Wet ´n Wild – adrenalin ve znamení front

(20.7.2015 Phoenix, 38°C, jasno)

Nikdy jsem si moc nelibovala v pouťových atrakcích, jako jsou horské dráhy a kolotoče. Dodneška mi není moc dobře při vzpomínce na ride Simpsonových v LA. Akvaparky se skluzavkama jsem ale měla ráda vždycky. Klouzačky mě baví, ale samozřejmě nemyslím takový ty extrémní plavkořezy. 😉 To už je na mě trochu moc. V ČR jsme občas zajeli do Pasohlávek a bylo to super, takže výběr našeho dalšího výletu byl celkem jasný – akvapark Wet ´n Wild.

Vstupenky jsem koupila přes internet, ušetřila jsem nám tím jednu frontu a 16 doláčů. 👍 Péťa si vzal na pátek dovolenou, protože jít do akvaparku o víkendu se tady rovná sebevraždě, a v 11 jsme vyrazili. Od našeho apartmánu je to jen kousek, asi 10 minut autem. Docela příjemná změna po všech výletech, kdy jsme polovinu času strávili na cestě. Hned u parkování jsme narazili na první frontu. Když jsme viděli to množství lidí, chtěli jsme to obrátit, že přijdeme jindy, ale tady bychom si fakt nepomohli. Místo jsme ale našli a mohli se zařadit do další fronty – kontrola zavazadel (dovnitř se nesmí vnášet nejen zbraně a podobný věci, ale ani jídlo a pití 😮). Prošli jsme bez obtíží a šli do další fronty ke kontrole vstupenek. Pak byla ještě fronta u skříněk, jedna menší v převlékárně a samozřejmě na dámském WC. 😪 Po absolvování všech těchto nezbytných procedur jsme si namazali obličeje a ramena (během dne několikrát a stejně jsme se spálili 😄) a konečně se vydali vstříc dobrodružství. 😊

Na rozjezd jsme dali Vlnobití. Takový menší bazén, kde zhruba každých 10 minut pouští vlny. Voda byla docela studená, ale to nám v tom hicu jen prospělo. Taky bylo fajn, že Amíci moc neumí plavat, všichni byli natěsnaný jen tam, kde dosáhli. Jsou to přizdisráči. 😉 Do hloubky jsme se odvážili jen my dva zdatní plavci z Čech a pár nezodpovědných dětí na lehátkách, takže jsme měli spoustu prostoru.

Jako další jsme se rozhodli pro Trychtýř. Ten máme i v Pasohlávkách, takže jsem věděla, do čeho jdu. S čím jsme teda ale nepočítali, byly další fronty. Prvně na člun a pak ještě na samotné sklouznutí. Na člun jsme v průměru čekali tak 10 minut a na sklouznutí asi 25. 😱 Docela mazec. Konečně jsme se dostali na řadu a …. Uáááááááááááááááááá! To je jízda! 😆 Vřískala jsem, jak kdyby mě někdo vraždil, ale zároveň se smála jak blázen. 😊 Hlavně ať nás to nelapne do trubice pozadu. Ale zkušeně jsme to vybrali a za chvíli už jsem se topila v dojezdovém bazénku.

Jako další jsme si vybrali jízdu, kterou jsem pojmenovala „10x hompaňďák u Radňovic“. 😡 Ti z vás, kteří znají NMNM a cestu z něj do Žďáru, přesně ví, co myslím. 😉 Takový ten pocit žaludku až v krku, když jedete autem docela rychle a přes ten kopec vás to tak jako zhoupne. Zase jsme si počkali na člun, tentokrát na nás vyšla taková vyfouklá mrcha, ale naštěstí to nemělo vliv na funkci. Po vystání fronty jsme se posadili do člunu na pojízdný pás a čekali. Až bylo volno, plavčice popřála Have fun a zmáčkla tlačítko, pás nás vyklopil do klouzajdy a už jsme fičeli jak namydlenej blesk. Íííííííííííííííííííí! Ííííííííííííííííí! Íííííííííííííííííííííí! A pak ještě sedmkrát. Vždycky, když nás to poslalo z kopečka dolů. 😵 Při vyjíždění nahoru jsem jen stačila zalapat po dechu a už tady byl další sjezd. Dolů jsem dojela docela otřesená a v šoku, ale Péťa byl nadšenej. 😊 Na tuhle hrůzu šel ještě dvakrát (prý nejlepší klouzačka v areálu), ale už beze mě. Já už bych to nedala.

Protože jsem byla dost otřesená z Radňováku, odmítla jsem jít na Trychtýř naplacato. Vybrala jsem na pohled neškodnou soutěžní. Tady se nejezdilo na člunu, ale na podložce, hlavou dolů. Jedna zákruta v uzavřeným tobogánu a pak už jen sešup dolů, šest stejných drah vedle sebe. Kdo dojede první, vyhrál a může se poplácat po ramenách, že porazil pár desetiletých dětí. 😁 Brnkačka, řekla jsem si. 😉 Ale to bych nebyla já, aby mě to jen tak prošlo. Vybrala jsem si pro štěstí zelený tobogán a na povel se odrazila. Zákruta v poho, ale venku jsem asi málo (nebo moc(?), ale prostě špatně) nastavila tu podložku, takže mi do obličeje stříkaly hektolitry vody, samozřejmě jsem se nadechla a málem se utopila. Kašlala jsem jak tuberák a plavčík už mě chtěl jít zachraňovat. Péťa samozřejmě dojel první a já skoro poslední. 😒 Nervy už jsem měla na dranc, tak jsme se šli uklidnit zase do příboje.

Už byl dávno čas oběda, tak jsme si šli stoupnout do fronty (nejdelší, asi 30 minut) na jídlo. Měli jsme ho předem zaplacený ve vstupence. Dali jsme si burger s hranolkama. Jak jinak v USA, že? 😉 Chvíli si dáchli, já už se uklidnila, a mohli jsme jít zase řádit. Tentokrát jsme vybrali žlutý tobogán. Juhůůůůůůůůůůů! To je ono! 😅 Ječela jsem radostně. Takovýhle klouzajdy se mi líbí. Žádný nahoru a dolů, ale jen pěkný zatáčky a zákruty. 😊 Takže jsme se domluvili, že to od teď budeme střídat. Půjdeme vždycky na jednu pro máčaly, tj. obyčejný tobogán pro mě a pak půjde Péťa na nějakou drakoidní a já na něj zatím počkám. Adrenalin je sice ok, ale každý má jiné hranice.

Proklouzali jsme zbytek odpoledne, dvakrát jsme se svezli na divoké řece, dali si ještě jedno jídlo (pizzu a pizza tyčinky) a pekelně unavení jeli domů. Byl to príma zážitek, ale letos už asi nepůjdeme, protože akvapark má nepochopitelnou otevírací dobu. Funguje v podstatě jenom celý červenec, v červnu, srpnu a září už je otevřeno jen o víkendech a jinak je zavřeno. 😲 Jako vážně divný. A přitom tady by díky teplému počasí mohlo být otevřeno od dubna do listopadu každý den. Prostě Amíci.😉

Abych to porovnala s Pasohlávkama. Pro mě jsou teda výherce. W&W je príma, ale ty fronty, množství lidí a cena jsou dost děs. V Pasohlávkách vstupenka stojí v sezóně 590Kč pro dospělca (v zimě jsme myslím platili jen kolem 350Kč), plus si člověk cca za 100 koupí nějaké jídlo. Takže pro dva, ať nežeru, celá návštěva vyjde tak na 1500Kč. Lidi nadávají, ale už bych je chtěla vidět, jak platí tady. Protože to není jen 80 dolarů za lístky, ale musíte platit i parkování (8 dolarů) a skříňku na věci (8 dolarů). Takže sakumprásk jsme dali za stejnou návštěvu 100 dolarů (2500Kč, kdybych nekupovala přes net, tak ještě o 400 Kč víc). Samozřejmě je pravda, že Amíci mají vyšší platy, ale to parkování a skříňka mě docela naštvaly. Podle mě by to mělo být součást vstupného. 😒

No a pak ty fronty! Jestli se nám někdo chce smát, že jsme za komunistů stávali na všechno fronty, tak nikdy nebyl v Americe. Půlku života stojí ve frontách a vůbec jim to nevadí. 😲 V Pasohlávkách jsem nikdy nečekala na člun, vždycky byly volný a na klouzajdu šel člověk hned, jak vylezl schody, max. jako druhý člun v pořadí. Ale tady, ouvej ouvej. Minimálně 35 minut ve frontě, 20 vteřin na klouzajdě. Na dvě nejoblíbenější jsme ani nešli, protože tam se čekalo přes hodinu! 😱 Taky mi chyběl bazén. V Pasohlávkách je velký vnitřní bazén s atrakcemi, venkovní bazén, tři vířivky, tady jen to vlnobití. Jo a ještě lehátka, přišli jsme půlhodiny po otevření a už jsme se nechytali. Takže pro shrnutí: kvůli akvaparku do USA určitě nejezděte, v ČR máme lepší! 😄

PS: Fotky tentokrát nebudou, protože jsme si nevzali foťák.