Blog pro rodinu a přátele, aby si mohli číst, co zažíváme.


Nejhorší rodiče ever


(17.9.2019 Sèvres, 21°C, polojasno)

V poznávání nepolevujeme. Nechci, aby se nám stalo, že se odsud vrátíme zpět do ČR a budeme si říkat, tam jsme nebyli, to jsme nestihli, tohle nezkusili. Takže každý týden se snažíme odškrtnout alespoň jednu položku z výletního seznamu. Tentokrát jsme si vybrali Jardin des Plantes – botanickou zahradu a menší ZOO.

Od nás jsme jeli autobusem a metrem. Vypravili jsme se tak nějak jako vždycky spíš dopoledne než ráno. Metro bylo poloprázdné a zpočátku vše probíhalo v pohodě. Po chvíli se Naty rozkoukala a začala se nudit. Dokud se jen nosem lepila na sklo a pořád dokola si přesedávala vedle mě, vedle táty a zase zpět, bylo mi to jedno. Pak ale začala lézt pod sedačku a cosi tam zkoumat. Nejsem přehnaně úzkostlivá matka na čistotu, ale přece jen pařížské metro je extrém. 😷 Kdo ví, co by tam vyhrábla, nedej bože olízla. Minule pomohlo, když jí Péťa řekl, že tam jsou myšáci a že musí sedět na sedačce, aby ju nepokousali. Zůstala sedět na svém místě a jen se zvědavě ptala, co tam dělají a proč. Tak jsem se inspirovala a řekla jí: „Bacha, aby tě něco nevtáhlo.“ Ale buď jsem byla moc přesvědčivá (to budou ta léta strávená v dramatickém kroužku 😎) nebo mamince věří víc, protože tentokrát to moc v klidu nepobrala. 😱 Rychlostí blesku vyskočila Péťovi na klín a začala hystericky brečet. A tím myslím řvát jak tur na celý metro. Všichni lidi se otáčeli, co se děje a vedle sedící pán se ji snažil rozveselit. Já se dost styděla, protože pár lidí si všimlo, že takhle zareagovala potom, co jsem jí něco řekla. Koukali na mě stylem „nejhorší matka na světě“ a „nebohé týrané dítě, kdo ví, co mu dělají“. Péťa si samozřejmě taky přisadil, jako že to nemám říkat tímhle tónem a tvářit se takhle a chudák Natálka… Naštěstí jsme za chvíli nato vystoupili, Naty se uklidnila, nikdo na nás sociálku nezavolal a vše bylo zapomenuto.

Náš cíl jsme našli snadno. Hned za bránou jsme slupli první sváču. Než se někam došondáme, je čas na další občerstvení. 😋 U brány jsme si koupili vstupenky do ZOO (13€ za jednoho, Naty nic) a šli koukat na zvířátka. Byla to jen taková prťavá ZOO, spíš menší zvířata (papoušci, opičky, hadi,…) a dost stará. Prý druhá nejstarší na světě (no docela to šlo vidět 😉) hned po vídeňské. Ale i tak to bylo príma, hlavně orangutáni. Ty jsou nejlepší a dokonce zrovna měli mládě, který bylo nejvíc nejroztomilejší. 😍

U plameňáků
K svačině budou banány.
Orangutáni jsou nej.
4 hroši
Oběd jsme si koupili ve stánku s občerstvením a posadili se k volnému stolu, Péťa s Naty vedle sebe a já naproti. Natálka papala párek, Péťa bagetu a já zbytky. 😉 Péťa si chtěl Naty přisunout blíž, aby jí líp dosáhl s tím párkem do pusy, jenže to špatně vyhodnotil. Místo aby ji přidržel, tak jen šoupnul s židlí. Naty samozřejmě rovnováhu neudržela a po hlavě sletěla na zem. 😱 Dvě vteřiny na nádech a už se po celé ZOO rozléhal hysterický řev ještě o kousek hlasitější než ten z metra. Já z protějšího místa nemohla nic dělat, nemohla jsem ji přes stůl chytit, ale že se ani Péťa nesnažil… 😟 Má pomalý reflexy, protože neměl kafe, nebo si nevšiml že padá? Takže kromě toho, že jsem mu vynadala, že ji má při posunování držet, jsem ještě byla zvědavá, proč ji nechytal. Odpověď mě naprosto odzbrojila, takže si lidi museli myslet, že nejen že házíme s dítětem o zem, ale ještě se tomu smějeme. On si prý v tu chvíli říkal, že stejně už padá, že by to nestihl a že určitě dopadne na všechny čtyři. Milý Péťo, naše dítě není kočka. 😉 Takže kdo je teď hrozný rodič? Aha. 😝

Zbytek ZOO už jsme jen tak prolítli a šli se podívat do kytičkové části. Mají to tam moc krásně udělané. Udržované záhony, vše v plném květu, rozdělené podle barev, zastřižený trávník, příjemný stín mezi stromy. Kdyby se tak někomu chtělo tohle vykouzlit (a hlavně potom udržovat 😄) na naší zahradě, to by byla paráda.

Červený záhon
Modro-bílá ulička, v pozadí muzeum
Moc pěkná vycházka
Krásný kytičky
Ze zahrad jsme se vydali kousek pěšky přes řeku podívat se na památník Bastily. Byl zrovna v rekonstrukci, takže jsme se dostali jen na kraj náměstí. Docela zklamání. Navíc okolí bylo strašně špinavé, smradlavé, plné bezdomovců. Fakt blé. Ještěže jsme sem nejeli extra, ale spojili to s větším výletem. Protože táhnout se sem takovou nepěknou čtvrtí jen kvůli jednomu sloupu obehnanému zábranami, by bylo pěkně trapný. 👎

Víc toho z té Bastily nezbylo 😉
K smrti unavení jsme se už jen chtěli zhroutit na sedačku v metru a dojet domů, ale nebylo nám přáno. Podle stojící soupravy, milionu lidí na nástupišti a neustále se opakujícího hlášení, jsme vyrozuměli, že je nějaká závada a metro nejede. Museli jsme přejít asi půl kilometru na jinou linku (jasný to není moc, ale jen pokud nemusíte asi přes milion schodů přenášet kočár s rozmrzelým dítětem, který odmítá ťapat) a domů dojet se dvěma přestupy asi o půl hodiny později.

To máme za to. Pro příště bych se vůbec nedivila, kdyby s námi Naty odmítla kamkoliv jet, protože nevím, jestli se tohle děje i ostatním rodičům, ale my jsme dle mínění veřejnosti nejhorší rodiče ever.

Žádné komentáře:

Okomentovat