V Americe je blaze, ale jen pokud člověk není pořád na lopatě

(14.4.2015 Phoenix, 26°C, jasno)

Kdybychom tady byli třeba jen na tři týdny, tak bych byla dost naštvaná. Hned od druhého dne po příjezdu totiž bojuju se samýma nemocema. 😧 Takže zatím z asi dvaceti dnů, co jsme tady, jsem nebyla zdravá asi 16 dnů. A prostonat celý pobyt a pak fičet domů? To by mě teda fakt kleplo. Ještěže mám vyhlídku na trochu víc dnů. 😉

První den, když jsme hledali apartmány, jsem ještě byla v plné síle. Péťa doléčoval svoji nemoc, ještě trochu polehával, protože byl unavený, ale vypadalo to, že už všechno bude OK. Hned v pátek to ale přešlo na mě. Asi dohromady ten jeho bacil plus bacily v letadle plus změna v podnebí o 180 stupňů plus klimatizace. Začala jsem kašlat, smrkat, teplota, únava. Takže jsem lehla a tentokrát nebylo nic se mnou. Žádný koupání v bazénu, žádný výlet. Ležela jsem v posteli na hotelu, pospávala, občas koukla na telku. Péťovi to až tak nevadilo. Mám velmi tolernatního manžela. 💑 No a taky je rád, že má čas pro sebe, tzn. že může podle libosti pařit tanky na PC, aniž bych ho nutila si mě všímat. 😉

Tato „ebola“ mi vydržela cca týden. Už jsem se těšila, že konečně budu zdravá a budeme si moct začít užívat. Kašel ustoupil, rýma taky. V pátek jsme byli na té fontáně, v sobotu na motýlech a na neděli jsme měli naplánovanou ZOO. Jenže… V neděli v noci jsem už ve spánku cítila, že mě svědí pod kolenama, předloktí a na krku. Nijak jsem se tím ale nevzrušovala, protože občas, když se zpotím, tak se mi udělá ekzém. Navíc když spím, tak prostě spím. Ráno jsem ale s hrůzou zjistila, že jsem se osypala komplet celá!!! 😱 Od hlavy až k patě obrovská kopřivka. Čuměli jsme na to jak blázen. Podezřívám tělový mlíko, co jsem se s ním večer namazala. Asi obsahuje něco, co nesnáším.

Takhle nějak asi vypadá lepra :-D

Vzala jsem si Analergin a opět ulehla, protože mi bylo nějak slabo. Přes den mi ještě otekl vrchní ret. Naštěstí jsem se nezačala dusit. Péťa se mi smál, že vypadám jak Kvak nebo jak Botoxová královna. 😄 Vyrážka přes den ustoupila, tak jsem myslela, že už mám vyhráno. Jenže v pondělí ráno jsem zase byla osypaná (ret naštěstí splaskl), zase jsem si vzala prášek, přes den vyrážka ustoupila. V úterý ráno jsem zase byla osypaná, možná víc než v pondělí, a tentokrát mi začal otékat spodní ret. Tak už jsme si řekli, že takhle to dál nejde, že musíme k doktorovi. 😡 Jsem tady 14 dní i s cestou a už lítám po doktorech. Fakt mančaft.

Na botox asi nikdy nepůjdu

Jeli jsme na walk-in kliniku kousek od hotelu. Tam člověk jen přijde, zapíše se a oni ho prohlídnou. Vyplnili jsme asi 10 papírů a čekali asi hodinu. Kdybych měla něco akutního, tak už jsem asi mrtvá. Pak nás vzali do ošetřovny, kde mě prohlídla sestra. Zapsala si průběh nemoci, jak jsme jí ho vylíčili, změřila tlak, tep, teplotu,… Byla to docela sranda, protože mluvil Péťa a ona si ze začátku myslela, že jsem chudák ušlápnutá týraná manželka, co ani nesmí pípnout bez dovolení. Ale pak jí to Péťa vysvětlil, že moc spíkovat neumím, takže to musí říkat on, že mě jako neutlačuje. 😄 Ona říkala, jako aha aha, já myslela, že jste takový testosteronový macho. 😉 Pak ještě bylo legrační, že se mě zeptala, kolik měřím a já jí řekla, že 165. Ona vyvalila oči a zřejmě si myslela, jestli neblouzním. Po chvíli nám došlo, že oni měří ve stopách, a kdybych měla 165 stop, tak mám asi 5 metrů. 😁 Tak si mě radši přeměřila sama. Docela jsme se nasmáli. Sbalila fidlátka, řekla, ať ještě chvíli počkáme, že přijde doktor.

Není chvíle jako chvíle. Podle mě by to mělo být třeba 5 minut. Ale čekali jsme další třičtvrtě hodiny. Pak konečně přišel doktor. Nezadané dámy omdlévají. Zadané omdlévají taky, ale jen v duchu. 😉 Jako řeknu vám, fakt kusanec to byl. 💪Takový vysoký, vysportovaný, svalnatý (ale ne přehnaně moc), americký úsměv, leské vlasy. No a když k tomu ještě přičteme, že je doktor, což tady znamená docela prachy, tak si myslím, že po něm ženský letí jak slepica po flusu.😄

Obhlídl mě z dálky, vyposlechl si příběh, řekl, že je to jasná alergie, že si mám koupit Zyrtec a předepsal mi prášky, aby mě to tak nesvědilo. A že kdyby to do dvou dnů neustoupilo, tak máme zase přijít a dá mi steroidovou injekci. Aaaaaaaaaaa. Bojím, bojím. Nechci injekci. 😢 Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme zaplatili jen dolar. Ale jen proto, že máme od firmy hodně dobré pojištění. Jinak by nás tato návštěva v klinice stála 139 dolarů a prášky dalších 35 (celkem zhruba 4500Kč 😱 ).

V lékárně jsme vyzvedli prášky (pravá oranžová lahvička jak z filmu 😊) a jeli jsme. Já na hotel, Péťa do práce. Hned na první den jsem tam měla 6 Medrolů, 3 hydroxizyly a 1 ten Zyrtec. Takže jsem zbytek dne prospala, byla jsem z těch léků jak praštěná kladivem. Ale možná to bylo, jak tělo bojovalo s tou alergií, protože další dny už jsem ospalost neměla. To už jsem měla jen 5 Medrolů, 3 hydroxizyly a 1 Zyrtec. 😉

Pravá nefalšovaná americká lahvička s léky

Naštěstí to zabralo a každý další den jsem byla osypaná míň a míň. V sobotu už jsem byla natolik redy, že jsme mohli konečně vyrazit do té ZOO. Ale o tom až zase příště. 😊 Doufám, že tímto už jsem si vybrala příděl nemocí na celé dva roky dopředu.