Rise of Phoenix: La Défense a Notre-Dame

(13.6.2019 Sèvres, 17°C, oblačno)

Víkend po návratu z jihu se nám nechtělo na nějaký větší výlet a navíc pršelo. Zůstali jsme doma, že si odpočineme. Po Natálčině odpoledním spaní se ale vyčasilo a nás to přestalo doma bavit. Přece jen už bylo pozdě odpoledne, proto jsme vybrali jenom pár zastávek od nás obchodní čtvrť s mrakodrapy La Défense. S tím, že to tam jen okoukneme (co taky chcete vidět na obchodní čtvrti) a pak se ještě stavíme na procházku někam do parku. Jak je ale poslední dobou naším zvykem, všude se nám nakonec zalíbí natolik, že místo půl hodiny jsme tam spíš půl dne. 😉

Po vymotání se ze smradlavého podzemí, kde jsme vystoupili z vlaku, se před námi otevřelo prostorné náměstí. Já nemám úplně vyhraněný styl, že by se mi líbily třeba secesní domečky a naopak bych neměla ráda modernu. Mně se v podstatě líbí cokoliv, co je prostě hezký. A tohle hezký bylo. Sice prudce moderní, ale hezký. 😄 Náměstí dominuje stavba La Grande Arche (Velký oblouk), novodobé ztvárnění Vítězného oblouku. Na jeho schodišti odpočívalo spousta lidí a nahoře dokonce stáli vojáci se samopalama a hlídali, aby se něco nesemlelo.

Všimli jsme si, že uprostřed oblouku jezdí výtah a že je možné si koupit vstup na střešní terasu s výhledem na okolí. Proč ne, když už jsme tady? Koupili jsme si vstupné (15€ na jednoho, Naty nic) a nechali se portýrem vyvézt nahoru. Jak Péťa nemá rád výšky, tak byl při jízdě poněkud křečovitý. Ani se mu nedivím, jeli jsme pěkně vysoko (podle Googlu cca 100 m 😱). Výtah je navíc celý skleněný – i strop a podlaha – takže vidíte i to, co byste úplně vidět nechtěli. Nahoře nás to „vcuclo“ do díry a mohli jsme vystupovat. Vyšli jsme ještě jedny schody a byli úplně nahoře.

Výhledy byly super. 👍 Viděli jsme do všech stran, např. Champs-Élysées až k Vítěznému oblouku, sportovní arénu, Boloňský park, výškové budovy se jmény známých společností,… a zároveň to nebylo nepříjemné, protože zábradlí bylo asi až 1,5 m od okraje a byly tam i takové vysoké skleněné desky, takže ani akrofobici se nemusí bát. Nahoře je několik křesílek a lehátek, tak si člověk může odpočnout a užít si trochu klidu ve výškách.

Chvíli po nás to nahoru přijeli zkontrolovat ty vojáci. Ach jo, to jsme to teda dopracovali, že po vyhlídkách musí chodit po zuby ozbrojené stráže, kdyby náhodou zase nějakýmu pošahancovi škráblo v kouli. 😩 Ale zase dobře, že tam jsou, třeba si to ti blbci rozmyslí.

Než jsme jeli dolů, prohlídli jsme si ještě výstavu, jak se Velký oblouk stavěl a pak ještě jednu výstavu fotografií. To jsme se ani nepodívali, čí to bylo, ale měl to pěkný. 😄 Než jsme si doprohlíželi, tak znovu začalo pršet. Vystoupili jsme z výtahu a honem se začali oblíkat do bund. Jenže byl děsnej vítr, tak nám je to pořád servávalo pryč a Péťova bunda mě dokonce několikrát pěkně vyfackovala. Podezírám ho, že ju tak nasměroval schválně. 😈 Až se nám asi po pěti minutách ve větrným tunelu podařilo oblíct, zašli jsme se schovat za roh a zjistili, že tam vůbec nefouká. Jsme si na to oblíkání vybrali nejlepší místo z celýho náměstí. 😁

Chvíli jsme počkali, než to přejde, pak jsme si vyfotili sochu palce a znovu se museli schovat před dalším deštěm. To už byla naštěstí poslední přeháňka, takže zbytek náměstí jsme si prohlídli v klidu. Nakonec jsme zalezli do jednoho nenápadnýho vchodu, ze kterýho se vyklubal vlez do obřího třípatrového obchoďáku. 😮 Na to jak je Paříž obrovská tady až tak moc nákupních center není, ale když už někde je, tak pořádný. Olympoška se může jít zahrabat, je tak čtvrtinová. Část nákupáku jsme si prošli, koupili si zmrzku u Burger Kinga a najednou jsme zjistili, že je půl osmé a že bysme asi měli jet domů. Uteklo to ani jsme si nevšimli jak.

Moderní náměstí

U Oblouku

Výhled na Champs-Élysées

Pohodička

Výstava fotografií pro nás neznámého umělce

Chčije a chčije

Něčí obří palec

Hrajeme si s perspektivou

Druhý den jsme dopoledne opět zůstali doma, počkali jsme si až se Naty poobědově vyspí a jeli se podívat na Notre-Dame, než ho přikryjou a nepůjde vidět vůbec. Museli jsme jet od nás autobusem, pak metrem 9 a pak ještě metrem 10. Metro jednička se ještě celkem dá, ale tyhle vyšší čísla jsou teda fuj. Všude to smrdí, jsou tam bezdomovci a samotný vlaky jsou starý a ošklivý. Tak jsme vždycky rádi, když se zase vykrtkujeme na povrch.

Mysleli jsme, že se dostaneme blíž, ale je zavřený i celý okolí (celý ostrůvek) a hlídají to tam policajti. Tak jsme spolu s dalšími tisíci turisty chvíli stáli u zábradlí a pozorovali škody. Jako takhle zdálky to nevypadá až tak zásadně poničené, ale za prvé nevím přesně, jak to vypadalo před tím, co všechno teď chybí a za druhý z blízka to asi bude o poznání horší. Je to škoda, že jsme ho nestihli vidět. Uniklo nám to fakt asi o týden. 😨

Prošli jsme se ještě kousek po nábřeží. Nahoře byla spousta stánků se suvenýrama, antikvariátníma knížkama, obrázkama,… I na shořelém Notre-Damu se dá vydělat. 😉 Pak jsme šli na spodní promenádu a prošli se kolem řeky Seiny. Jezdilo po ní spousta výletních lodí, taky máme v plánu na jednu jít. Nebo jsme aspoň měli, než se potopila ta v tý Budapešti. 😨 Náhodou jsme narazili i na slavnou zmrzlinárnu Berthillon. Stála tam pořádná fronta lidí, ale my si nedali. Byla zima jak v psírně, radši si tam zajdeme někdy jindy, až bude trochu víc teplo. Už se zase začalo připozdívat, tak jsme šli na metro a jeli domů.