Polodovolená 2 – Zpátky do středověku

(28.5.2019 Sèvres, 17°C, oblačno)

Konečně jsme se nemuseli nikam hnát, začínala dovolenková část našeho výletu. Dali jsme si snídani v hotelu, sbalili se a ještě jednou si šli projít promenádu k pláži. Bylo hezky, svítilo sluníčko, všechny dosavadní problémy vyřešeny. 😄

Protože bylo 1. května – Svátek práce – nemělo pár jedinců z dělnické třídy nic jiného na práci než opět protestovat. Se divím, že je to pořád baví. 😉 Ale náhodou aspoň protestovali stylově. Na náklaďáčku, který jel vepředu, měli soundsystémy. Do dunícího francouzského rapu (hip hopu? ani nevím, jaký je v tom rozdíl 😄) hulákal vůdce stávky megafonem úderná hesla. Ostatní účastníci tleskali a pískali a občas něco zopakovali. Za dohledu asi 20-ti policistů na 300 protestujících prošli přes most na druhou stranu a pak už nás přestalo bavit je sledovat, tak jsme nasedli do auta a frčeli do Avignonu.

Od našeho původního ubytování to nebylo daleko, jen asi hodina. Při hledání parkování jsme se trochu zamotali, ale pak jsme se zase našli. Parkoviště bylo zadarmo a dokonce na něm byla bouda, velká asi jako autobusová zastávka, ve které bylo spousta malých chladících boxů a v nich výpěstky a výrobky místních farmářů. Neodolali jsme a koupili jsme si broskvovou a kiwiovou šťávu. V automatu zaplatíte peníze (hotovost nebo karta), namačkáte kód dvířek a ty se vám odemknou. Broskvová šťáva byla výborná, ta kiwiová dost štiplavá, ta mi nechutnala.

Ještě u auta jsme se rozhodovali, jestli není moc teplo, že bysme se převlíkli do kraťasů, ale zrovna se zatáhlo, tak jsme zůstali navlečení. Tenhle mrak byl ale za celý den poslední, takže jsme se po zbytek výletu pekli jak krocani v troubě. 😓 Cílem bylo dojít ke slavnému mostu (teda spíš k jeho zbytkům) a frčet zase dál. Podle průvodce nic moc jiného v Avignonu není. Při průchodu městem jsme mu dávali za pravdu, bylo to tam dost vybydlené, většina obchodů zavřená, úzké uličky, nic moc k vidění. Nakonec jsme ale změnili názor a z Avignonu odjížděli asi až po pěti hodinách. K vidění toho bylo víc než dost. 😊

Tohle nevypadá moc turisticky

První, na co jsme natrefili a co nás málem donutilo vyhodit dnešní snídani, bylo veřejné WC. 🚾 Už se mi docela chtělo, takže když jsem uviděla cedulku, zajásala jsem. Ale… Jestli ty na německém odpočívadle jsme přirovnali k záchodům v thajském vězení, tohle bylo ještě o sto stupňů horší. 😭 Nebyla tam žádná hlídací hajzlbába a podle toho to tam vypadalo. Záchod pos.aný od vrchu až dolů, všude po zemi papíry, nachcáno, i po stěnách byly hnědé fleky, ani nechci přemýšlet, jak se tam dostaly. Rychle jsem zabouchla dveře s odhodláním, že si radši počůrám kalhoty, než abych vlezla sem. To jsem naštěstí nemusela, našli jsme celkém pěkný WC v jednom bufetu. Ufffff. 😌 (Když nad tím tak přemýšlím, tak moje nejlepší historky mají vždycky něco společného s vylučováním. 😎)

Hned vedle jsme si prohlídli pozůstatky jakéhosi kláštera a ještě o kousek dál našli ukazatel na Papežský palác. Vyškrábali jsme se asi 200 schodů nahoru (i s kočárem 😕) a otevřel se před námi krásný výhled na celé okolí včetně mostu. Bylo to tam moc hezký – parčíky s lavičkami, pár menších hřišť, které Naty samozřejmě vyzkoušela, jezírka s vodopády a fontánkami, nějaké stánky s občerstvením. Strávili jsme tam docela dlouho, bylo to moc zajímavé. 👍

První klášter a houpačka, která se musí vyzkoušet

Uuuuuf, už jsme nahoře a je to tam moc hezký

Vzadu zbytky Avignonského mostu

Papežský palác

U jeskyně s vodopádem

Při zpáteční cestě jsme zjistili, že nahoru vede i cesta bez schodů. Široká, rovná, tak akorát sklon, aby to člověk bez zadýchání vylezl. Proč my vždycky prvně trefíme tu dobrodružnou? 😉 Na náměstíčku pod palácem nějací šikmoocí chlapci předváděli taneční sestavu, asi se natáčeli na Youtube nebo něco takovýho. Moc jim to nešlo, pořád to kazili, dost se styděli, ale nevzdali to. Možná tam trsají ještě dneska. 😄

Po chvíli bloudění úzkými uličkami se nám podařilo trefit vstup na most. Zaplatili jsme vstupné (každý 5€, Naty nic) a dokonce dostali klíč k výtahu, ať se nemusíme tahat s kočárem po schodech. Most jsme si prohlídli, já odvážně zazpívala profláklou písničku (Avignon, tam je shon, tam na mostě všichni tančí…. 🎶). A nebyla jsem jediná, jen to ostatní vystřihli ve vlastním jazyce. Vyfotili jsme se a celí spaření horkem šli zpět k autu. Šli jsme trochu jinudy, takže jsme tentokrát trefili udržovanější část města – náměstí Place de l´Horloge s obchody, karuselem, stánky, restauracemi, kde jsme si koupili i oběd.

Na mostě

Takový to malý růžový dole jsem já :-)

Původně jsme měli v plánu ještě most Pont du Gard, ten by měl být zachovalejší, ale to jsme netušili, že zůstaneme přímo v Avignonu tak dlouho. Jeli jsme radši přímo do Vinassanu, kde jsme měli zarezervovaný hotel. Cesta v poho, Naty většinu prospala, téměř do cíle jsme si svištěli po dálnici. Bohužel pohodlná cesta po dálnici = zaplať tučný prachy. Za zhruba 170 km jsme vyplázli přes 30€.  😣 Sil už nám moc nezbývalo, ani se nám nechtělo jet hledat nějaký jídlo, tak jsme dojedli všechny zásoby, okoukli nejbližší okolí hotelu a zůstali na hotelu odpočívat.

Na čtvrtek jsme měli v plánu letecká muzea v Touluse a na pátek hrad Carcassone. Podle předpovědi ale mělo být ve čtvrtek ještě hezky, ale v pátek mělo začít pršet, tak jsme to přehodili. V muzeu nám déšť vadit nebude. Do Carcassone jsme od nás jeli asi hodinu, opět po dálnici. Tentokrát za cca 7€. V pohodě jsme zaparkovali a šli se kochat.

Carcassone je velikánské pevnostní město, uprostředka něj leží hrad. Je to turisticky velmi vyhledávané místo a celé je i turistům uzpůsobené. Po projítí hradbami se ocitnete ve středověkém městečku, jen trošku modernějším. Úzké uličky lemované spoustou malých krámků, někteří prodavači v dobových kostýmech, kde můžete koupit vše možné od jídla a pití, přes upomínkové předměty až po repliky středověkých zbraní. Někomu by se to mohlo zdát překomercializované (to je ale pěkné slovo 😊), ale mě se to líbí. Není nic horšího, než když člověk jede na výlet a nepotká nic jiného než jeden stánek s nazelenalými párky v rohlíku.

Vlez dovnitř

Asi třetí hradby z padesáti ;-)

Nechali jsme si zkontrolovat batohy, kočár jsme odložili do úschovny a šli na prohlídku hradu (9€ každý, Naty opět zadarmo). Prolezli jsme všechny patra, vnitřek i venek, bylo to tam moc pěkný. I když na venkovních ochozech pořádně fučelo. Spoustu vychytávek jsme znali z prohlídek na českých hradech (zúžené střílny, padací mosty, točitá schodiště…), zbytek jsme si přečetli na cedulích nebo Péťa inženýr domyslel. Ani nevím, jestli správně, ale věřím mu. 😄

Moc pěkný to tam mají

A tímto zakládáme pakt Úžasňáků...

Baron Prášil

Trochu vítr

Nachodili jsme asi 20 km jen po hradbách

V giftshopu jsme si koupili magnetku, krasohled a pravé fialky (bonbony). Na oběd jsme si zašli do jedné z restaurací přímo v městečku. Je legrace sledovat, jak se vždycky obsluha vyděsí, když řekneme, že neumíme francouzsky, že jen anglicky. 😄 Než aby se s námi pokoušeli domluvit, radši nám všechno donesou až pod nos. Dali jsme si lazaně a rizoto, zadarmo jsme dostali vodu. Najedli jsme se všichni tři tak akorát, aby nám zbylo místo ještě na zmrzlinu a shake u vedlejšího zmrzlináře. Jídlo i zmrzka byly vyýýýborný. Mňam. 😋

Vypadá to, že Naty nic nemá, ale spíš jsme ostrouhali my. ;-)

Po tomhle se taky mohla utlouct

Na hotel jsme se vrátili docela brzo, chvíli jsme si odpočli a vyrazili ještě do Narbonne podívat se na pláž a moře. ⛱ Ještěže jsme to stihli v ten čtvrtek, měla jsem původně na pláž vyhrazený celý den (sobotu nebo neděli), ale zhoršilo se počasí, hlavně strašně fučel vítr, byl skoro uragán (jako fakt 😮, místy foukalo až 80km/h), takže už bysme se tam nedostali.

V Narbonne je úplně prázdninové letovisko, dovedu si představit, že v létě je tam pěkný šrumec. Teď ještě nebyla sezóna a už bylo navečer, takže celkem prázdno. Parkování v pohodě a po pláži se nás procházelo pár. Voda byla ledová, jen pro ten pocit, že jsme u moře, jsme si asi na 10 vteřin nechali ošplouchnout kotníky, ale pak už honem ven. Našli jsme pár mušliček, nechali jsme je tam, doma by nám byly k ničemu. Jediné, co sbírám, jsou magnetky. Prošli jsme se v písku, chvíli poseděli, Naty s Péťou vykopali obří díru, ve stánku jsme si koupili hranolky a sendvič. Bylo to tam super, i když jsme tam byli jen chvíli. Od dovolené na Havaji se mi moře a pláže líbí čím dál víc. Úplně jsem si lebedila, sedět na vyhřátém písku, poslouchat šumění moře, sledovat západ slunce, vstřebávat klid.  💖 Potom ale šup zpátky do reality – jedeme na hotel, nabrat síly na další výlety.

Natálky první setkání s mořem

Naše teď už legendární nápisy nesmí chybět

Já chci na pláááááááž