Na Prescott jeden den nestačí

(15.7.2015 Phoenix, 39°C, jasno)

Do Prescottu jsme se vypravili v neděli po Dni nezávislosti. Vyrazili jsme si na letno – kraťasy, tílko (tričko). Tak nějak už jsme podlehli přesvědčení, že když je v Phoenixu pořád hic, tak bude i všude jinde. 😎 Jenže Prescott leží asi 1,5 hodiny na sever a do kopců, takže nás v půlce cesty překvapilo dost náhlé ochlazení a déšť. Podívat se na předpověď počasí nás samozřejmě taky nenapadlo. Chtěli jsme to vzdát, otočit auto s tím, že sem pojedeme jindy, ale nakonec jsme to neudělali. Naštěstí. 😄

Po příjezdu do města pršet přestalo a dokonce se i trochu oteplilo, takže jsme si mezi lidma v letním oblečení nemuseli připadat jak tydýti. 😄 Zaparkovali jsme kousek od centra a šli obhlídnout park. Zrovna se zde konal jarmark, což bylo super, protože já mám všechny trhy a jarmarky už od malička strašně ráda. Asi to byl nějaký řemeslný jarmark, protože ve stánkách prodávali samé rukodělné výrobky (šperky, kožené věci, pletené oblečky na miminka, sošky, patchworkový deky, tašky,…). Mě se nejvíc líbily obrazy krajin. Škoda, že si odsud nemůžeme kloudně nic odvézt. Už vidím, jak by chudák obraz dopadl při manipulaci na letišti nebo na lodi. 😒 Taky super byly stánky s věcma pro pejsky. Různé dečky, tašky, oblečky a čepičky. Měli tam i svoje pejsky jako modelky, co předváděli ty oblečky. Bohužel naše Alfička na módu moc není a na sukýnce s glitrama by si tak akorát pochutnala. 😁

Úplná Heidi Klum 😉

Kolem oběda jsme už měli hlad, ale ještě jsme chtěli navštívit muzeum, tak jsme si jen koupili v místní pekárně zákusek. Jako u placení mi málem upadla ruka (chtěli za jeden kousek 5 dolarů! 😱), ale ta chuť! Bylo to něco jako Kremeš od nás z cukrárny – listové těsto s krémem a malinovou náplní. Byl fakt lahodnej. Něco tak dobrýho jsem tady snad ještě nejedla.😋

Exkluzivní buchýtka

Pak už jsme zase plní sil mohli vyrazit do muzea. Jmenovalo se Sharlot Hall Museum a bylo to něco jako náš skanzen. Celá vesnice, původní domy prvních osadníků, škola, guvernérův dům, historie zločinu v Prescottu, dopravní prostředky,… V průběhu návštěvy začala pořádná bouřka, takže jsme mezi domkama museli přebíhat, ale o to větší to bylo dobrodružství. 😄 V každé budově byl navíc dobrovolník/důchodce, který o vystavených věcech povídal. Vždycky se nás ptali, odkud jsme a byli potěšený, že jsme přijeli tak z daleka. Dva z průvodců ČR znali, jeden si pamatoval Havla (říkal mu teda Hejvl 😉, ale pochopili jsme, koho myslí) a druhý dokonce Prahu navštívil a prý to bylo úplně úžasný. 😊

Jednu romantickou

Na tomhle bych se teda kodrcat nechtěla

Původně jsme mysleli, že to tak za hoďku sfoukneme, ale moc nás to zaujalo, takže jsme nakonec v muzeu strávili skoro čtyři hodiny. Takže náš další plán ZOO a jezero jsme museli odložit na příští týden. Na zpáteční cestě jsme se dostali do prázdninové zácpy, lidi vracející se z prodlouženého víkendu, takže místy jsme jeli krokem a občas vůbec. 😕 Cesta se díky tomu protáhla na 2,5 hodiny. Což konec konců ještě není zas až tak hrozný, když si vzpomenu na ty chudáky vracející se do Los Angeles, kteří tam zkejsli minimálně na 5 hodin.😉

O týden později jsme se vypravili do Prescottu znovu. Jeli jsme jinou cestou, abychom prozkoumali okolí. Řídila jsem já, takže se samozřejmě klidná cesta po chvíli změnila v náročnou serpentinovou. Mám na to fakt kliku. 😡 Úzká silnice, samá zatáčka. Měla jsem to docela pod kontrolou, ale Péťa se zalekl, že je jako spolujezdec moc blízko srázu, tak mi řekl, ať někde zastavím, že jsem určitě unavená a taky bych si chtěla prohlídnout krajinu a další výmluvy. Místo aby rovnou přiznal, že se bojí. Stejně ho mám přečtenýho a bylo mi to hnedka jasný. 😉

Nejprve jsme jeli do ZOO. Byla jen taková menší a starší. Ale zvířátka byly príma. Viděli jsme skoro všechny, kromě nějakých kočkovitých šelem. Na ty asi byl moc hic anebo odpočívaly po obědě. Třeba mývalové byli docela akční, lezli po žebříku a přes průlezky. Nebo kojot bojoval s hračkama. Medvěd zrovna dostal nažrat, takže prolízal celý výběh a ve všech zákoutích hledal jídlo. 😍 V ZOO koutku jsem kartáčem česala kozu a vypadala, že se jí to docela líbí. Nastavovala i druhý bok. 😄 Paní ošetřovatelka říkala, že teď jsou tam hodný kozy, ale před tím tam měly nějaký trkavý a že to bylo docela o život, takže je museli dát do karantény. No, není nic lepšího než dát do dětského koutku agresivní zvíře. Ať si děcka taky užijou, ne? 😉😁😈

Poloha jak na józe

Oběma se nám to moc líbilo

Hned vedle ZOO je jezero Willow Creek. Bylo docela vyschlý, ale ještě nějaká voda tam zbyla. Na břehu na lavičce jsme si dali sváču a pak jsme vyrazili na prochajdu okolo jezera. Jsou tam skály, takže to bylo docela dobrodružství. Nejen náročnější výstupy a sestupy, ale samozřejmě dávat pozor na chřestýše a škorpiony a podobnou jedovatou havěť. To mě tady docela štve. Člověk si v klidu nemůže udělat výlet, pořád musí mít oči na šťopkách, kam šlape a kam sahá. 😒 Celý jsme to obcházet nechtěli, tak jsme se vyškrábali na jednu skálu a užívali si větru a výhledu. Zpáteční cestu jsme tentokrát zvládli bez zácpy a domů dorazili podle plánu. 👍

Panorámata nesmí chybět 😉

Posezení na skále

Bylo tam moc pěkně a já musela přemýšlet, proč proboha někdo vymyslel, že bude největší město Phoenix na tom místě, kde je. 😣 Když stačí jet jen o kousek výš a už je krajina mnohem přívětivější. Phoenix je prostě jen písek a kámen a žádná voda. Nehostinné místo pro lidi, zvířata i rostliny. Takže zakladatel města asi musel být nějaký masochista. Stačilo popojít o kousek dál a udělat větší město třeba právě z Prescottu, kde je nejen jezero, ale i lesy a louky. 💗