivovali. 😊 Většina lidí už se do Kings Canyonu ani nevydá, takže cesty, odpočívadla a parkoviště byly krásně prázdné.

Ještě pár sekvojí

Nemůžeme se odtrhnout

Kings Canyon NP je park na jihu pohoří Sierra Nevada a můžete se tady kochat krásnýma vyhlídkama na kaňony, jezera, skály a lesy. Na některých místech jsme byli úplně sami, až jsem se zase začala obávat medvědů a pum. Ale jinak to mám moc ráda, když nikde nikdo není a ticho přeruší maximálně nějaký ptáček. Fakt nádhera, úplný balzám na duši. 💗 Na trochu větší skupiny lidí jsme narazili, až už jsme vyjížděli z parku. U jednoho jezera bylo kempoviště a stovky hlavně Mexíků si tady užívalo volný den. Takže raději rychle pryč. 😉

Kings Canyon

Ticho, klid, krásné výhledy.

Nikde nikdo, jen my. 😊

Kaňon

Akorát že to zase až tak rychle nešlo, protože nejen, že jsme byli od hotelu docela štreku, ale ještě jsme se ztratili. 😉 Jeli jsme si krásně po hlavní a pak jsme usoudili, že to vezmeme zkratkou, že ta naplánovaná cesta je nuda. 😎 To jsme si ale dali. Jeli jsme myslím tak minimálně o hodinu dýl a občas jsme se dostali do míst, kde pro místní lidi bylo projíždějící auto velkou atrakcí, a s nepřátelským pohledem nás sledovali, co tam jako chceme. Párkrát jsme se i museli otočit, vrátit a zkusit druhou odbočku, protože cesta najednou končila třeba v sadu nebo u někoho na dvorku. A proč jsme se nevrátili zpátky až na tu hlavní? Protože jsme si říkali, že už jsme dost daleko a vracet se nemá cenu. 😉 Takže jsme pořád jeli dál a dál a nestačili se divit. Jednu chvíli jsme se lekli, že už jsme v Mexiku. 😉 Projížděli jsme totiž čistě mexickou vesnicí s čistě mexickým obyvatelstvem, mexickými domečky, mexickými nápisy a se slepicema běhajícíma po ulici. 😄 Ne, ty slepice jsem si vymyslela, ale jinak to opravdu bylo jak na mexickém venkově. Asi se tam usadila nějaká větší komunita pracovníků z okolních sadů se svýma rodinama. Nakonec jsme se naštěstí našli, najeli zase na hlavní silnici a žádný další zkratky už jsme radši nehledali.

Další den bylo naším cílem dojet do Sacramenta, tam se ubytovat, abychom to měli druhý den do San Francisca už jen kousek. Bydlet přímo tam jsme nechtěli, protože je to drahý jak prase. Aby to ale nebyl jen takovej suchej pětihodinovej přejezd, vydali jsme se k Hwy 1, neboli k silnici vedoucí po západním pobřeží celé Kalifornie. Ještě než jsme se na ni dostali projížděli jsme opět kolem sadů střídajících se s těžebníma věžema. O kousek dál jsme míjeli i vinařské městečko. Skoro jako Hrušovany. 😉

Po jedné špatné odbočce, jsme se konečně dostali k pobřeží. Měli jsme sebou i plavky, protože jsme si říkali, že bysme se mohli i vykoupat. Ale na to, že byl červen, tak byla děsná kosa, vál severák jak v Rusku a voda byla ledová, že by nám umrzlo cokoliv, co bysme do ní strčili. 😉😄 Tak jsme se aspoň prošli po pláži, pozorovali racky, hledali mušličky a zkoumali jakési podivné živočichy přicucnuté ke skále.

Na pláži

Nápis samozřejmě nesmí chybět

Bez mikiny by se to nedalo.

Divný živočich, asi z vesmíru. 😲

I když byla kosa, tak tam bylo moc krásně.

Na skále

O kousek dál jsme viděli spousty lidí, plné parkoviště, tak jsme si řekli, proč ne. A ještěže jsme tam zajeli. Byla to totiž pláž plná rypoušů sloních. 😮 Bylo jich tam aspoň 300, možná i víc. Viděli jsme je krásně zblízka, i když byli za plotem. Oni tam totiž bydlí trvale, už je to něco jako rezervace, tak jim to tam oplotili, aby je lidi neobtěžovali. Dokonce tam byl i ranger, co odpovídal na otázky a nesměly chybět ani tabule se všema možnýma informacema o rypouších. Jediný, co nebylo až tak báječný, byl děsnej smrad. Praštil nás přes nos, hned jak jsme vylezli za auta. Já nejsem žádná fajnovka, ale toto byla teda síla. Velká koncentrace tolika rypoušů na jednom místě vydá smradu tak za 3 kravíny dohromady. 😄

Rypoušové teda zrovna moc akční zvířata nejsou, většinu dne jenom leží na pláži a nahřívají se. Občas ale udělají i nějakou aktivitu, takže jsme je vydrželi pozorovat asi hodinu. Třeba si na sebe ploutvema hážou písek, nebo se odslimáčí lehnout si na jiné místo, případně do vody. Ve vodě už jsou pohyblivější, plavou jak za mlada. A docela často se v té vodě i rvou. Jak je někde víc samců pohromadě, nikdy to nedělá dobrotu. 😉 Občas ty jejich rvačky vypadaly fakt hrůzostrašně, protože do sebe jdou se vší vzteklostí a snaží se toho druhýho pokousat. Naštěstí to vždycky jeden vzdal, takže to pokaždý dopadlo dobře. 😊

Támhle rypouš vzadu se hlásí. 😄

Rypoušové v pozadí, má kebule v popředí. 😄

Rvačkáááá. 😲

Občas se hýbnou.

Ani se mi od tama nechtělo odjet, ale čekala nás ještě dlouhá cesta. Ale abych pravdu řekla, kdybych měla jet znovu, asi bych cestu po Hwy 1 vynechala. Jako občas jsme viděli pěkný výhledy, ale nevím, jestli to za to stálo. Nejhorší totiž je, že jak sem vjedete, musíte jet minimálně 3 hodiny, abyste mohli sjet na nějakou další silnici, nebo se otočit. Není úniku. Z jedné strany máte sráz k oceánu a z druhé strany jakési kopce. Jeden pruh tam, druhý zpět, klikatá, úzká silnička, skoro jako Road to Hana na Havaji. 😨 Občas je i jeden z pruhů uzavřený, protože se buď sype skála na silnicu, nebo na druhý straně se sype silnica dolů. To jsem se vždycky bála, protože za zatáčku nevidíte a nevíte, jestli do protisměru zrovna něco nepojede.

Bruce byl s námi obdivovat panorámata.

Výhledy tam byly pěkný,...

...ale ta cesta byla trochu moc dlouhá a dobrodružná.

Párkrát po cestě je menší záliv na parkování, aby se dal oceán okouknout i jinak než z auta, ale žádné jiné zajímavosti zde nepotkáte. A co je ještě dost challenge, za celou tu štreku potkáte jen jeden záchod, a to ho ještě musíte hledat, jak v nějaké bojové hře. 😲 Já už měla docela akutní potřebu a Péťa by taky nepohrdnul. Proč jsme nešli někam za keříček, říkáte si. Jenže to by tam nějaký musel být. Když z jedné strany máte skálu a z druhé sráz, moc možností není. A na těch odpočívadlech vždycky bylo plno lidí, takže to taky nepřicházelo v úvahu. Takže když jsme uviděli cedulku WC, oba jsme zajásali. Jenže ať jsme hledali, jak chtěli, nikde jsme žádný záchod neviděli. No nic, dál to nevydržím, tady jsou aspoň nějaký stromy, zajdeme kousek dál a budeme se navzájem krýt. Tak jsme šli asi půl kilometru vyšlapanou stezičkou dolů směrem k oceánu a najednou tadááááá. Dvě Toi Toi budky. 😁 Tak tady bych je vážně nehledala. Uf, už jsme měli namále. 😌

Hledáme záchod.

To je úleva, našli jsme ho. 😅

Když se to tak vezme, byla tahle záchodová bojovka asi nejzajímavější věcí na celé vyhlídkové silnici. Jo a vlastně ještě požár, protože jednu chvíli jsme projížděli hustým mračnem dýmu a o kousek dál byly ohořelý stráně. Tak to bylo taky docela dobrodružný. Pak už jsme se ale nemohli dočkat, až bude nějaká odbočka pryč odsud. Konečně jsme se dočkali a dál už jsme si frčeli zase po normálních silnicích až do Sacramenta.

Hóóóřííí

A tady už ne.

Tady jsme si prvně zašli na jídlo tradičně do Pandy a pak se jeli ubytovat do hotelu. Recepční se chtěl blýsknout, takže když se ptal, odkud jsme (máte kjůt přízvuk 😉) a my mu řekli ČR, tak říká „jo aha, to je v Rusku, že?“. 😒 Grrrr. Ach jo, kolikrát jsme tohle jen slyšeli. 😬 Jako je nám jasný, že ČR je malá země, ale my většinou ještě napovídáme – blízko Německa, v Evropě – ale ani tak to nestačí. Zkrátka, kdo není z Kanady nebo Mexika, žije v Rusku. 😉 Kromě nás na recepci čekaly ještě 4 ženský, vypadaly všechny jak mužatky a měli trička Gay Parade. 👬 👭 Pak jsme zjistili, že v San Franciscu se konal průvod, ale naštěstí už skončil. Jako ne že bych proti nim něco měla, spíš jsem si říkala, aby kvůli průvodu nebyly zavřený místa, kam chceme jít, přeplněný parkoviště, zácpy a podobně.

Ještě nebylo tak pozdě, tak jsme se jeli podívat do centra města. Přišlo mi, že nás po cestě vyfotil rychlostní radar, ale dodneška nic nepřišlo, tak to asi bude cajk. 😉 Parkování jsme našli v pohodě hned u místního parlamentu, přece jen už bylo po šesté večer, a to už se nezasedá ani v Americe. Sacramento je hlavní město Kalifornie (kdo by to byl řekl, že to není něco známějšího, třeba Los Angeles nebo tak, ale nějaký Sacramento 😉), takže tady sídlí i ten parlament. Budova se jmenuje California State Capitol a na americké poměry je moc hezká. Taková trochu evropská. 😊 Kolem je park se sochami, různými bronzovými rytinami a nádherně upravenou zelení.

California State Capitol

Zepředu s Péťou

Já s rytinou

a se sochou

Ta palma je ale vysoká. 😲

Zahradník se vyřádil. 😊

Všechno jsme kolem dokola prochodili, okoukli a vyfotili a dokonce jsme narazili i na místo činu. 😮 Kousek dál v parku byla uzavřená oblast, obehnaná páskou a plno policajtů. Tak jsme byli vyvalení, jestli se tam stala nějaká vražda nebo něco takovýho. Na netu jsme pak našli, že jsme přijeli asi hodinu po ukončení pochodu nacistů, kteří se před budovou parlamentu střetli se svými odpůrci. A nedopadlo to moc dobře, protože na místě skončilo asi 7 pobodaných lidí. 😲 Jako fakt hustý. Ještěže jsme nepřijeli dřív a k ničemu se nepřimotali. Pak už se začalo stmívat a do parku se začali stahovat bezdomovci, tak jsme raději jeli na hotel nabrat síly na zítřejší výlet.