Lucemburské zahrady a Panthéon

(19.6.2019 Sèvres, 25°C, oblačno)

Léto tady nad zimou ještě nevyhrálo, teploty nad 20 nešly a prší skoro každý den. 😒 Proto musíme využít každý den, kdy je trochu lépe. Zatím jsme měli docela štěstí, vypršelo se přes týden a o víkendu už zase bylo hezky. První červnovou sobotu bylo ráno bez mráčku, tak jsme se vypravili navštívit Lucemburské zahrady, a pokud bude čas, tak i přilehlý Panthéon.

Lucemburské zahrady jsou veřejný park okolo Lucemburského paláce, kde sídlí senát. Kromě procházení se pod korunami stromů, zde najdete i mnoho dalších lákadel a rozptýlení. Za vidění určitě stojí samotná budova parlamentu a spousta soch rozmístěných po parku. Nás asi nejvíc zaujala zmenšenina Sochy svobody. 😇 Zastávku jsme si udělali i na dětském hřišti. Prolézačky byly bohužel zavřené, ale pískoviště je taky dobrý. 😄

We are livin´ in America... 🎶

Šup taťulíne do písku, máma si zatím sedne na lavičku. 😈

Dvakrát kolem nás projel průvod dětí na ponících. Kdyby Naty byla trošku větší, tak bysme ju taky povozili, ale myslím, že by se bála. Stejně tak jsme se zatím neodvážili ani na karusel. Ten je kousek od hřiště, nestojí to moc, ale už nás vidím, jak asi 10 vteřin po startu začne Naty hystericky křičet, že chce dolů a my běháme kolem kolotoče a snažíme se ji sundat. 😀

Uprostřed zahrady je kašna/jezírko/fontána, kde si děti (nebo spíš jejich tatínci 😉) můžou pouštět plachetnice. Mají takové hůlky, a když loďka připluje ke kraji, tak ji odšťouchnou zase hlouběji na vodu. Na většině trávníků je vstup zakázán, kromě asi dvou, které byly zhusta obsazené opalujícími se turisty i místními Pařížany. Nedovedu si moc představit, že bych se svlíkla do plavek v takovým davu lidí, v podstatě na náměstí. 😲 Pokud se vám nechce válet na malém trávníku spolu s dalším tisícem lidí, můžete si zabrat jednu z typických zelených kovových židlí, nebo jako my sednout na lavičku do stínu.

Moc pěkně to tam vypadá.

Přidržíme za tričko...😄

Posezení na vyblitě zelené, ale typické francouzské, židli. 😄

Ještě jednu fotečku.

Zrovna když jsme mířili ke stánku, že si koupíme něco k svačině, Naty škobrtla, spadla a sedřela si kolínka. Od tý doby, co chodí, asi po stopadesáté. 😕 Pláč na celý park, všichni koukají, jestli ju krademe nebo co. Naštěstí pofoukání a pár pusinek pomůže, ale chodit už nechce, tak musíme vozit na kočárku. Ty nohy jsou prakticky pryč. 😉😄 Ve chvíli, kdy míjíme dětské hřiště, je celá bolest zapomenutá a asi půl hodiny jak opice řádí na všech prolízačkách. Samozřejmě do chvíle, kdy odcházíme. To už je bolest zase nesnesitelná a musí se vézt. Herečka jedna. 😎

Došli jsme až na konec spodní části ke krásné kašně Fontána čtyř světových stran. Uprostřed 4 ženy drží globus a kolem nich je několik koní a želv, kterým z hubiček tryská voda. Navzájem jsme se vyfotili s partičkou turistů a ještě jedním párem a vrátili jsme se zpět do hlavních zahrad. Naty pomalu začala klimbat a než jsme došli k McDonaldovi, že si koupíme hambáče k obědu, už byla tuhá. Nechali jsme ji spát, hamburgry jsme snědli na schodišti ve stínu a šli ještě k tomu Panthéonu. Když už jsme tady, přece sem nepojedeme znovu.

My tři

Tu bych chtěla na zahradu. 💝

Jako všude i tady bylo plno turistů, vyfotili jsme se před a u a vedle… a zrovna jsme se rozmýšleli, jestli půjdeme i dovnitř, když jsem si všimla, že pod Naty je kalužina. 😱 Jak tvrdě usnula, tak se počůrala. V 95% výlety zvládáme bez plíny, ale to se nepočítá s tím, že usne. Rychle jsme vymajzli za roh. Trefila se totiž přímo na schodišti před vchodem, ale naštěstí si nás nikdo nevšiml. Ještě by nám dali pokutu za znečišťování památky nebo něco. Museli jsme ji probudit, osušit a převlíct. Byla docela zmatená, co se děje, ale za chvíli se vzpamatovala, po spánku čerstvá, zblajzla svůj hambáč a vesele poskakovala na metro domů.

Další památka na seznamu.

Vteřiny před katastrofou 💀