(30.6.2015 Phoenix, 39°C, jasno)
Péťa úspěšně dokončil první semestr
na akademii (jak jinak 😉) a konečně si mohl vzít dovolenou. Ve hře byla
Havaj, ale tam jezdí každý. 😊 Pak Puerto Rico, Jamajka, Dominikánská
republika a další ostrovy v Karibiku. Tam si ale můžeme zaletět i z Čech.
Takže nakonec zvítězil výlet do Yellowstonu. Kdo ví, jak dlouho ještě vydrží,
než ta sopka na které leží, vybuchne. 😊
Balili jsme se už ve čtvrtek a já
celý pátek chystala a uklízela a pekla, abychom tam nezhynuli hlady. Vyjížděli
jsme už v pátek odpoledne, cesta je daleká. Ale Péťa přišel z práce pozdě
(taky jak jinak 😒), takže místo ve tři jsme jeli až v 5. Jednou ho za ty
pozdní příchody zaškrtím a nikdo se mi ani nebude divit. Cesta byla celkem
klidná. Naštěstí. Protože jsem řídila já. Už jsem úplně profík. 😎 Měli jsme
nový auto – Toyota Prius. Péťa chtěl spát dvě noci v autě, abychom nemuseli
vyjíždět z parku do hotelu a pak zase zpátky, tak bylo v plánu kempovat.
V našem původním Chrysleru na rozdíl od Priusu ale nešla udělat lůžková
úprava.
 |
| Před Mekáčem v Salt Lake City s Prďolou Priusem |
Jela jsem přes celou Arizonu a
zhruba na hranicích s Nevadou jsem to předala Péťovi, protože už jsme se
blížili do Las Vegas a já přece jen ty hustý provozy nemám ještě tak zmáknutý.
První příjemné překvapení byl kojot, který přímo v LV na semafor (!) přecházel
po přechodu pro chodce. Přímo před naším autem. 😄
Šikovný zvířátko, má slušné vychování. Druhé překvapení, tentokrát nepříjemné,
byla zácpa. Zkejsli jsme tam hodinu na šesti mílích a to jen kvůli tomu, že se
zrovna konala nějaká monstr DJ party a přijíždějící návštěvníci zablokovali
celou dálnici. 😟 Jinak jsme si LV moc neprohlíželi, nebyl čas a někdy si sem
zajedeme na víkend. Celí uondaní jsme v 1 v noci dojeli na hotel a
úplně mrtví spali až do rána.
 |
| Hra světel |
Vyráželi jsme hned po snídani.
Ještě jsme nebyli ani v půlce cesty. Projeli jsme celý Utah, v Salt Lake
City si dali k obědu McDonalda a přejeli do Idaha. Na odpočívadle jsme
vystoupili a jéééééééé, to je krása! 😍 Ta vůně – jak v létě v ČR na
louce. Všude tráva a kytky a stromy. A vítr. Krásný svěží vítr. To si člověk
ani neuvědomí, jak mu chybí vítr. V Phoenixu máme jen písek a katusy a
jedovatý tvory, ale tady bylo tak nádherně. 💖
Podél cesty jsme míjeli miliony kraviček 🐄 a koňů 🐎 i s hříbátkama a
telátkama. Taky několik oveček 🐑, oslíků 🐴 a dokonce i lamy a velbloudy 🐫. Chvíli
jsme jeli úplně potichu, jak jsme byli uchvácení tou krásnou přírodou. Jak se
říká, Idaho si získalo kus mého srdce. Pokud bych měla zůstat v Americe natrvalo,
tak jedině tady. 😊
 |
| Příroda v Idahu |
 |
| Kravičky na pastvě |
Na večer už jsme se dostali na
okraj Yellowstonu, projížděli jsme dál na sever nějakou vedlejší cestou. Na
silnici byla cedule „Caution! Bison on the road.“ (Pozor! Bizon na silnici.)
Takových cedulí už jsme ale viděli a nikdy žádný zvíře, takže jsme jim
nevěřili. Ale najednou…. Ha, Mazí, ty vole, támhle je bizon! No do psího
otvoru. Fakt že jo. 😲 Přímo po prostředku silnice si vykračoval pěknej
kousek. Zastavili jsme na krajnici, jak radí příručka, a chtěli čekat, až
odejde. Ale všichni na příručku vesele kašlali, objížděli nás a normálně
projížděli kolem bizona, jak kdyby se nechumelilo. Tak jsme se teda odhodlali,
že projedeme taky. Ale řeknu vám, nebyl to zrovna nejlepší pocit. Byl opravdu
jen asi 30 cm od nás, a když jsme ho míjeli, tak po nás loupnul okem. 😲 Já měla
samozřejmě načtený, jak se bizoni snadno naštvou a pak třeba běží proti autu
jak beran. Nebo že mají v parku na svědomí víc úmrtí než medvědi,
rozpárají lidi rohama. Asi bych neměla tolik číst. 😉 Naštěstí se mu útočit
nechtělo, tak jsme bez újmy projeli a svištěli vesele dál.
 |
| Bizon na silnici |
 |
| Vypadal jak čert |
Pozdě večer jsme vyjeli z Idaha
do Montany. To už je stát na hranici s Kanadou. Tam byla taky hezká
příroda a spousta koníků, ale už jsme byli dost zničení. Měli jsme za sebou cca
12 hodin jízdy. Mě začala bolet hlava a oba už jsme chtěli spát. Asi 3 km před
hotelem jsme míjeli policejní hlídku. Protože Péťa předtím docela svištěl (no,
asi o trochu víc, než byl limit 😉), tak rychle zpomalil. Jenže to byla pro
policajta výzva a začal nás pronásledovat. 😱 Za chvíli na nás bliknul, ať
zastavíme. Nachystali jsme doklady, on přišel k mýmu okýnku a že jsme jeli
rychle a že má Péťa jít s ním do auta. Péťa se docela klepal (hlas i
ruce), asi už si představoval, co z toho bude za průser a jak ho ve vězení
znásilní tlustej černoch. 😁 Mě se policajt ještě na něco zeptal, ale jak jsem
byla zpitomělá z tý bolavý hlavy, tak jsem mu nerozuměla, koukala jsem na něj jak
tele a pak jsem jen vykoktala, že neumím anglicky a ať se zeptá manžela. Seděli
spolu v autě docela dlouho a pak Péťu propustil. Že tentokrát to bude jen
na varování. Uuuuuuuf. 😌
Myslím, že nám docela pomohlo, že
jsme cizinci a on kloudně ani nevěděl, jak s tím naložit. Na mezinárodní
ŘP koukal jak puk, že ještě nikdy nic takovýho neviděl. Takže si asi řekl, že
by s tím měl extra hodně papírování a za ten výdělek to nestojí, protože
zase až tak rychle jsme nespídili. 😊 Péti se na všechno vyptal, jako co děláme v USA
a co přímo v Montaně, jestli nevezeme zbraně nebo drogy, co máme v plánu,
kde jsme vzali auto a spoustu dalších věcí. Péťa z toho pak byl naštvanej,
že prej pořád jezdí jak posr.nej, všichni ho předjíždí a jednou na to trochu
šlápne (prej jednou, všichni víme, jakej je to pirát 😉) a hned ho berou policajti.
Taky říkal „no jo, to určitě budeš psát na blog, co?“. Tak určitě. 😎 Co
jinýho bych sem měla psát? Kolika lidem se přihodí, že je zastaví policajt v Montaně,
že? A to mě pak ještě napadlo, že jsem ho mohla požádat, aby se s námi vyfotil
na památku. To už by ale Péťa asi nerozdýchal. Ale dobře to dopadlo, takže pak už
jsme v klidu dojeli do hotelu. Ten teda pamatoval i lepší časy, ale lepší
než venku ve stanu, ne? 😉
Pěkné povídání.
OdpovědětVymazat