Nomádi

(19.3.2019 Sèvres, 12°C, polojasno)

Když byl Péťa v Paříži ty tři první týdny sám, snažil se nám sehnat bydlení, abychom se po příjezdu mohli rovnou nastěhovat. Případně ještě líp, aby se nastěhoval, ještě než odjede zpět pro nás. Nemáme pořád jen štěstí, takže se bohužel nepovedlo.

Byt jsme sice stihli najít (o tom víc v dalším blogu), ale protože ne všichni pracovníci u Péti ve firmě jsou tak dobrý jako on, nestihla se provést platba za nájem. Samozřejmě dokud není zaplaceno, klíče nedostanete. Nakonec jsme museli poslat peníze ze svého a firma je pak vrátí (teda aspoň doufám 😉), jinak bysme nebydleli ještě dlouho. Momentálně je 19., platba na další měsíc už se blíží a ta mánička, co to má na starosti ještě stále nebyla schopná nic zařídit. 😡 (Dodatečné PS: nájem na duben jsme opět museli poslat ze svého a nechat proplatit. Mánička to opravdu nezařídila a tak nějak se s námi neoficiálně domluvila, že to budeme platit každý měsíc a ona nám to pak bude zpětně proplácet, že je to pro ni jednodušší. 😕 Ó maj gad. To jsou ty důsledky nízké nezaměstnanosti.)

Díky tomu jsme po příjezdu nezamířili do našeho nového bytu, ale do hotelu. Nebyl špatný, ale hotel je hotel. Na pařížské poměry pokoj sice velký, ale na žití malý, bez kuchyňky, kde bysme mohli Naty ukuchtit nějaké jídlo, s většinou věcí zabalených hluboko v kufru auta. Měli jsme nachystanou jen tašku s pyžamama, nějakou kosmetikou a jedním náhradním oblečením. Pořád jsme doufali, že se vše stihne a budeme bezdomovci jen jednu noc.

Odpoledne jsme se šli projít po okolí, koupili si pravou francouzskou bagetu a zákusek. Luxusní záležitost. 😋 K večeři jsme si koupili ťamany a na druhý den nějaké další jídlo. Večer jsme dali Naty spát, pořád zvládala naprosto s přehledem. Je fakt šikovná. 👍 Péťa zkontroloval pracovní mail a zjistil, že zaplacený není nic a tudíž nemáme od zítřka kde být. 😢

Pohodička v hotelu než nás vykopnou na ulici

Druhý den musel jít do práce, já s Naty jsme mohli být na hotelu do 12 hodin. Zkusila jsem se ještě na recepci svou briskní angličtinou 😎 domluvit, jestli nemají volno, že bysme si pobyt prodloužili. Hotel byl čistý, klidný, navíc s parkováním. Ale bohužel bylo obsazeno. Zbývalo už jen pár hodin, než nás vykopnou, tak jsme narychlo hledali jiný hotel. Aby se Naty nenudila, zatímco my zařizujeme, posadila jsem ji k oknu, aby sledovala, co se děje venku.  Náhodou to byla docela zábava, takže jsem tam pak seděla taky. 😄

Nový ubytování jsme si tentokrát zabúkovali rovnou na dvě noci, abychom se druhý den nemuseli zase bát, že nebudeme mít, kam jít. Asi 10 minut nato volal na pokoj recepční, že někdo zrušil rezervaci a že tam můžeme zůstat. Smůla, kámo, už je pozdě. Takže jsem zabalila, Péťa pro nás dojel a odvezl nás do nového hotelu.

Noooo, jak to říct kulantně. Třeba moje sestra by z něj asi dostala kopřivku. 😃 Nebyl špinavý nebo hlučný nebo tak něco. Spíš hoooodně svérázný a takový až moc domácký. A spíš to byl malý penzionek než hotel. Paní domácí šikmooká si vzala Francouze a spolu opravují vilu a předělávají ji na penzion v ťamanským stylu. Má sebou rodiče, ale nevím, jestli je tam neotročí, protože starý pán od rána do večera makal na zahradě a paní jsem viděla uklízet, topit dřevem v kamnech, vařit,… zatímco mladá majitelka hrála na klavír. 😮

Trochu hodně svérázný penzion 😀

Parkovali jsme přímo u nich na dvoře, což byla záležitost na ještě menší milimetry než u hotelu. Být to na mě, tak se tam nevlezu ani s tříkolkou natož s autem. Pokoj (řekla bych, že celkem tam byly maximálně tak 3) byl po schodech dolů, protože vila je ve svahu. Zařízený byl hodně skromně, ale koupelnu měl hezkou. Když jsme chtěli Naty ohřát jídlo, vzala nás majitelka přímo k sobě do kuchyně a zvědavě s námi konverzovala. Natálka se jí moc líbila, tak se snažila vyslovovat její jméno a vždycky když jsme šli kolem, tak na ni volala.

Naty sice pořád nevypadala, že by nějak strádala, ale já už měla provizorního bydlení plný zuby. Tak jsme se rozhodli, že na firmu čekat nebudeme a prostě to zaplatíme ze svého, ať už můžeme jít konečně normálně bydlet. Pronajímatelům naštěstí stačilo potvrzení o odeslání platby, nemuseli jsme čekat, až peníze opravdu přijdou a druhý den nám poslali poslem klíče. Hurrrrrráááááá. 😌 Ani nevíte, jak ráda jsem naposledy zabalila naše provizorní ležení a uháněla vstříc našemu bytečku. Až takhle moc kočovný život není nic pro mě. 😉