Yellowstone – neděle (zvířátka, gejzíry a příroda)

(1.7.2015 Phoenix, 34°C, jasno)

Po snídani jsme vyrazili tentokrát už přímo do nitra národního parku Yellowstone. Hned u brány se pásly samice losů, ale byly dost daleko. Jako první zastávku jsme byli u Mammoth Hot Springs. Kromě přírodních gejzírových teras je zde i návštěvnické centrum, kde jsou samozřejmě záchody, menší muzeum a rangerové poskytující lidem informace. Taky si zde můžete koupit suvenýry a v dalších budovách je dokonce obchod s jídlem a benzínka. Zkrátka veškeré vybavení pro turisty. Nám se nejvíc líbilo muzeum, protože tam byly vycpaný všechny druhy zvířat, co v parku žijí. 👍

Samotné gejzírové terasy tvoří zkamenělé útvary, které vznikly tím, že na povrch vychází pára a voda, která obsahuje síru. Podle smradu zkažených vajec to jde dobře poznat. 😉 Všechno živé, co jí přijde do cesty, otráví, takže v okolí jsou šedivé stromy a třeba jen pár posledních chuchvalců trávy. Kolem teras jsou udělané chodníčky, takže je jde vidět ze všech možných stran. Jsou tam i proto, že podzemní prameny podemílají okolní půdu a někdo by se mohl propadnout a popálit, příp. rovnou uvařit. Sopka, na které stojí park, je stále aktivní a tak vystupující pára je pořádně horká.

Gejzírové terasy

Jako další jsme se stavili do kempu, kde jsme mínili strávit noc. Chtěli jsme obhlídnout, jak to tam vypadá a dobře, že jsme sem zajeli hned dopoledne. Odpoledne už bychom se nechytali. 😲 Chodí to totiž tak, že dostanete lístek, jdete si obhlídnout kempoviště a vyberete si plácek, který se vám líbí a kde ještě nikdo není. Svůj lístek připíchnete na cedulku s číslem označující vaše místo a jdete do kanceláře zaplatit. V našem případě 15 dolarů za noc. Tím máte místo na noc zamluvený. Až jsou všechna místa zabraná, kemp zavře a všichni ostatní už mají smůlu. Pán v kanceláři byl moc milý a říkal, že už tam nějaké Čechy měl a chtěl naučit, jak se česky řekne „Good bye“, tedy „na shledanou“. Vybral si teda docela těžký slovo. Ten sled souhlásek -schl- mu vůbec nešel do pusy, ale po pár pokusech to jakš takš stvořil. Bylo to teda spíš „nakchledanou“, ale snaha se cení. 😊

Hned za výjezdem z kempu jsme viděli další bizony, tentokrát trochu dál na louce. A ještě o kousek dál stál hlouček lidí a všichni čuměli do stráně. Tak jsme zastavili a čuměli taky. 😉 Někdo tam viděl medvěda! My teda prvně neviděli vůbec nic, ale pak ho Péťa bystrozrak uviděl taky. 😄 Ale byl fakt daleko (naštěstí 😉 ). V parku totiž platí pravidlo, že od medvědů a vlků by měl člověk být aspoň 100 metrů a od bizonů, sobů a dalších zvířat alespoň 25 metrů, aby stihl utéct.

Pomooooc medvěd

Celkově jsme při návštěvě parku měli na zvířata štěstí. Třeba jedna paní říkala, že už je v parku popáté a nikdy neviděla ani jednoho medvěda. My jich dohromady viděli 5 za dva dny. 😊 Ten první byl grizzly a pak jsme ještě viděli jednoho samotného medvěda černého a pak ještě jednoho se dvěma medvíďatama. 👍 Bizonů jsme viděli taky spoustu, některý byly docela blízko. Taky jsme viděli docela hodně sobů a jelenů, pózoval nám jeden vypasený svišť. Z menších zvířátek jsme viděli veverky, čipmanky, vydry, jeřáby a nějaké dravce. Z návštěvy jsme si odnesli pravidlo: „nekoukej po zvířatech, ale po lidech“. Protože když člověk jede a čumí po okolí, tak je velká pravděpodobnost, že mu zvíře unikne, ale pokud vidíte hlouček lidí, tak je téměř jisté, že tam nějaké zvíře bude. A taky vždycky bylo. 😊

Bizon samotář

Svišť

Čipmánek

Sob přímo u muzea

Další větší zastávku jsme si udělali u Norris Geyser Basin – u gejzírových jezírek. Místo k parkování jsme hledali docela těžko, všude bylo plno lidí. Hlavně šikmookých turistů. Pomalu ale jistě zaplavují Ameriku. 😕 Tady jsem se docela násmala, když na jedné motorce na zabalených věcech seděl havran a kloval do nich, aby se dostal k nějakému jídlu. Samotný jezírka byly moc pěkný, mají různý barvy podle bakterií, který zrovna v konkrétním jezírku žijí. Takže některý jsou třeba tyrkysový, jiný oranžový nebo třeba zelený. Procházelo se zase po chodníčku mezi nimi, místy lesem. Občas jsem neměla moc dobrý pocit, protože jsem se bála, že se na nás vyřítí medvěd. Ale uklidňovali jsme se, že zrovna tady v takové mrtvé krajině by neměl co žrát (leda turisty 😉). Jenže pak si Péťa všiml rozdrápaného stromu! Ou jéééé. 😱 Tak jsme přidali do kroku a snažili se hlučet (dupat, tleskat a nahlas mluvit), přesně jak radí příručka. Ano, opět jsem měla pečlivě nastudováno, co dělat při setkání s medvědem. 😉 Jak poznat jestli je obraný nebo útočný a podle toho zvolit taktiku. Taky jsem si doma nacvičila pozici při napadení, kterou jsme naštěstí nemuseli použít. 😌

U jezírka

Některé gejzíry stále tryskají

O-ou 😲

Při další cestě jsme viděli ještě vodopády a krásnou přírodu se zvířátkama. Na večer už jsme se vydali k tábořišti, kde nás čekala kupa srandy.😄

Vodopády jako od Chaozzu 😆

Jako fakt nádhera 💖