Blog pro rodinu a přátele, aby si mohli číst, co zažíváme.


Los Angeles - sobota (Chodník slávy, nápis Hollywood, 2x muzeum)



(7.6.2015 Phoenix, 33°C, jasno)

Až budu mít v kapse peněz jak želez, ou peněz jak želez, zajedu si lodí do Los Angeles, ou do Los Angeles. 🎶Tahle písnička z Básníků mě pořád jela v hlavě od té doby, co jsme se rozhodli vyrazit na výlet právě do Los Angeles. Amící slavili Memorial Day (Den obětí války), což nám přineslo volné pondělí a tím pádem prodloužený víkend. Nejeli jsme lodí, ale samozřejmě autem a s těma penězama jak železama, to taky nebude až tak horký.😉

Týden dopředu jsem plánovala a hledala a chystala, abychom v sobotu brzy ráno mohli vyrazit. Vstávali jsme v 5. Ouvej ouvej. 😪 Takže „už“ v 6:30 jsme vyjížděli. Nevím, jak je to možný, ale ať se snažíme sebevíc, nikdy se nám nepodaří vypravit dřív než za hodinu a půl. 😕 A to už jsme byli sbalený. Zpočátku řídil Péťa, pak jsme se na jednom odpočívadle vyměnili a řídila jsem já. Celkem mi to šlo. Jen jednou mě málem vytlačil kamion do příkopy, když jsem ho zrovna předjížděla. Prostě se rozhodl, že teď bude předjíždět on. A že je vedle něho auto? Prosím vás, taková maličkost ho přece nerozhází. Tak jsem na to vyděšeně šlápla, auto zařvalo jak závodnička, během dvou vteřin jsem zrychlila ze 70 na 90 mil v hodině (145 km/h) a zachránila nám tak život. Jak už jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, kamioňáci jsou tady neskutečně bezohlední. 😦 Další cesta už se obešla bez komplikací. Asi 100 mil od LA už zase řídil Péťa, protože doprava zhoustla a fičelo se v šesti pruzích. Což už jsem nezvládala.

Odpočívadlo ještě v Arizoně
Už doma jsme se rozhodli, že se nebudeme snažit zajet autem přímo do centra. LA je totiž známé pro neustálé zácpy a taky předražené parkování. To vás může na některých místech blízko Hollywoodu přijít třeba na 15-20 dolarů za hodinu. 😲 Proto jsme zaparkovali na kraji LA, v Pasadeně (zde se odehrává seriál The Big Bang Theory 😊), a vydali se na metro. No, nebyla to zrovna nejhezčí a nejbezpečnější část města, takže jsme si umínili, že se musíme dostat zpátky ještě za světla.😉

Koupili jsme si každý za 7 dolarů jízdenku a vyrazili vstříc dobrodružství. Metrem jeli docela normální lidi. I pár exotů, co si třeba zpívají nebo povídají sami se sebou. 😄 Ale žádný vyložený feťák nebo výtržník. Hned na druhé lince nás kontrolovali revizoři. Za ty dva dny ještě 3x. Mají to dost pod palcem. Myslím, že se moc lidí bez jízdenky neodváží, protože revizoři jsou na každém kroku a pokuta je 250 dolarů. V centru jsme byli asi za 40 minut a při pohledu na dopravu na Hollywood bulváru jsme byli rádi, že jsme zvolili metro. Auta se sunuly po centimetrech, občas na zelenou neprojelo ani jedno, lidi skáčou do silnice. Docela zmatek.

A jsme tady! Konečně vidíme ten Chodník slávy. Nebo vlastně ani moc nevidíme, protože je na něm asi milion lidí, plus pouliční umělci, lidi v kostýmech, kteří chtějí za fotku s vámi peníze, lidi rozdávající CD, lákači do různých obchodů a muzeí. Do toho obrovský stan Max Factor přes celý chodník s nějakou show o líčení a děsně přeřvanou hudbou. Tady je nutnost vlézt do silnice a nechat se přejet, jinudy se jít nedá. Divím se, že můžou zatarasit celý chodník, u nás by na to asi povolení nedostali. Ale show je show.

Vymotáme se z davu a zalezeme do boční ulice, kde chceme navštívit Hollywood Museum. Koupíme lístky za 15 dolarů pro jednoho. Paní je nadšená, že jsme z ČR, prý tam ještě nikoho odtud neměla. 😊 Je to docela pěkné, mají tady pokoje věnované hvězdám podle barvy vlasů – blondýny, brunety, zrzky,… V každém jsou jejich fotky, líčidla, šaty, boty, rekvizity. Ve sklepě muzea je strašidelná výstava včetně cely Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek. Naštěstí na mě nic nevyskočí, ale celou dobu jsem připravená. Ve vrchním patře jsou kostýmy a rekvizity z dalších filmů. Dokonce i pár z Harryho Pottera. 👍

S kostýmy z Harryho Pottera
Jako další cíl máme voskové muzeum Madame Tussauds. Musíme se ale zase přebrodit milionem lidí na chodníku. Lístky (21 dolarů každý) jsem naštěstí koupila předem na internetu, čímž si ušetříme pekelně dlouhou frontu. A taky penízky. Na místě stojí každý o 9 dolarů víc. 😲 Muzeum je vážně super! 👍 Pokud někdo pojedete do LA, rozhodně doporučuji nevynechat. Figurín jsou tři patra a jsou jako živý. Kolikrát jsem si spletla figurínu s návštěvníkem (Péťo uhni, ten pán fotí… ale nějak dlouho. Aha, je to figurína. 😄). I naopak, když návštěvník třeba dýl stál a prohlížel si, tak jsem myslela, že je to figurína a hledala cedulku, kdo že to vlastně je. 😁 Vyřádíme se do sytosti. S figurínama je možné se fotit, jen se jim nesmí sahat na vlasy a na obličej. Vyfotíme se svými oblíbenci. Já třeba s Taylor Swift nebo s Robertem Pattinsonem (Edward ze Stmívání 😚), Péťa třeba s Kmotrem nebo s Clintem Eastwoodem. Dávám 10 bodů z deseti. Jako fakt super. Na konci jsem přišla na to, proč vypadají tak živě. Oni totiž mají strašně realisticky udělaný oči, úplně jak kdyby se na vás dívali.

Dej mi pusinku, Roberte. 😁
Slavný doprovod
A můžou rovnou na Oskary
Pomóóóc!!!
Jako v pravěku, přetáhnout kyjem po hlavě...
...a odtáhnout do jeskyně.
Drsný jak šmirgl 😎
Schůzka mafiánů, nerušit!
Očividně se mu můj zpěv líbí.
Jako každý návštěvník v LA jsme chtěli fotku s nápisem Holywood. Protože se k němu ale nedá legálně dostat (skákali jim tam sebevrazi a ničili ho vandalové, tak celé okolí oplotili a uzavřeli), musí člověku stačit foto z dálky. Nejsme fanatici, abychom se snažili dojet co nejblíž a nechat si odtáhnout auto, tak jsme se vyfotili na vyhlídce v nákupním centru přímo u Chodníku slávy, kde mám hlavu přes celou fotku a nápis má asi půl centimetru. 😄 Ale je tam. 😂

Fakt je tam 😉
Po cestě na metro jsme ještě vyfotili pár hvězd na chodníku. Ale až o kus dál od centra, kde už nehrozilo ušlapání od davu. Představa, že si člověk třeba lehne nebo klekne k Mickey Mousovi nebo Michaelu Jacksonovi, je úplně nemožná. Za a) by vás ušlapali a za b) je tam dost špína. Celkově je chodník i okolí dost zanedbané. Na to, kolik tam projde turistů a hlavně kolik tam utratí peněz, se o to nikdo moc nestará. Odpadkových košů pomálu, zato hojně bezdomovců, kterým je jedno, že pochc.li zrovna vašeho oblíbence. 😣 Takže být hvězda, tak bych o to asi až tak nestála, aby po mě lidi šlapali, plivali, házeli odpadky,…

Drsňáci sobě 😉
a třídní krásky taky 😁
Cestu metrem jsme opět zvládli v pohodě a k autu se dostali ještě za světla. Ale těsně. 😌 Cesta z parkoviště k hotelu byla ještě asi na hodinu a půl. V Jack in the Box jsme si koupili k večeři burgery a fičeli z posledních sil. Už jsme se strašně těšili, jak se vykoupeme, zdlábneme véču a natáhneme se. Ale čekalo nás jedno velké překvapení. 😱

2 komentáře:

  1. Tý jo, tak to už seš kaňour, jezdit 145 km/hod. Nejvíc mě rozesmálo: „Péťo, uhni, ten pán fotí...“ Téda, Edwarda ti závidím, je krásnej, taky ho mám ráda. Možná by bylo pěkný, kdybys sepsala seznam, co je nejvhodnější navštívit tam nebo tam (třeba i obodovaný jako jsi to bodovala v tomhle článku). Ten černoch je skvělej, ten byl v Podfukářích (ty byly super). Krásné zakončení článku, hned láká k přečtení dalšího.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To byla nutnost, jinak by nás klidně zabil. Takže kaňour je spíš ten kamioňák. :-P
      No a Edward... I když jsem použila všechny svoje balící zbraně, tak zůstal netečný. Takže závidět není co. ;-)

      Vymazat