Náš nový domov

(27.4.2015 Phoenix, 29°C, jasno)

Konečně bydlíme ve svém. 😊 Už mě to v hotelu vážně nebavilo. Chyběla mi hlavně kuchyň, protože na pokoji sice byla lednice, ale ne mikrovlnka, natož trouba nebo aspoň vařič. Pořád jsme jedli burgry a vzpomínali na normální jídlo. Péťa na koprovku, já na špagety, francouzský brambory a rýži s nějakou hnědou omáčkou. Na hamburgery jsem se těšila, ale po třech týdnech se i dobrota přejí. Druhá věc, co se mi nelíbila, byly uklízecí Chuanity. Člověk nikdy nevěděl, kdy přijdou. Už jsem z nich měla úplně žaludeční vředy. A když jsem si dala „Nerušit“, tak mi dávaly za kliku cedulku, že chtěly uklízet a že jsem jim to znemožnila. 😧 Otravy. Takže konečně mám kuchyň a soukromí. Hurrrrrrrá!

Náš byt je ve třetím patře (aspoň trochu potrénuju nožky 😉 ). Máme dvě ložnice, dvě koupelny, obývák, kuchyňský kout, tři šatny, technickou místnost, balkón a „skladiště“. Hlavní ložnice a obývák je na sever, což se tady hodí. Za celý den sem svítí jen chviličku navečer, takže tady v létě nebude tolik hic. Chudáci naproti přes ulici jsou na jih a těm tam svítí od rána do večera. V létě tam budou jak ve skleníku. K bytu patří kryté parkovací místo č. 300 a schránka č. 301. Mou kompulzivně-obsesivní dušičku to štve. Proč jsme nemohli dostat 300 a 300? Nebo aspoň 301 a 301? 😉 Ale snad se s tím srovnám. V areálu je posilovna, bazén, volejbalové hřiště, dětská hřiště, spousta grilů a společenská místnost.

Vjezd do areálu

Občas si připadám jako v zoo, protože je tady strašně moc ptáčků. Od rána do večera zpívají. To se mi moc líbí. Jinak je tady klid, což jsem ještě radši. Žádný divoký party se zatím nekonají. O sousedech ani nevím. V našem domě je 6 bytů, ale zatím jsem viděla jen postarší párek s dvěma pejskama a jednu starou paní (uvítací mufíny nikdo nepřinesl 😉 ).

Náš byt je ten v horním patře + náš modrý Chrysler

Nábytek máme pronajatý. Tady se to dělá tak, že si objednáte celý byt. Zařízení je tak nějak unifikované. Stěhováci ani nepožadují, abyste byli doma. Dáte jim klíče, odpoledne přijdete domů a celý byt je zařízený. A to nejen nábytkem, ale nachystají i všechno kuchyňské vybavení, ručníky do koupelny, lampičky, ložní prádlo, obrazy,… Pro představivost není místo. Ale na nás si nepřijdou. 😛 My jsme si to přestavěli podle svého.

Kuchyň

Za jablíčko v čokoládě mě Péťa donutil, abych na ně čekala a hlídala je. Stejně jsem neměla, kde jinde být. Ale myslela jsem, že tady budeme oba, kdyby něco chtěli, ať si to s nima domluví. Jenže práce je samozřejmě nejdůležitější na světě a chybět se nesmí ani vteřinu, takže mě tady nechal. Já už si představovala, jak dojedou tři hřmotný mexíci a budou mě chtít znásilnit. A oni dojeli takový dva nedomrlí mladíci, že se divím, že tu těžkou postel do toho třetího patra vůbec vytáhli. Hmmmm, teď to vyznívá, že jsem zklamaná, že mě nikdo neznásilnil. 😄 Ale tak to nemyslím, vážně. Jen že jsem se nemusela bát. Téměř se se mnou nebavili (naštěstí 😉 ), sotva funěli. Ale byli moc rádi, že tu kuchyňskou výbavu jsem si naskládala sama. Aspoň tím vyšetřili čas na sváču. No nevím, mě by spíš přišlo divný, že mi cizí chlap umísťuje vařečky, strouhátko a sklínky. I postel jsem si radši povlíkla sama, když jsem viděla, že tam rve potah naruby.😄

Hlavní ložnice

Jsme tady týden a vše je ok. 3x ťuk. Bála jsem se štěnic a švábů, ale zatím nepřilezli. Snad to tak i zůstane. Už jsme byli jednou v bazénu, jednou v posilovně, jednou jsme grilovali, podnikli večerní průzkumnou procházku areálem a jednu delší po naší čtvrti. To jsme dokonce viděli i dva zajíce. Zvířátka já ráda, tuze ráda. 😊 Zatím to vypadá, že by se nám tady mohlo žít dobře (i když doma je doma). Tak nám držte palce.😎