Bydlení

(25.3.2019 Sèvres, 12°C, jasno)

Hned jak jsme se dozvěděli, že jedeme na rok do Paříže, začali jsme si hledat bydlení. Od firmy jsme dostali finanční limit, kolik měsíčně můžeme dát za nájem. Paříž je dost drahá, takže jsme mohli hledat bydlení do 3500€ měsíčně. 😲 Jako fakt hustý. Dovedete si představit platit za nájem 90 tis. Kč? Myslela jsem, že s tímhle limitem to bude brnkačka, ale ani moc nebyla.

Potřebovali jsme totiž najít zařízený byt, protože tady nejde najímat nábytek, jako jsme to udělali v USA. Taky jsme chtěli, abychom měli k dispozici i garáž nebo aspoň parkovací místo, vzhledem k tomu, že jedeme vlastním autem a parkování v Paříži je dost drahá a divoká záležitost. Neméně důležité bylo i hledisko bezpečnosti. Jak už jsem psala kdysi, když jsme hledali bydlení ve Phoenixu, nemám zájem o nějaké kulturní a hlavně náboženské obohacování. 😉 Další požadavky byly, aby to měl Péťa blízko do práce, abychom měly s Naty možnost chodit ven, na hřiště nebo do parku, aby tam byl i nějaký obchod,… Hledání taky podstatně ztížilo, že jsme se potřebovali nastěhovat, co nejdřív. Nejlépe hned. 😊

Protože Frantíci nejsou moc schopní (nebo možná spíš ochotní 😉) mluvit anglicky, dostali jsme k ruce paní Angelicu. Je to Francouzka, co umí anglicky. I když… Když jsem s ní párkrát volala, přes silný přízvuk jsem rozuměla asi každé 3. slovo. Ale to asi bude i moje chyba. 😏 Nakonec jsme vždycky vše domluvili. Paní Angelicu platí firma, aby pomáhala jejím zaměstnancům s životem ve Francii. Prvním úkolem bylo, pomoci nám najít bydlení, uzavřít smlouvy a vše s tím spojené. Druhý úkol je být v pohotovosti, kdyby se nám cokoliv stalo a my potřebovali tlumočit. Za tuto službu jsem velice ráda, protože i když je to velice svérázná paní, bez ní bysme tady asi byli v pr.eli. 😎

První dva byty, co nám nabídla, vypadaly moc pěkně, ale než se zase u Péti v práci někdo rozhoupal (potřebovali jsme potvrzení o zaměstnání, o příjmech, smlouvu o delegaci atd.), byly pryč. Třetí byt byl volný, ale až od 18., v celkem pěkné čtvrti, ale ne moc dobře řešený, navíc už dost starý a zašlý. Péťa už začal propadat panice, že nebudeme mít kam jít, že žádný vhodný volný byt neexistuje, ale nic se nejí tak horký, jak se uvaří.

Sedli jsme na net a hledali sami. Našla jsem jednu agenturu, co má smlouvy s 1000 pronajímateli bytů v Paříži a z jejich nabídky se nám líbily hned tři. Tak si Péťa přes paní Angelicu domluvil prohlídky a šel to omrknout. Víkend předtím ještě prošel všechny tři čtvrti, aby na vlastní oči viděl, jestli tam není nebezpečno. Všechny byly ok a hned první byt ho nadchnul, tak další dvě prohlídky zrušil a řekl, že to bereme.

U nás v komplexu

Jak jste četli v předchozím blogu, nastěhování hladce neproběhlo, ale to nebyla chyba ani agentury, ani naše, ani Angelici (ta se snažila ze všech sil), ale byrokratického molochu ve firmě. Minulý týden měl Péťa hovor s paní, co má placení na starosti a vypadá to, že snad další platby nájmu už jsou zařízené. Téměř měsíc od požadavku se konečně někdo probudil. 😒 (Pozn. pod čarou, neprobudil, dál platíme sami a zpětně nám to vrací 😕)

Náš byt je ve čtvrti Sèvres (ulice 103 rue Brancas). Je to velice klidná část města, kde bydlí hlavně rodiny s dětmi a starousedlíci. Žádný nežádoucí živly jsme tu zatím neviděli. Práce je 2 zastávky vlakem od nás. O dvě ulice dál je krásný velký park. O kousek dál je náměstí s obchody, pekárnami, fast foody, hřištěm,… Do většího obchodu to máme asi 10 minut autem (ale divoce 😉). Do centra Paříže na všechny památky se dostaneme místním rychlovlakem. Poloha ideální.

Tak tady to je 😊

K bytu máme vyhrazené parkovací místo na parkovišti u vedlejšího komplexu. Za to jsem moc ráda, protože jsme se báli, že budeme parkovat na ulici, což je tady opravdu živelná záležitost. Stojíme sice pod stromem, takže je naše autíčko pořád pos.aný od ptáků, ale nikdo nám tam nemůže stoupnout, naše místo je vždy zajištěné. Navíc za branou, takže by ho snad ani neměl nikdo ukrást.

V komplexu jsou 4 stejné budovy o třech vchodech. Náš vchod má označení A1. Každá budova má 4 patra, 9 bytů (v přízemí je jen jeden). My samozřejmě věrni tradici, bydlíme zase nejvýš – ve 4. patře. Ale je tady výtah, takže pohoda. Vždy 4 byty dohromady sdílí na polovině střechy domu terasu. Jsou tam nějaké kytky, gril a posezení. Uvidíme, jestli to využijeme. O zeleň, úklid chodeb, výtahů a další věcí se stará paní „gardienka“ (správcová) Amelie. Pomáhá i s řešením závad a dalšími věcmi. Bohužel pro nás neumí ani slovo anglicky, takže domluva je vždy dost zajímavá. 😄

Mezi domy je travnatý plácek, kde se dá třeba kopat míčem. Bohužel se na něm vyskytuje zákeřná kočka (pro mě jsou všechny kočky zákeřné 😈), ze který mám smrtelnou hrůzu a bez Péti se tam bojím chodit. Taky už jsme tady viděli myš (naštěstí venku), veverku, spoustu ptáků, mj. i straky, sojky a dva asi někomu ulítlé papoušky. Takže by se dalo říct, že žijeme téměř uprostřed přírody. 😊

Sojka práskačka 🐦

Samotný byt má asi 70m² plus balkon. Platíme za něj i se službami a parkováním 2200€, takže do limitu jsme se úplně v pohodě vešli. Máme samostatnou kuchyň, ložnici, dětský pokojík, koupelnu, záchod, dva kumbály a veliký otevřený obývák s jídelnou. Takže kdyby náhodou chtěla přijet nějaká návštěva, myslím, že se v pohodě vejdeme. 😉 Byt je vybavený, je tady všechno, co člověk potřebuje. Nenašli jsme jedině tyčový mixér, ale ten jsme si prozřetelně vzali svůj z domu. 👍

Na první pohled byt vypadal moc pěkně, ale nic není 100%. Teda teď už jo, ale chtělo to pořádnou dávku „mrkvičkovského úklidu“, kdy se uklidí i tam, kam nejde na první pohled vidět. 😉 Jako třeba pod koberci, pod sedačkou a pod skříněmi, za záchodem, na skříni, vyčistí se speciálními přípravky pračka a myčka a koupí se nový pytlík do vysavače, protože do starého už by se nevešlo ani zrnko prachu. Finální vybalení a úklid podle mých standardů jsem dokončila dneska. Nevěřili byste kolik věcí a kolikrát jsem musela přemístit a přeskládat. Kromě potřebného vybavení byl byt totiž plný i všech možných „dekoračních předmětů“ a milionu nepotřebných kra.in, které jsem musela někam zastrčit, aby bylo místo na naše věci. Pár ohavností muselo zůstat a budeme s nimi muset žít. Např. zelenkavá obří váza v obýváku, co vypadá jak nacucaný klíště, mě dost dráždí, ale na tu už opravdu jiné místo nenajdu. 😓

Sluncem zalitý obývák 😄

Hned první večer po nastěhování (ve středu) jsme zjistili, že netopí ani jedno topení. Byla tady zima jak v psírně. Péťovi se podařilo tři novější topení (v obýváku, v kuchyni a v koupelně) odvzdušnit pomocí příborového nože. Bohužel v pokojíku a v ložnici je starý žebrový radiátor a tam jsme sami neuspěli. Problém začal Péťa i paní Angelica velice urputně 😄 řešit, ale ač se oba snažili ze všech sil, opravář se dostavil až následující pondělí odpoledne. Prý kdyby netopilo topení u víc rodin, tak by to šlo rychleji, ale když jsme jediní, tak musíme počkat. 😱 Nejsmutnější na tom je, že se nám snažila pomoci spousta lidí, co s tím neměli vůbec nic společného (gardienka, sousedi z jiného vchodu, Angelica až z Marseilles), ale ti co by se měli starat v první řadě (majitelka bytu a pronajímací agentura), se tvářili, že to není jejich starost. 😴

Naštěstí už je i topení opravené. Jediné, co schází, je zapojení internetu. Pracovníci ve službách jsou tady dost laxní a prvně musíme čekat 10 dnů, než doputuje balíček s modemem a pak budeme čekat na nějakého šmatláka, co to zapojí. Fakt doufám, že už to bude tento týden, protože tři týdny bez internetu jsou dost peklo a data na mobilu už máme oba téměř pryč. 😕

Tak snad budeme bydlet bez problémů a nebudu muset Péťovi vyčítat, že se ani nešel podívat na ty dva další byty. Co kdyby náhodou byly lepší. 😊

PS: Ve středu 27. března tady byl pán na ten internet. Brali jsme to jako nejzazší termín, kdy už konečně budeme připojení. Ale pán jen pošochtlal pár kabelů, proměřil, zapojil drátky, vypil vodu a odešel. Box prý přijde poštou SNAD v pondělí nebo v úterý. 😲

PS2: Balík s boxem naštěstí přišel už v pátek! Už jsme zase online!!! 🏆