Petrified Forest National Park

(1.5.2015 Phoenix, 38°C, jasno)

Minulou sobotu jsme se vydali na první větší výlet. Aby tady člověk něco viděl, musí jet hoooooodně daleko. My jsme konkrétně jeli do Petrfied Forest NP, který je od Phoenixu cca 260 mil (418km). Abychom tam přijeli v rozumnou hodinu, vstávali jsme už v 6. Ouvej, ouvej. 😫 I v sobotu vstávat v šest je opravdu bolestivé. Hlavně pro Péťu. 😉 Já jsem skřivan, mě to až tak nevadí, a proto jsem byla přesně podle domluvy v 7:00 nachystaná. Péťa je ale výprava (horší než ženská 😊 ), takže jsme vyjížděli až v 7:20.

Péťa řídil, já jako vždy navigovala a občerstvovala řidiče. Nejen jídlem a pitím, ale i mým svěžím humorem. 😉 Po asi 40-ti minutách jsme vyjeli z Phoenixu. Phoenix je oproti okolí v ďolíku, takže jsme skoro celou cestu stoupali, a tím se měnila krajina. Nejprve byla vyloženě pouštní – kaktusy, písek, kamení. O kousek dál kaktusy zmizely a nahradily je keře a tráva. Jako další přišly na řadu jehličnatý lesy. No a nakonec jsme projížděli přes obrovskou placku, samá louka a pastvina, bylo vidět strašně daleko. Na tyhle rovný výhledy je ale prý expert stát Montana. Tohle prý bylo jen slabý odvar. Pokud jste někdy viděli western, kde pásli na širých pláních kovbojové dobytek, tak přesně tak to tam vypadalo. A dokonce jsme i viděli 3 kovboje na koních, jak hnali stádo černých kraviček. 😊 Jiný zvířátka jsme neviděli, i když značky u silnice slibovaly jeleny a losy a pumy.

U vstupní cedule

Ke konci cesty jsme asi 20 mil jeli po slavné Route 66. To mě teda dost zklamalo, protože s představou romantické cesty nejlíp na Hárlejovi, nemá vůbec nic společného. Prostě úplně normální dálnice, jako všude jinde. Dva proudy tam, dva zpátky, plná kamionů, který navíc jedou jak kok.ti. 😠 Jako zlatý český kamioňáci. Tady bylo naprostý standard, že jsme byli pár metrů od něj, začali jsme předjíždět a on vyjel a začal šnečí rychlostí předjíždět kamion před sebou. Fakt jak naschvál. Kdyby 5 vteřin počkal, tak jsme pryč a pak ať si předjíždí třeba hodinu. Poprvý jsme nadávali, co jsme to potkali za exota, ale za další cestu se nám to přihodilo ještě asi 20x, takže prostě se to tady tak dělá pořád. 😦

Panorámata v Painted Desert

Do parku jsme trefili bez obtíží a šli si do suvenýrů koupit magnetku na ledničku. Ptali se nás, odkud jsme, že máme takový zvláštní jazyk. Tak jsme řekli, že Czech Republic a přechytralá paní říká „jo aha, to je v Rusku, takže mluvíte rusky“. 😧 Už by jim měl jednou pro vždy někdo vysvětlit, že ČR a Čečensko jsou podstatně jiný státy. U brány jsme si ještě koupili roční pas za 80 dolarů pro vstup do všech národních parků a vyrazili jsme obdivovat krásy.

Názorná ukázka, proč se to tady jmenuje Painted Desert

Petrified Forest NP je náhorní plošina pouštního typu. Jsou zde pěkně zbarvené, geologicky vrstvené vrchy a pahorky (to jsem vyčetla na Wiki 😉 ), bývalá indiánská vesnice, vytesaný obrázky ve skalách od původních obyvatel. Největším lákadlem jsou ale zkamenělé stromy. Dřív tam byl totiž prales, stromy uhnily, spadly do močálu, pak se do toho zamíchala sopka, nedostatek kyslíku, křemičitá voda, pohyb tektonických desek, stoupání a klesání vody a je z toho zkamenělý strom. 😊 Fakt paráda. Z dálky to vypadá jako normální spadlý kmen i s kůrou, jen trochu barevnější, ale je to normálka šutr. Příroda je fakt hustá.

Krásný exemplář 😊

Protože ještě pořád nejsme dobrodruzi, zvolili jsme americký typ výletu – trails. Dojet autem k viewpointu, pokochat se, vyfotit, maximálně pár set metrů projít po chodníčku (to je ten trail), nasednout do auta a jet na další místo. Hiking není nic pro nás. Někde se trmácet s batohama, přespávat v divočině ve stanu se štírama a tarantulema. Brrrrr. I tak jsme viděli všechno, co jsme vidět chtěli. A na odpočívadle jsme krmili havrana koblížkem. Tak snad nechcípne, abychom ho neměli na svědomí. 😉 Jo a taky jsme se rozhodli, že karavan si na žádný výlet půjčovat nebudeme, protože jak si sebou vozí to kadění, tak se kolem nich na parkovišti vždycky linul pěknej smrádek. 😕 Fuj.

King of World na jednom trailu 😄

Celý park jsme projeli za asi 6 hodin. Ještě jsme navštívili muzeum a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Asi v půlce jsme vjeli do obrovský bouřky a pak pršelo až skoro do Phoenixu. Místy to bylo docela o strach, protože byla fakt velká průtrž. I když jsme stírali na maximum, bylo prd vidět. Naštěstí je Péťa dobrý řidič a bezpečně nás dovezl domů.😊

Posezení na zkamenělině