Motýli

(13.4.2015 Phoenix, 30°C, jasno)

4. dubna v sobotu jsme se vypravili na další výlet. Když už jsme tady, tak ať z toho něco máme, no ne? 😉 Vyrazili jsme dopoledne a ještě o pár sjezdů z rychlovky dál než včera k fontáně. Zaplatili nekřesťanských cca 40 dolarů (čehož dodatečně ani trochu nelituju) a vstoupili do světa nádhery.😄

V prvním sále nás čekalo 3D promítání o motýlech Monarcha stěhovavý. Ani mi z toho 3D nebylo špatně. Já to vždycky dosud kloudně neviděla a motala se mi z toho hlava, ale tentokrát bylo vše ok. Neubránili jsme se ani chňapání po motýlech, co letěli okolo. Úplný začátečníci netknutý moderní technikou. 😉 Měli to moc hezky a zajímavě udělaný a nebylo to zbytečně dlouhý, aby se třeba děti nezačaly nudit.

Monarcha stěhovavý

V další místnosti byly vitríny se stádii vývoje motýla. Od zakuklení až po vylíhnutí. Po bližší prohlídce jsme zjistili, že to jsou živý kukly. 😮 Já myslela, že někde sesbírali chcíplý jen na ukázku nebo že je prostě někde odtrhli a tím zabili. Ale normálně jsme viděli, jak některý motýli zrovna vylezli. Byli ještě takový pomačkaný a ještě jim nešlo lítat. Huuuustý. 😲

Zakuklenci :-)

A pak přišla hlavní atrakce – skleník s tropickýma rostlinama, mezi kterýma se proletovaly stovky motýlů. Jako fakt mega úžasný, báječný, suprový. 💖 To jsem ještě nikdy neviděla, takovou nádheru. Chodili jsme mezi nima a fotili jak vzteklí. Připadala jsem si jak v pohádce. Občas nás poprášili vodou na vlhčení vzduchu, ale to mě ani trochu nemohlo rozhodit.

Babočka 1

Babočka 2

A ještě jedna babočka :-)

Měli to nachystaný moc pěkně, efektně. Takže měli třeba pověšený věnec z jehličnatých větviček, jak kdyby byl vánoční a ty motýli na něj sedali a vypadali jako ozdoba. Nebo tam měli malý jezírka a misky s ovocem, kam chodili sosat šťávu.

Krmení dravé zvěře

Péťa s motýlem

Lítali všude a bohužel i sedali všude, čímž jich pár zaplatilo životem. 😢I já jsem jeden „smrťák“ viděla v přímým přenosu. Všude sice byly cedule, že se máš dívat pod nohy, ale některý lidi jsou prostě marný. Jdu si takhle po cestičce a jéééé přede mnou na zemi sedí krásný velký modrý motýl. Zastavím se a prohlížím si ho. V tu chvíli mě míjí chlapík velikosti medvěda (ono by stačila i anorektička, ale i tak 😉), čumí na motýla před sebou na kytce a ……. Stačila jsem se jen nadechnout a vykviknout „óóóóóóóóó“ nebo nějaký podobný zvuk a motýl byl na placku. 😱 Chlapíkovi to bylo líto, říkal jako že sorry, že nechtěl, ale bylo to fakt ošklivý. Jednoho dne až ze mě třeba bude psychopat, bych mohla tenhle zážitek povídat u psychologa. Bylo by to efektní – zlámaná motýlí křídla, jemná krása zničená medvědí silou. No, asi už bych ty thrillery neměla číst. 😉 Pak mi z toho hrabe.😊

Babočka 4

Babočka 5

Babočka 6

Celou dobu jsem chtěla, aby se na mě nějakej motýl posadil. Zadařilo se až v půlce, ale od tý doby na mě seděli až do konce. Občas i dva nebo tři najednou. Měla jsem světle modrý tričko, asi se jim ta barva líbila. Nebo jsem jim voněla. Doufám, že to není stejně jak s muchama, že vždycky sednou na h…o. 😉 Na Péťu si taky jeden sednul, ale jen na chvíli. Myslím, že jsem byla docela rekordman. Normálně jsme chodila dál a ty motýli na mě pořád seděli. Lidi si mě fotili, jak nějakou celebritu. Ani se mi nechtělo odcházet, ale už začali vpouštět další dávku lidí po promítání, tak jsme radši šli.

Brož z živého motýla

Převážím živý náklad :-)

V další místnosti už byli trochu míň roztomilí tvorečci – pavouci (černé vdovy, tarantule), štíři a kolonie včel. 😣 Prostě zvířatka, která tady v Arizoně jsou součástí domácnosti, jako třeba mravenci nebo komáři u nás. 😉 Aaaach jo. Snad naživo žádný nepotkám. Od Péti z práce jeden kolega vykládal, že to mají s dětma jako každovečerní zábavu, že na dvorku za domem hledají štíry. Oni totiž pod černým světlem fosforeskujou, takže na to mají speciální baterky a děcka jásají, jaký je to dobrodružství. Hmmmm, děsná legranda.😒

Huuuustý, svítící štír :-O

Pak ještě byla místnost s rybičkama. Akvárka a uprostřed jedno velký s rejnokama, kam se mohlo šáhnout. Ale tady to měli moc přísný, že se mohla jen nechat položená ruka na kraji bazénu a doufat, že se rejnok připlave podívat. Žádný hlazení. Takže samozřejmě nic, rejnoci si plavali na dně a nějaký ruce na kraji bazénu je za mák nezajímaly. 😡 V Seaworldu v San Diegu to bylo prímovnější, protože se na ně mohlo v poho šahat.

A vyfoť mě s rybičkama... :-)

V poslední místnosti byly suvenýry, ale nic jsme si nekoupili. Věci to jsou sice pěkný (no, místy docela blbosti 😉 ), ale musíme myslet, že to všechno jednoho dne budeme chtít přepravit zase zpátky domů. Takže plyšák k plyšákovi z každý atrakce, kterou navštívíme, by nakonec znamenal ZOO kontejner na tankeru. Budou nám muset stačit fotky.😊

Tohle bych si doma klidně pověsila