Komerční víkend

(16.4.2019 Sèvres, 13°C, zataženo)

Příroda a památky jsou moc hezký a naplňující, občas se ale musí prostřídat s něčím povrchním, aby byly uspokojeny i ty méně poetické zákoutí dušičky lačnící po konzumu. 😄 Proto jsme na tento víkend naplánovali nákupy všeho druhu a návštěvu akvária. To jsme ještě netušili, že Notre-Dame shoří a už ho nestihneme vidět. 😢 Byl v plánu za 14 dní. 😕

Začali jsme hned v pátek, kdy jsme jeli do obchodního centra Vélizy 2. Je kousek od nás, cesta je ale velice dobrodružná, včetně jednoho zběsilého U-turnu, ještě zběsilejšího parkování a nejzběsilejšího hledání cesty zpět. Vždycky si oddychnu, když trefíme domů a vrátíme se s nenabouraným autem. 😌 Vélizy je něco jako naše Olympia – spousty menších obchodů s oblečením, kosmetikou, elektronikou,…, několik možností k občerstvení a jeden velký hypermarket. Ten se jmenuje Auchan a takhle obrovský obchod jsem ještě neviděla. Jestli mi Walmart přišel velký, tak Auchan je ještě asi čtyřnásobný. 😲 Třeba jen sýrů mají 4 uličky, pro Péťu ráj, pro mě peklo, páč si vybírá ty nejsmradlavější kousky. Blééééééé. 😩 Po pár nákupech už se vyznáme, takže nebloudíme, nemusíme projíždět všechny uličky a nakoupíme cca za 2 hodiny, ne za 4 jak poprvé.

V sobotu jsme jeli do nákupního centra vedle Disneylandu. Jmenuje se Val d´Europe a je asi 50km od nás na východ. Jeli jsme hned ráno na otvíračku (na desátou, takže zase až takový ráno to nebylo 😉) a dobře jsme udělali. Parkování jsme našli v pohodě a lidí bylo tak akorát. Před vstupem jsme se museli nechat zkontrolovat, hlavně větší zavazadla. Bohužel už to v dnešní době na místech s takhle velkou koncentrací lidí asi nejde jinak. 😡

Sváča na parkovišti

Aby z toho měla něco i Natálka, šli jsme před nákupama ještě do akvária Sea Life. Ne, kecám. Chtěla jsem tam jít hlavně já, protože miluju všechny zvířátkový atrakce. 😎 Vstup stál pro jednoho 21€, Naty byla zadarmo. Chtěli jsme si koupit lístky předem přes internet, protože tam jeden stál jen 16,5€, ale házelo nám to pořád nějaký errory, tak jsme museli kupovat až na místě.

Nedělali jsme si iluze, že to bude nějaký mega, stále na paměti propadák s „největším akváriem v Evropě“ z Hradce Králové. 😄 Ale náhodou, na to že je to v rámci nákupního centra, tak to bylo velký dost. Strávili jsme tam celé dopoledne. Mají všechny možný vodní živočichy od piraní, murén, medúz, klaunů, mořských koníků, krabů, sasanek, přes asi milion druhů různě velkých rybiček, rejnoky až po žraloky, velké želvy a tučňáky. Fakt príma. 👍

Takhle to tam vypadá

Na návštěvě v tučňáčím výběhu

Naty se rybičky moc líbily. Chodila od akvária k akváriu a vždycky řekla „Ahoj, Naty.“, čímž myslela jakože „Ahoj rybičky, já jsem Naty.“. Je to roztomilouš. 😍 V jedné místnosti měli simulátor hurikánu. Zaplatíte 2€, vlezete si do takového boxu a oni tam pustí na minutu vítr o rychlosti 80km/h. Tak jsme si to vyzkoušeli. Péťa první, páč já se bála. Vypadal dost v pohodě, prý to nic není, tak jsem se odhodlala taky. No byla to hrůza, to vám teda povím. Když jsem stála přímo uprostřed, tak jsem se vůbec nemohla nadechnout, vlasy mi lítaly do všech směrů a nic jsem neviděla. Abych se tam neudusila, musela jsem vždycky vystrčit hlavu mimo. Nic pro slabší povahy. 😉

"Ahoj, Naty!"

K dispozici je i hladící akvárium, bohužel ne s rejnoky, může se makat jen na hvězdicu, sasanku a kraba. Naty odmítla do vody šáhnout, bála se, Péťa odmítl taky, protože je suchar. 😉 Já samozřejmě jako vždycky vše odvážně vyzkoušela. Hvězdica byla hrubá a škrábavá jak ostrý šutr nebo deska s plošnými spoji (úplně technickej typ jsem 😏). U kraba jsem se bála, že mě cvakne, ale naštěstí se mu nechtělo, tak jsem ho jen pohladila po krunýři. Ale nejlepší byla sasanka. Jen jsem k ní přiblížila prst, úplně po mě vystartovala a vcucla ho dovnitř. 😲 Docela jsem se lekla, protože jsem nečekala, že mě tak osápe. Ani nedokážu popsat, jaké to přesně bylo, ale nejvíc mi to přišlo jak takové jemné pálení, nebo možná hodně silné sevření, ale jen na malém kousku kůže. Fakt divný.

V giftshopu jsme si koupili pár blbůstek na památku – magnetky, tučňáčí sliz a cvakací klepítko – a šli jsme si najít něco k obědu. Možností byla spousta, ale všude bylo mrak lidí, čekali ve frontě i na usazení ke stolu, tak jsme si vybrali méně obsazený libanonský fastfood. Naty s Péťou šli zabrat stůl, já objednávala. Naštěstí pán celkem uměl anglicky, tak jsem se domluvila. Ale prvně mě odkázal dál za pult. Nevím, jestli mu vadilo, že mluví s ženskou nebo jen obecně nemá rád lidi nebo mi třeba smrdělo z pusy... 😉 Co já vím, co měl za problém. Jídlo ale bylo celkem dobré, zároveň nic světoborného.

Po obědě jsme šli do obchodu s oblečením Primark. Já o tom četla na netu, že se stává velmi oblíbeným, protože nabízí oblečení za velmi dobré ceny. V ČR zatím není a tak se prý do Primarku v Rakousku nebo v Německu od nás dokonce pořádají zájezdy. Těšila jsem se, že to bude něco jako Burlington nebo aspoň Rossáč v USA. Velký to bylo, oblečení spousta, ceny opravdu nízké, ale že by to byla nějaká pěkná móda, co bych chtěla nosit ven, to ne. Péťa si nevybral nic, v tomhle je tak trochu snob 😎, já jen trička na doma, peněženku a podprdu, ale dětský měli celkem hezký (stejně z toho za měsíc vyroste, prodře to na kolenách nebo jinak zničí 😉), takže pro Naty jsme toho koupili docela dost. A všechno jí to moc sluší. 😄

Naty už začala uvadat a my toho taky měli celkem dost, tak jsme kolem 15. hodiny jeli domů. Na parkovišti už byl totální masakr. Lidí jak kdyby se dávalo něco zadarmo, parkování téměř bez šance a stále přijížděli další a další. Na naše místo čekaly rovnou tři auta a jen co jsme vyjeli, strhla se o něj bitka. V sobotu odpoledne do obchoďáků ve Francii raději nejezděte.

GPS nám zahlásila, že je nějaký problém na trase, jestli chceme vést objížďkou, která bude o 256 minut kratší než původní cesta. Přišlo nám to nějaký divoký, když sem jsme jeli necelou hodinu, že by se stalo něco tak zásadního a cesta se prodloužila na víc než 4 hodiny, ale uvěřili jsme jí. A dobře jsme udělali. Na netu jsme se potom dočetli, že zrovna po naší trase pochodovali protestující „žluté vesty“ a silnice musela být uzavřená. Dokonce jsme i cestou nad La Défense viděli dým, prý tam zapalovali auta, výtržníci jedni. 😒

Nakupování jsme ještě neměli dost, tak jsme v neděli jeli do dalšího nákupního centra Plaisir, tentokrát od nás asi 40 minut na západ. Tady jsme si nakoupili pár věcí k jídlu, co nám chyběly, ale hlavně jsme šli do IKEA. Jedna je i u Vélizy, ale to je spíš taková parodie na Ikeu o velikosti novoměstského Julius Meinlu. 😄 Koupili jsme, co jsme potřebovali (židličku a polštářek pro Naty, síť do okna), ale i spoustu věcí, co jsme nepotřebovali (svíčky, hrníček, pokojíček pro panenky 😉).

Prochodili jsme celou trasu, obě patra, všechny oddělení a na oběd jsme šli do vedlejšího Pizza Hut. Péťa si dal žebra, já s Naty pizzu, na vrch Oreo shake a Mozzarella tyčinky. Mňam. 😋 Tímto výborným jídlem jsme završili náš komerční víkend a aspoň na nějaký čas (třeba na týden 😄) uspokojili našeho (teda spíš mého 😎) vnitřního konzumenta.

Oběd v Pizza Hut