Řiď, ať jedeš líp!

(4.5.2015 Phoenix, 29°C, jasno)

Touto hláškou z Tele Tele se hrdě hlásím mezi řidiče. 😎 Řidičák sice mám už od 18-ti, ale řídila jsem všehovšudy 8x a byl to pro všechny zúčastněné velký zážitek. Mí spolujezdci mají možná do dneška divoké sny a marně přemýšlí, jak je možný, že jsem ten řidičák dostala. 😈 Ale tomu je od našeho výletu do Petrified Forest NP konec. Stačilo odhalit, v čem je chyba. Ano, správně. Je to autem.😉

No, možná ne tak docela. Nejde o to, že bych se třeba bála provozu nebo toho, že se vybouráme. Já jsem totiž nikdy neuměla dělat každou rukou něco jiného, např. se jednou rukou plácat po hlavě a druhou hladit po břichu. Nebo když jsme se do hudebky na základce měli naučit jednou rukou luskat čtvrtkovej a zároveň druhou rukou třetinovej takt, tak jsem dostala jedničku. Ale jen proto, že jsem se to naučila zpaměti, kdy má která ruka být dole a která nahoře. Takže jednou rukou točit volantem a druhou řadit, k tomu přidejte nohy (spojka, brzda, plyn) a ještě nějaký další blbosti, jako blinkry, ručka, stěrače, okolní provoz,….. 😉 Katastrofa veliká. Prostě jsem to nestíhala. Rozjet se do kopce a ještě doleva dávat přednost protijedoucím, nesplnitelné.

Dodneška strašně ráda vzpomínám na jednu z mých osmi jízd, jak jsme jeli z diskotéky. Já jediná nepila, tak jsem řídila. Ale po svém. Musel mi řadit švagr, protože jsem to opět nestíhala. Vždycky řekl „Mezera“ (protože si v opojení nemohl vzpomenout na slovo spojka), já šlápla spojku, ruce pořád na volantu a on zařadil. Jo, to byly časy, když jsme jezdili na diskošky, viď Ondro?😁

Postupem let mě to docela štvalo, že jsem taková nemožná, ale prostě jsem se neodhodlala. Vždycky když jsem potřebovala, tak se nakonec našel někdo, kdo mě odvezl. Případně to vždycky jistil vlak/autobus. Takže mě nic doopravdy nenutilo jezdit. Ale pak jsme přijeli sem do USA a já viděla, kdo všechno tady řídí a v pohodě to zvládá. V Arizoně se může jezdit už od 14 za dohledu dospělé osoby, takže běžně potkáte malý usmrkaný děcko, co řídí truck. Nebo naopak vám na dálnici natrhne pr.el osmdesátiletá babča. 😮 Takže jsem si řekla, že přece nejsem takový máslo, abych to nezvládla, když oni jo.

A tady se dostáváme k tomu, že je chyba v autě. Správně. Vyhrávají ti, kdo poznali, že řešením je automat.Řeknu vám, to je teda věc. V Americe na to přišli už dávno. Nechápu, proč Češi pořád tak lpí na manuálech, když je to tak strašně zbytečný. S automatem to auto jede v podstatě samo. I do toho zpropadenýho kopce. Když ještě přidáte tempomat a kameru na couvání, je ze mě řidič.😊

Chtěla jsem se tady naučit řídit, protože některý výlety jsou na poměrně větší vzdálenosti a odřídit to v jednom člověku, je nemyslitelné i nebezpečné. Tak abych mohla Péťu střídat. Takže když se nám v tom Petrifiedu naskytlo úplně prázdný odpočívadlo, tak jsem za to odhodlaně skočila a šlo mi to, tak jsem celý park řídila já. 😊 Jsem na sebe pyšná a Péťa prý taky a taky taťka. Takže až přijedeme domů, tak si koupíme automata s couvací kamerou.👍

Péťu musím pochválit, že se vůbec nebál, nebyl na mě ošklivej a trpělivě mi radil. 😚 Taky na začátku tvrdil, že budu řídit jen občas, když bude chtít vystřídat na odpočinek. Že by si připadal jak podpantofláč, kdybych řídila třeba na nákupy nebo tak. Ale hned po dvou jízdách se mu to zalíbilo a spíš mě přemlouvá, abych řídila já a on nemusel. 😊 Tak snad nás nezabiju nebo nenabořím to krásný auto z půjčovny. Naštěstí je pojištěný.😉

Tady to všechno začalo

Úplně mi to na tom místě řidiče sluší, že? 😉

Pekelné soustředění a na tachecu 30 😁