(7.7.2015 Phoenix, 41°C, jasno)
V pondělí jsme pokračovali
spodním okruhem. Zde je asi nejznámější Old Faithful Geyser. Je to v podstatě
úplně stejný gejzír jako ostatní v parku, ale liší se tím, že stříká velmi
pravidelně. Zatímco ostatní gejzíry tryskají jednou třeba po půlhodině, pak třeba
týden nic, pak třeba po hodině a pak zase měsíc nic, Old Faithul tryská každých
60-90 minut. Takže si na něj můžete počkat. Kolem je vyrobené i sezení, aby vás
náhodou nebolely nožky.😊
 |
| Old Faithful Geyser |
Kromě nejznámějšího gejzíru jsme
navštívili ještě další barevná jezírka a taky jsme viděli velké stádo bizonů. 😄
Na jednu odbočku se mi ani moc nechtělo, ale Péťa mě přesvědčil. A ještěže jsme
se tam vydali. Hnedka za zatáčkou se otevřel výhled na louku s říčkou a na
ní se páslo asi 150 bizonů. Fakt paráda. 👍
Úplně jsem si představovala, jak to tady asi vypadalo za dob Indiánů, kdy se
tady neproháněly stovky, ale statisíce bizonů. To musel být teprve mazec.
 |
| Stádo bizonů |
Poslední zastávkou v Yellowstonu
bylo jezero Yellowstone Lake. Velikánský jezero, vypadá úplně jako moře. Krásně
čisté, a protože byl docela vítr, tak byly i vlny. Bylo ale parádně studený,
takže na nějaký koupání můžete rovnou zapomenout.
 |
| Na promenádě 😉 |
Zpátky do civilizace (hledat
hotel 😉) jsme se vydali jižní cestou, takže jsme ještě projeli navazujícím
národním parkem Grand Teton. Ten se celý rozprostírá u velikého jezera,
obklopeného horami a lesy. Taky nádherná podívaná, ale oproti Yellowstonu je
maličký, projeli jsme ho asi za hodinu. Na jednom odpočívadle jsme zase měli
štěstí na zvířátko, hnedka u silnice se pásla krásná laň a při úplném výjezdu z parku
jsme narazili na další veliké stádo bizonů. 😍
 |
| Grand Teton NP |
Po cestě do Idaho Falls, kde jsme
se hodlali ubytovat, jsme měli velmi dobrodružnou jízdu. Samozřejmě jsem zrovna
řídila já. 😓 Nejprve
jsme se šplhali serpentýnama do kopce a pak zase hnusnýma zatáčkama sjížděli z kopce.
Docela jsem se bála, jela jsem pomalu, protože proti nám svítilo slunko, takže
jsem úplně dobře neviděla a ke všemu se na mě zezadu tlačil truck, co by tam
nejradši prosvištěl stovkou. Blázen. 😧 Málem jsme zavařili brzdy, ale naštěstí
jsem to s menším psychickým otřesem zvládla. 😌
V Idaho Falls jsme našli Arby´s,
napíchli se jim na veřejnou wifi a hledali volný hotel. Zezačátku to vypadalo
beznadějně, ale nakonec jsme volné místečko našli. Koupili jsme si burger k večeři
a fičeli do hotelu. Po rozlámané, zmrzlé noci bez sprchy jsme si v hotelovém
pokoji úplně libovali. 😄
Takhle krásně se nám nespalo už dlouho. A jsme domluvený, že v autě už
nikdy nikdy nikdy spát nebudeme. Zase tak chudý nejsme. 😎
Po snídani jsme vyrazili na jih, abychom
se přiblížili Phoenixu a neměli další den tak dlouhou cestu. Rozhodli jsme se,
že se podíváme do Salt Lake City. Ale protože jsme se trochu nepohodli, co tam
vlastně chceme vidět, tak jsme nakonec neviděli nic. 😉 Jezdili jsme přes
rozkopaný město v zácpě třikrát tam a zpátky a nakonec když už jsme
konečně dorazili k ZOO, tak za chvíli zavírala a Olympijský stadion už
zavřený byl. 😞
Ale vypadalo to, že tam stejně nic moc není. Tak jsme si řekli, že Salt Laku by
pro dnešek stačilo a jeli jsme do Loganu, kde jsme měli zamluvený ubytování na poslední
noc.
To bylo naopak moc pěkný
městečko. Škoda, že jsme nejeli rovnou sem. Bylo založeno nějakým Irem, takže
tam bylo spousta zděných budov, což se v USA jen tak nevidí a navíc zde
působí velká komunita mormonů, takže ve městě byly veliké kostely a kolem nich krásně
udržované parky. 👍 Na hlavní ulici byly pomalované sochy býků (v Praze bylo
myslím něco podobného s krávama) a na konci cesty mě čekal pomerančový
koktejl. 😊
Takže zakončení dne vylepšilo nic moc pocit z návštěvy Salt Lake City.
 |
| Já tě zkrotím! |
 |
| Péťa vyfasoval krotkou 😊 |
 |
| Radnice |
 |
| Seznámili jsme se s původními osadníky 😄 |
 |
| Mňáááám 😚 |
Snídaně poslední den byla úplně
stejná, jako v předchozích třech případech. A to jsme prosím ani jednou
nebydleli v hotelu stejného řetězce. Prostě takový americký standard – míchaná
vejce, masová placka, cereálie, nějaké ovoce, jogurty (nepoživatelná umělá
hmota), sladké pečivo. Aaach jo. Jak já jsem měla chuť na rybičkovou pomazánku
s chlebem. 😋
Cestu zpět jsme zvládli celkem
obstojně. Dojeli jsme kolem deváté hodiny večer. Jen když jsem řídila já, tak
byl vždycky provoz a samý kamiony. A pak když řídil Péťa, tak si v klídku svištěl
dvě hodiny sám po rovné silnici. Asi mi někdo chce dát školu do budoucna.😉
To je parádní, ten gejzír!!! A super fotka s tím pařezem na pláži.
OdpovědětVymazatTýjo, paráda, budeš umět skvěle řídit, až se vrátíš k nám... jestli. Z kopce se brzdí motorem, ne brzdama. :-) Zařadíš menší kvalt a je to. Akorát u čízinky (moje motorka) to nejde, tam se brzdit motorem nesmí, naopak musíš pořád přidávat plyn, to je teprve dobrý psycho! A brzdit musíš nárazově, čili brzdama zpomalit co nejvíc to jde a pak to nechat rozjet. A bez plynu frčet leda na neutrál, což někdy neni snadný vylosovat levou nohou.
Bylo by myslím hezký, kdybys někde měla mapu a přidávala do ní bodíky, kde jste už byli, třeba i s odkazem na příslušné články.
A jak je to u Amíků s chlebem? Mají nebo nemají? Jako v jižních zemích jenom nějaké podivné bílé veky? Docela bych si ráda přečetla, co tam tak jako typicky vaří... přece nejedí jenom burgery?
To doufám, že se to tady naučím a pak budu řídit i v ČR. Ale jedině s automatem. Řazení je přežitek, na kterým bůhví proč Češi pořád lpí.
OdpovědětVymazatS tím bržděním. Já bych ráda brzdila motorem, ale tenhle Prius byl pěknej zmetek, takže na brždění motorem z vysoka prděl a kdybych mu nepomáhala brzdama, tak se rozmlátíme o skálu v asi dvousetkilometrové rychlosti. Vzhledem k tomu, že je to automat, tak ani podřazování nepřichází v úvahu. Jako spotřebu měl fakt úžasnou, což se na takhle dlouhé cestě vyplatilo, ale jízdní vlastnosti byly teda na pikaču. Do kopce netáhl, z kopce nebrzdil, při předjíždění dostatečně nepřidával, i když jsem měla nohu na podlaze,... Prostě šunka. Proto jsme ho taky hned po návratu vyměnili.
Chleba se tady dá najít. My pro něj jezdíme do Fry´s. Mají teda jen balený. Není to úplně ten pravý český, ale jeden kmínový se mu hoooodně blíží. Horší je ta cena - jeden chleba je cca za 4 dolary. :-O Jinak je všechno pečivo nasládlé, musíš číst obaly aby tam byl maximálně 1 gram cukru na porci (1 plátek), nejlépe žádný. Ale jsou i pečiva, kde máš třeba 7 g cukru v jednom kuse a to už je fakt mazec. Rohlíky, housky, dalamánky,... tady neexistují vůbec. Max. někde francouzské bagety. Takže české rozmanitosti v pečivu se nepřibližují ani náhodou.