Los Angeles – pondělí (pláž, Battleship IOWA, cesta domů)

(15.6.2015 Phoenix, 43°C, jasno)

Pondělí byl náš poslední den v LA. Byl zrovna svátek Memorial Day. Měli jsme v plánu ještě Battleship IOWA – válečnou loď, která teď slouží jako muzeum a pláž v Santa Monice. Nejznámější pláž v LA. Byl zde objeven do filmu např. Arnold Schwarzenegger, když cvičil v místní venkovní posilovně. Nebo můžete znát třeba molo s Ruským kolem.

Ráno jsme se odhlásili z hotelu, naložili všechno do auta a vydali se na cestu. Mě teda ještě zarazil účet na 199 dolarů za tu jednu noc, říkali nám přece 119. Ale Péťa řekl, že už jim na to sere a že už se s nikým dohadovat nebude. Já už byla radši zticha, protože celá ta lapálie s ubytováním ho zjevně stále nenechávala klidným.😉

Najeli jsme na silnici 1 a jeli podél pobřeží. Z auta jsme viděli oceán a pláže a spoustu surfařů, tak jsme se dohodli, že zastavíme a omrkneme to. Našli jsme jedno z posledních parkovacích míst, zaplatili 1,5 dolaru (to vyšlo zhruba na hodinu a půl) a vydali se na pláž. Člověk nesmí podlehnout a zajet hned na první parkoviště, kde chtějí dolarů 15, vydřiduši. Měli jsme to štěstí, že jsme zastavili u „psí pláže“. Tj. kus pláže, kde je umožněno být s pejskem. Lidi toho hodně využívali, takže pejsků tam bylo spousta. 😊Úplně se mi zastesklo po Alfičce, určitě by se jí to taky líbilo. Dováděli ve vlnách, aportovali míčky, hrabali v písku, hráli si spolu. Bylo to mooooc roztomilé. Trochu nesvá jsem se jen cítila, když mě do hry chtěli zapojit dva obří dobrmani, ale naštěstí byli dobře vychovaní a nesežrali mě.😌

Na psí pláži

Hotovej Bejvoč 😎

Kosa jak sviňa, víc se namáčet nebudeme

Radši si odrbeme paty v písku 😉

Procházeli jsme se v písku, brouzdali se do půl lýtek ve vodě, sbírali mušličky a pozorovali surfaře. Na koupání bylo zima, jen asi 18°C a zataženo a voda byla taky ledová. Ale aspoň nohy jsme si vyráchali. Surfařům to moc nešlo, bylo jich tam asi 50, pádlovali rukama, pak přišla vlna, pár se jich postavilo a pak zase hnedka spadli. Žádnou oslnivou jízdu jsme neviděli. Ale vypadalo to, že je to baví i tak.

Čekání na vlnu

Po chvíli Péťa zbystřil a povídá, že jako fuj, že tam jsou krysy. 😱 Já brejlila, ale kloudně nic neviděla. Jen malé chlupaté zvířátko, co tam ožíralo obal od jídla. Tak jsme to přizoomovali, vyfotili a zjistili, že tam bydlí obrovská kolonie syslů. 😊 Bylo jich tam minimálně sto, maličký i vyžraný, lidí se vůbec nebáli. Mají tam udělaný nory a chodbičky a sbírají odpadky.

Miloučký zvířátka

Prošli jsme se i kousek po promenádě, kde nás zaujal domeček, kde na jedněch dveřích bylo napsáno „Restroom“ (tj. záchody) a na druhých „Sex“. Jako hustý. 😲 Jsme si říkali, že asi nechcou, aby jim lidi soul.žili na pláži a pohoršovali ostatní, tak tam mají na to místnost. Zajímalo by mě, jak to tam vypadá, ale jít bych tam nechtěla. Kdoví, co bych tam objevila. 😵 Pak jsme ale rozluštili, že to byl jen fórek nějakýho vtipálka, protože původně na těch dveřích byla cedulka „Unisex“ a někdo to „uni“ odškrábal. Kdo ví, kolik lidí se nechalo nachytat a šli tam provádět čuňárny. 😄

Kdyby měl náhodou někdo zájem 😄

Už se nám krátil zaplacený čas, tak jsme se otočili a šupajdili zpátky k autu. Hurá na Battleship. Kdybych věděla, co nás čeká, tak by nás tam nikdo nedostal. Po cestě jsme dvakrát zabloudili (asi znamení), protože značení v LA je na dvě věci, ale zase jsme se našli a nakonec dorazili na místo. V koloně jsme se posouvali k parkovišti. Jako čekala jsem, že tady bude hodně lidí, když je ten svátek, ale že až tolik… 😕

Ještě netušíme, co nás čeká

Místo jsme ale našli v pohodě a šli k lodi. Lístky jsme měli opět koupený předem (jeden za 16 dolarů), tak jsme doufali, že ta dlouhá fronta je pro ty, co lístek nemají. Ale chyba lávky, dědula nás nasměroval přímo do ní. 😒 Že to je fronta právě těch, co lístek mají z netu. Ještě pořád jsem byla celkem v klidu, ale fronta moc nelezla a navíc jsme zjistili, že přednostně pouští ty, co lístek kupují až na místě. Takže někdo přijel třeba půl hodiny po nás a na prohlídku se dostal ještě o půl hodiny dřív než my! Jako ríly?!?!?! 😦 Přesně opačně než všude jinde a dost nelogicky. Takže naše fronta se v podstatě nehýbala, ale oni chodili rovnou. 😬 Byli jsme z toho docela vzteklí, ale vypadalo, že jsme jediný, komu to vadí. Amíci jsou jak ovce, prostě to tak je, tak co by se s tím rozčilovali. Sice je to nespravedlivý, ale to přece nevadí. Grrrrrrrrr. 😠

Konečně jsme se po hodině dostali na palubu a tu nás čekalo další nemilé překvapení. Jojo, ještě to nebylo všechno. 😉 Zjistili jsme, že i prohlídka je formou „fronty“. Mysleli, jsme, že si to projdeme, prohlídneme a za půl hodiny budeme venku. Ale šeredně jsme se spletli. 😭 Navíc to byla jednosměrná prohlídka, jak se člověk jednou zařadil, už se nedalo uniknout a muselo se postupovat stále dál. Ale kdyby se aspoň postupovalo. Pořád jsme stáli jak kok.ti, nic zajímavýho k vidění. Trubky, kabely, šedá barva. V celé lodi bylo zajímavé jen kapitánská kajuta, kuchyně, koupelny a řídící můstek. Jinak nic. Děs a hrůza. 😨 Myslela jsem, že umřu. To si snad někdo dělá pr.el. Kdyby kolem neprojížděla obrovská nákladní loď a neparkovala do doků, což byly jediné zábavné okamžiky, asi bych fakt zešílela. Když jsem viděla, jak se ta fronta táhne v několika otočkách přes celou loď nahoru a dolu, tak mě opravdu bylo do breku. 😭 A lidi opět úplně v klidu, kam by se hnali, jsou přece na príma výletě, ne? Ráda bych věděla, proč to šlo tak pomalu, protože k vidění toho opravdu moc nebylo. Ale když jsem slyšela dva dědouše, zřejmě nějaký veterány, jak se rozplývali nad tím, že tyhle tři prkna v podlaze jsou kolmo, zatímco všechny ostatní rovně, tak mi to bylo jasný. Jsou to všechno psychopati. 😷

Tady ještě vypadám klidně 😉

V pozadí vidíte kousek fronty

Tady už moc klidně nevypadám 😄

Po dvou hodinách naše zoufalství dosahovalo vrcholu. Podle délky fronty to vypadalo ještě tak na další hodinu. Už jsme přemýšleli, že asi budeme muset skočit do vody a prostě odplavat, jinak tam zestárneme a umřeme. Naštěstí jsme zahlédli schody dolů. Sice byly zapáskovaný, ale to nám bylo úplně a zdaleka jedno. A mohl by si někdo zkusit nás poslat zpátky. Myslím, že by setkání s mým rozzuřeným já nemusel přežít. 😦 Do auta jsme naskočili v největší zuřivosti a ujížděli co nejrychleji pryč. Ještě hodinu jsme z toho byli v šoku. Takže loď přejmenováváme na Battleshit 💩 a korunujeme na nejhorší zážitek v USA. 👎 Trumfnul i trable s ubytováním.

Díky tomu, že jsme na lodi neplánovaně strávili o několik hodin víc, už nám nezbýval čas na tu Santa Monicu. Ale protože jsme pláž viděli už dopoledne, tak nám to moc nevadilo. Vyrazili jsme směr Phoenix a byli rádi, že LA opouštíme. 😌 Po vyjetí z jeho centrální části jsme si v protějším směru všimli kolony a koukali a koukali a pořád nekončila. Týýýýý brďo. 😲 Tak takovou kolonu jsem ještě neviděla. Stály všechny 4 pruhy a odhadem to bylo asi na 25 mil. 😲 No potěš koště, to tam budou stát tak tři dny. Docela jsem je litovala. Jak tam člověk jednou najel, už nebylo úniku. Tipovali jsme to na nějakou větší nehodu. Druhý den jsem to hledala na netu a našla jsem pouze lakonickou zprávu, že před Los Angeles byla včera zácpa způsobená běžným zvýšením provozu kvůli volnému dnu. 😲 No jestli tohle je v LA normální… Nás nic takovýho naštěstí nepotkalo a v pořádku a bez komplikací jsme v deset večer dorazili domů. Rádi, že bydlíme v Phoenixu. 😊

Kolona v protisměru a "větrné mlýny"